Tomáš Klein: Bohyně Slavie ukazují fotbalové snažení, otevřít se bylo pro hráčky složité

Fotbalová jízda videotéky Oneplay, která na konci loňského roku uvedla seriál Štěstíčku naproti a dokumentární sérii Slovan Liberec: Zpátky na vrchol, pokračuje. A to dalším pohledem do zákulisí fotbalového týmu, tentokrát ženského. Dokument Bohyně Slavie režíroval náš dnešní host Tomáš Klein. 

Rodák z česko-polských Sudet vystudoval Vyšší odbornou školu filmovou ve Zlíně a pražskou FAMU, už jeho studentské filmy zaujaly na festivalech. V jeho filmografii najdeme hraný film Citlivý člověk a taky dokončil autobiografický portrét Jana Němce Vlk z Královských Vinohrad. Režíroval dokumenty Zlatá šedesátá, Pavel Juráček, O moci, bezmoci a rovnováze, Péče o duši nebo Málo mě znáš o Ivetě Bartošové. Letos budeme moci vidět hned dva dokumentární seriály, na kterých Tomáš Klein pracoval, Láska nebolí, který doprovodí očekávaný seriál Monyová, a právě Bohyně Slavie. Ten není Tomášovým prvním fotbalovým počinem, v jeho portfoliu najdeme i dokument Sigma stoletá.

Máte rád fotbal?
Mám k němu takový dvojaký vztah. Můj táta žil fotbalem celý život, já se vymezoval spíš směrem do hokeje, takže jsem ten fotbal trošku šidil, i když táta chtěl, abych ho hrál. Měl jsem od něj jakýsi odstup, teď jsem se k němu obloukem vrátil. Ale mám rád sport, tak mám rád i fotbal.

A fandíte nějakému klubu?
Nejsem klubista.

Jak vlastně vznikl nápad věnovat se ženskému fotbalu?
Ten nápad je z hlavy Davida Ondříčka, který je velký fanda Slavie. Mě oslovili společně s Lindou Kalistovou Jablonskou, spolurežisérkou dokumentu.

Ptát se tedy v tuhle chvíli, proč právě slávistky, se zdá zbytečné, když v tom má prsty David Ondříček. Ale nebyl v úvahách ženský tým, třeba i nějaký míň slavný?
Myslím, že tady to bylo jasné, díky Davidovi. Ale Slavia se nabízela, protože v posledních letech posouvala hranice, kam se český ženský fotbal může dostat. Samozřejmě Sparta je v těsném závěsu a asi byly doby, kdy to bylo naopak. Slavia se fakt nabízela, protože se tam vše nedávno profesionalizovalo, a tak jsou tam vidět ty velké změny.

Podstatnou roli v dokumentu má fotbalový expert Jaromír Bosák. Musel začít víc sledovat ženský fotbal, nebo už to měl v malíku?
Oslovili jsme ho proto, že jsme viděli jeho rozhovory s fotbalistkami, s Kačkou Svitkovou i jinými, ze kterých jsem měl dojem, že k tomu má velmi vřelý vztah. Asi to nesleduje na denní bázi, to pořád málokdo u nás, ale ten vztah je opravdu vřelý, myslím, že je to vidět i v tom dokumentu.

A jaký jste měl vy, předtím než jste začal točit, názor na ženský fotbal?
Já jsem neměl žádný názor na ženský fotbal, nebudu tady nic skrývat. Asi jsem ho nezatracoval, ale asi jsem ho nikdy pořádně neviděl. Než jsem se o to začal zajímat, než jsem byl oslovený, tak jsem zaregistroval jenom Kačku Svitkovou, protože komentovala mužské Euro a byl kolem toho nesmyslný poprask. A to bylo jediné, co jsem v té době věděl o ženském fotbale.

Jak se tvářily hráčky, když najednou měly pořád v patách filmový štáb?
Na rovinu, bylo dost náročné se dostat blízko k těm postavám. U všech jiných dokumentů to šlo mnohem snáz, ale byla tam celá řada racionálních vysvětlení. Od toho, že Slavia měnila trenéra, zrovna když jsme tam přišli, je tam 30 holek, je to konkurenční prostředí. Když vypadnete ze Slavie, nemáte moc kam jít, pokud chcete hrát profesionálně, jdete hrát amatérsky, pokud nejdete do Sparty. A tak vůbec nebylo jednoduché se tam dostat. Šli jsme tam dost na poslední chvíli, prostě jsme sedli do letadla a jeli jsme na kvalifikaci Ligy mistrů do Istanbulu. A pro ty holky bylo těžké se nám otevřít.

Vy jste si vybrali pár hráček, na které soustředíte svou pozornost. Nebyly pak ty ostatní třeba trošku uražené, že nejsou v centru pozornosti?
Nevím, nedávaly nám to najevo. Když z kolektivu někoho vyberete, nikdy nemůžete vybrat nejlépe, je to váš subjektivní pohled, ale nedávaly nám to najevo a musím říct, že v průběhu sezóny se to změnilo a holky si nás pustily blíž, když nás nějakým způsobem poznaly a zjistily, že nejdeme po nějakých senzacích. Takže se to proměnilo a dneska je ten vztah otevřený.

Zaznamenali jste spoustu specifik, které může mít právě jenom ženský fotbal, nebo ženský sport obecně, včetně toho, že mají problém otěhotnět, musí myslet na rodinu. Co všechno divákům vlastně ukážete?
Je to jedna sezóna fotbalové Slavie, páteř je pořád fotbalové snažení – vyhrát ligu, uspět v Lize mistrů, ale odbočíme dost výrazně i do národního týmu, protože ten asi největší dvojzápas té minulé sezóny byla kvalifikace o postup na Euro, kde holky hrály v Portugalsku, kde na ně přišlo 50 tisíc diváků a bylo vidět, kde ženský fotbal na západě je. Ale kromě fotbalu je tam i celá řada témat celospolečenských, která se týkají sportu obecně, ženského sportu především, právě jak zkombinovat touhu mít dítě s profesionálním fotbalem, jak se vůbec jako žena uživit fotbalem, protože ta kariéra není nejdelší a platy jsou desetkrát nižší než u mužů. Ženský fotbal ještě negeneruje takové prostředky, ale o to víc holky musí obětovat. Myslím si, že musí obětovat víc než chlapi, aby prošlapaly cestu dalším generacím.

Měli jste s vedením klubu nastavené nějaké mantinely, za které už jste se nesměli vydat?
David Ondříček dokázal vybojovat to, že Slavia nám do toho nemluvila. Samozřejmě jsme s nimi komunikovali, bylo to i o tom se dostat blízko k trenérům, my jsme se dostali i k tomu rozhodování, kdo půjde a nepůjde na hřiště. Jsme tam dost blízko, bylo to vždycky o nějaké dohodě, protože ne všechny informace se mají dostávat ven. To prostředí je náročné psychologicky, ale Slavia nám do toho nijak nemluvila, měli jsme úplnou svobodu, což pro nás bylo důležité, abychom nedělali PR dokument, ale abychom to dělali zespoda pohledem těch protagonistek, hráček.

Kolik dílů dokument má a jak jsou dlouhé?
Dokument má čtyři díly a jsou dlouhé kolem 45 minut.

Oneplay nám je bude dávkovat po týdnu, jak je zvykem?
Padlo rozhodnutí, že vyjdou najednou. Myslím, že v tomhle formátu je to dobré. Jednak to nejsou hodinovky a já mám rád, když je to binge watching, kdy si to můžete rozhodnout, jak si to nadávkujete, třeba to dát celé, nebo napůl.

Kolik hodin materiálu jste před střihem měli?
To nedokážu říct, ale stříhali jsme to víc jak rok a vystřídali se na tom čtyři střihači. Střihačsky to bylo mimořádně náročné, byl to prostě časosběrný dokument, kde prostě točíte věci a nikdy nevíte, které se nakonec ocitnou v tom dokumentu. Z hlediska střihu to bylo opravdu náročné, ale myslím, že ta práce je na tom vidět.

Na jaká místa nás dokumentární série Bohyně Slavie zavede? Má tvorba Tomáše Kleina nějakého společného jmenovatele? Jak vzpomíná na natáčení dokumentu Málo mě znáš o Ivetě Bartošové? Jak je na tom současná dokumentární tvorba u nás? A co Tomáš chystá do budoucna? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.