Natálie Kocábová: S cejchem protekčního spratka umřu, nejneuvěřitelnější situace v Pádu domu Kollerů jsou nejblíž realitě

Do nabídky videotéky Oneplay přibyl seriál o soužití jedné velké a trochu šílené rodiny, Pád domu Kollerů. Autorkou scénáře plného černého humoru je Natálie Kocábová, která dnes přijala pozvání do pořadu Expres Star.

Natálie Kocábová vyrůstala v rodině českého hudebníka a politika Michaela Kocába a americké tanečnice, trenérky pilates, textařky a spisovatelky Marshy Kocábové. V diskografii má tři samostatná alba a spolupráci se svým otcem nebo Michalem Horáčkem. Mnohem bohatší je její bibliografie, najdete v ní sbírky básní, tu první vydala už v 18, novelu Monarcha Absint, romány Jmenuji se Veronika Peková… a Tohle byl můj pokoj nebo divadelní hry Na rohu světa a Pohřeb až zítra.

Ta otázka musí přijít, tak s ní rovnou začneme: Nakolik je Pád domu Kollerů vaší rodinnou kronikou?
Hodně! Je to záznam jednoho období, od té doby jsme se samozřejmě změnili a nějak to dopadlo. Paradoxně ty nejneuvěřitelnější situace jsou nejvíc reálné. 

To jsem se zrovna chtěl zeptat, jestli jste některé zápletky musela přehnat, nebo spíš trochu ubírat… 
Musela jsem ubírat, ale nedošlo mi, že ty nejšílenější akce jsou nejvíc věrohodné, to mi došlo, až když jsem na to koukala.

Co na ten seriál říkají vaši blízcí? Našli se v něm?
Jasně. Každý mi k tomu dal nějaké svoje poznámky, každý se viděl jinak.

Neprotestovali, když jste jim řekla, že se to bude točit, že jste to napsala?
Oni jsou zvyklí. Už to nedělám, ale do té doby jsem to dělala, takže jsou zvyklí, že když si vezmu někoho jako předobraz, potřebuji absolutní autonomii. Ale řekla bych, že všechny postavy kromě té hlavní byly v reálném životě výrazně problematičtější než v seriálu.

Kolik večerů s rodinou Kollerů nás vlastně čeká?
Sedm.

Je děj seriálu uzavřený, nebo se dá navázat dalšími příběhy v případě úspěchu?
Napsala bych z fleku druhou, třetí řadu, ale nemyslím si, že bude. 

Jaký byl zrod seriálu Pád domu Kollerů?
Vlastně náhoda. Šla jsem na schůzku se svým tehdy budoucím šéfem Michalem Reitlerem a chtěla jsem se zeptat na nějaké pracovní místo v televizi Nova, ale on si myslel, že mu jdu nabídnout seriál nebo nějaký námět. On byl tehdy producent České televize, takže ho všichni zvali na kafe, což jsem si neuvědomila. Došlo mi to uprostřed té schůzky, že čeká na nějaký námět, Michal odešel na záchod a já jsem si říkala, že musím za pět minut vymyslet nějaký námět, aby to nebylo trapné. A říkala jsem si, co tam mám v šuplíku a měla jsem tam hru, kterou jsem napsala pro Národní divadlo na Slovensku, což byl předobraz tohoto seriálu a to jsem mu odvykládala, aby to nebylo trapné. 

Michal Reitler, kromě toho, že se stal vaším šéfem, je taky kreativním producentem seriálu Pád domu Kollerů. Jak do scénáře a celkového vyznění seriálu zasáhl právě kreativní producent, potažmo i režisér Jan Hřebejk?
Michal výrazně, protože jsem s ním prošla celý proces psaní, takže bych řekla, že Michal je skoro jeden ze tří spoluautorů. Jsem to technicky já, ale ještě do toho počítám dramaturga Zdeňka Duška a Michala. Spolu jsme to budovali. Honza Hřebejk je režisér, tam je to zase velmi výrazné, tyhle tři funkce jsou nejsilnější při tvorbě seriálu.

Chodila jste se dívat na natáčení, nebo jste to už nechala čistě v moci režiséra, producentů a dramaturga?
Chodila jsem tam, byla jsem podle mě tak pětkrát, ale nechávám všechny svoje věci stoprocentně v režii režisérů. 

Takže jste neměla takové tendence jako Zdeněk Svěrák v Trháku ještě dovysvětlovat, jak jste to vlastně myslela a že to točí špatně?
Ne, ne, ne. Mně to vadí, nerada to dělám a ještě jsem se nedostala do situace, kdy jsem měla pocit, že bych měla zasáhnout, to je taky štěstí.

Měla jste už při psaní scénáře představu, kdo by některé postavy mohl ztvárnit?
Nikdy nemám a vadí mi, že bych měla mít představu při psaní, protože by to ovlivnilo moji představu toho charakteru. Pak do toho nerada mluvím, fakt se distancuji od té produkce. 

Takže jste vůbec neměla vliv na obsazení jednotlivých rolí?
On je na to mimořádně fixovaný a nadaný Honza Hřebejk, to je jeho doména, takže jsme s otevřenou pusou koukali na, jak ty herce vybírá. 

Říkáte, že do toho nerada mluvíte, ale stejně, neříkala jste si, když jste viděla výsledný tvar, že byste si tam uměla představit někoho jiného?
Ne, přijde mi to úplně perfektní.

V seriálu prožívá comeback na české obrazovky Božidara Turzonovová. Jak se vám líbí její babička?
Úplně ji zbožňuji. Ona hraje postavu té babičky od roku 2020 v Národním divadle a je fenomenální, podle mě naprosto přesná, má v sobě všechno, tu protivnost, dominanci, laskavost, charisma, přesně tak, jak jsem si to představovala, je jednoznačně nejblíž tomu předobrazu.

A co představitelka Vandy, postavy trochu inspirované vámi, nebo možná hodně inspirované vámi, Tereza Zvolánková?
Ta je perfektní! Neznala jsem ji, tam ten casting byl docela náročný, protože je to specifický typ osobnosti a potřebovali jsme, aby ta osobnost byla protivná, zároveň vám jí bylo líto, takový „nasírací dobrák“. Navíc mluví hodně často do kamery, a to je – což jsem nevěděla – pro herce jedna z nejtěžších disciplín. Ona byla Honzův návrh číslo jedna, tam se moc nedebatovalo nad jinými variantami. 

Kde ji Honza Hřebejk objevil?
V divadle v Brně, v Huse na provázku.

Vyrůstala jste s cejchem protekčního dítěte?
No jasně, s tím i umřu.

Když váš otec byl ještě navíc politicky aktivní, čelila jste třeba nějakým útokům?
Vyrostla jsem v tom, překvapivě se mi to děje znovu, takže se mi vrací nějaké dojmy z dětství. 

Jaké vlastně bylo dospívání v rodině umělce/politika, cvičitelky, faráře a psycholožky?
Máma byla baletka. Často o tom přemýšlím z nového úhlu, protože jsem se ocitla dost neplánovaně v roli aktivistky, a když přemýšlím nad tou rodinou, tak mi dochází, že nic moc jiného ani nezbylo, že je to takhle nalajnované. Všechno jsou to povolání – teda kromě mámy, ta je čistý umělec, ale přestěhovala se z Ameriky do Československa, tak je taky jako líznutá politikou – takže moje rodina nemohla jinak, než vyprodukovat aktivistu.

Smysl pro černý humor, ironii a cynismus, který z vás vyzařují, jste si taky vypěstovala právě v rodině?
Máme to jako nástroj, to je v naší DNA. Používáme humor a to, jak píšu, je převzaté od rodiny, je to jako nějaký obranný systém, na jsem přišla teď nedávno.

Čtete recenze?
Čtu.

A když nejsou úplně pozitivní, trápíte se, přikládáte tomu váhu?
Jak jsem vyrostla v hejtu, že jsem protekční spratek, cítím se vlastně bezpečněji při útoku. Je to zvláštní, ale znejistím, když mám pozitivní reakce, to si říkám, že je něco špatně, takže mám schopnost si z těch recenzí opravdu brát ponaučení. A pak ještě – vím, na co narážíte a to je Pád domu Kollerů – je třeba zhodnotit, kdo to píše, co se kolem vás děje a jak moc to může být tendenční, takže spíš řeším tohle. 

A co pak třeba hodnocení uživatelů na serverech, jako je ČSFD, nebo na sociálních sítích?
Vůbec. To mě frustruje víc. Od recenzentů to dám, to je jejich job, ale reakce lidí nečtu. 

Setkala jste se s reakcemi na seriál, nebo i předchozí tvorbu, které vás překvapily, ať už pozitivně, nebo negativně? 
Četla jsem samozřejmě recenze, co vyšly ten den, co vyšel první díl, a byly výrazně horší, než jsem čekala. Čekala jsem, že nebudou dobrý, protože je to divný formát, rozjíždí se pomalu, první díl je jednoznačně nejhorší, druhý díl je druhý nejhorší, ale pak to chytne třetím dílem tempo, takže jsem věděla, že když uvidí první dva díly, že to nebude dobré. Ale byla jsem překvapená mírou toho osobně zabarveného hejtu, ačkoliv jsem to taky čekala. Co jsem nečekala – je to stoprocentně kvůli té mé politické aktivitě – že vyjdu v Echu 24 mezi Trumpem a Íránem a Netanjahuem, jako čelní zpráva, že roznesli na kopytech diváci. „Seriál, který napsala Kocábova dcera“ – to mě překvapilo. Sama bych si toho bývala nevšimla, ale volala mi to Božidara, že to vypadá skoro jako tendenční článek. Ta míra mě překvapila, čekala jsem to, ale ta míra mě překvapila.

Kdy Natálie Kocábová začala psát první básně a co ji inspirovalo? Je těžší napsat písňový text, báseň, prózu, divadelní hru, nebo scénář? Měla ve svých začátcích nějaké vzory? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku! 

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.