Lovec Libor Šimůnek: Bandita je role, ve skutečnosti takový nejsem

Jak se z učitele stane lovec v populární televizní soutěži? Má lovec trému? A co prožívá, když se mu nepovede pár dílů porazit soutěžící? To jsou otázky pro Libora Šimůnka, kterého diváci oblíbené soutěže Na lovu i odnoží Superlov a Hvězdný speciál znají jako Banditu.

29letý Libor Šimůnek byl učitelem na základní škole v Mladé Boleslavi. Velký milovník vědomostních soutěží a deskových her se také věnuje fotbalu, sledování filmů, seriálů a návštěvám divadla a cestuje především po Evropě. Jeho nejsilnějšími oblastmi jsou historie, matematika a kultura, zatímco slabinou je biologie, především flóra. Soutěží Na lovu prošel nejprve jako soutěžící, jeho výkon producenty zaujal natolik, že z něj udělali jednoho ze sedmi lovců.

Do soutěže Na lovu jste se přihlásil sám? 
Je to tak. Už delší dobu jsem se chtěl do nějaké soutěže přihlásit, tak jsem to zkusil.

Byl jste klasickém formátu Na lovu, kolik jste tenkrát v týmu vyhráli?
Dohromady to bylo, tuším, 135 tisíc, byli jsme všichni čtyři, takže jestli si to pamatuju dobře, 33,5 tisíce každý.

Když přišla nabídka stát se lovcem, jak dlouho jste se rozmýšlel?
Ani na vteřinu. Vstoupil jsem do castingu na lovce, tam byli i další, a já jsem neuvažoval ani na chvíli, že bych to položil, že bych do toho nešel. Když mi potom zavolali, jestli teda chci, už jsem vůbec neváhal, to už jsem řekl, že okamžitě beru.

Měl jste nějaké zkušenosti před kamerou, že jste tu trému neměl? Nebo stačilo to, že jste pět let byl před katedrou?
To mi hodně pomohlo. Před kamerou jsem nebyl nikdy, katedra mi hodně pomohla. Pamatuji si, že když jsem učil poprvé, tak jsem se vyloženě klepal, celé tělo se mi klepalo. Ale postupem času to opadlo a to mi vlastně pomohlo, dnes před lidmi vystupuji bez problémů.

Jak dlouhá byla ta cesta mezi účastí v Na lovu a tím, že jste poprvé stanul před kamerou jako lovec? 
Bylo to pár měsíců, soutěžil jsem v únoru a první díl jsem točil v květnu. Šlo to docela rychle. 

Točili jste i takzvaně do zdi, nebo jste rovnou měl ostrou premiéru?
Byly kamerové zkoušky, kde jsem zkoušel hrát proti nějakým soutěžícím, co tam zbyli z předchozích dílů, nebo jsem hrál s lidmi z produkce, všechno se vyzkoušelo a potom už to teda bylo naostro. 

Když sledujete v zákulisí výkony soutěžících v prvním kole, máte už představu, jak by se jim potom mohlo dařit v rozstřelu a v závěrečné štvanici?
Je dost často vidět, že ten člověk, si nakoukával staré díly a zkoušel si to. Já jsem si prošel všechny díly, než jsem tam šel a nacvičil jsem si to. Ale to druhé kolo, to už je opravdu i o štěstí, co přijde za otázky. A tam se to kolikrát nedá odhadnout.

Máte z pozice lovce raději klasický formát na lovu, kdy soutěžíte proti 1–4členným týmům, nebo Superlov, kde je až pět lovců na jednu oběť?
Zatím jsem zažil Superlov jen jednou, ale byla to úžasná jízda. Ono to má tu exkluzivitu, že točíme jednou za rok. Zároveň, si s kolegy můžeme pomoct navzájem, je to hnedka jiná hra. A samozřejmě ohromná zábava. Ale Na lovu je jen o jeden stupínek níž, to je taky velká zábava. 

Pak jsou ještě hvězdné speciály, kategorie sama pro sebe…
Jsem rád, že potkám nějaké zajímavé lidi, které jsem třeba dřív znal z televize. Z poslední doby a si nejvíc Besky, to je úžasná holka, strašně jsem si s ní sednul. A je to super vlastně všechno.

Když se v závěrečné Štvanici zaseknete na nějaké otázce, je těžké se potom nahodit zpátky na koleje a soustředit se na další otázky, abyste nebyl poražen týmem? 
Vím, že to je nemoc, která se lovci může stát, ale myslím, že i právě kvůli tomu mě vybrali, protože mně se tohle neděje, jsem schopen to zapomenout, i když je to něco, co bych vědět měl. Teďka bude v televizi, kolik padlo gólů ve finále Nagana, což když v Česku člověk neví, je vyvrhel! 

Jak se to mohlo stát?
No, byly mi dva roky, samozřejmě jsem si o tom zjišťoval, ale pro mě už formativnější v hokeji byl až rok 2010, mistrovství světa, to byla pro mě větší věc. O tom, myslím, vím skoro všechno.

Je nějaká otázka, která vás dodnes budí ze spaní, že jste ji nevěděl?
Asi ne. Hlavně si poslední dobou dávám pozor, abych opravdu odpověděl, až si budu jistý, že buď vím, nebo nevím. Dost jsem se v tom zklidnil. Možná ze začátku nějaké dějepisné věci, třeba bitva u Trafalgaru, to mě mrzí, protože to bych samozřejmě vědět měl, ještě když jsem to v tu dobu učil ve škole. Ale to už je dávno.

Jak často se potkáváte s ostatními lovci?
Velice často, až jsem to nečekal, jak často to bude. Třeba tento týden se s Lišákem uvidím popáté z pěti dní. Na kvízech se potkáváme hlavně s Lišákem, s Belladonnou, na natáčení pak s Kalkulátorem, Vševědem, Kvízovou dámou i Žolíkem. Je to dost často a je to super! 

Probíráte spolu, co se vám povedlo, nepovedlo, probíráte otázky, které vám produkce přihrála, stěžujete si? 
Někdy, třeba, když je ta otázka strašně dlouhá, to člověk ztratí moc vteřin. Řešíme to hodně, často si i píšeme, když něco nevíme ve finálové štvanici, do společné konverzace. Dáváme si zprávy o tom, jak hraje člověk, který tam je, aby to věděli i ti, co tam zrovna ten den nejsou.

Jak mezi vás – do televizního angažmá neznámé lidi – zapadl nový lovec Žolík, tedy populární moderátor Libor Bouček? 
Perfektně, stejně jako když jsem přišel já, mě tam lidi přijali okamžitě. Doufám, že on to taky tak vnímá. Libor je samozřejmě hodně nervózní, pro něj jsme my ty celebrity, je nervózní z toho, že tam je s námi. Ale doufám, že mu to děláme krásné. Já ho mám rád, je super a jsem rád, že tam s námi je.

U něj je ta každá chyba víc nasvícená, protože lidi si řeknou, že se zase někam nacpal… 
To určitě taky. To je něco, co mu opravdu nezávidím, je mi líto, že tohle musí zažívat.

Sledujete pořad i v televizi, když zrovna nemáte svoje natáčení? 
Koukám. Tím hlavně trénuju, protože my si píšeme jenom ty věci, které ten lovec nevěděl. Ale ty, co věděl, si tam nenapíšeme, takže já si takhle trénuju otázky, zkouším si to, jako jsem to dělal, než jsem šel soutěžit.

A koukáte i na díly se sebou?
Koukám, hlavně abych odhalil nešvary, co dělám. Teď jsem si všimnul, že vždycky, když ve finále něco vím, ukážu na Ondru Sokola rukou a řeknu to, pak je další otázka a zase ukážu rukou, dělám to pořád. Člověk si může všimnout, že když nevím, jestli je to dobře, tak to neudělám. 

Scenáristé předepisují moderátory pořadu Ondrovi Sokolovi vtipné a někdy až téměř urážlivé repliky o jednotlivých lovcích. Máte s nimi nastavené nějaké mantinely, kam už zajít nemohou? 
Upřímně, ne, protože ta role, co mám, je takový mladý, namyšlený floutek, který prostě všechny pošle domů. To je moje role, takový samozřejmě v reálu nejsem, ale nemám s tím problém, jsem s tím srovnaný a budu úplně v pohodě v té roli vystupovat. 

Poznávají vás lidé na ulici? 
Ano, ale spíš ne v Praze, ale když jdu někam na menší město, myslím třeba Hradec Králové, tam jsem chodil a pořád se někdo otáčel nebo jsem šel něco nakoupit a pořád se ptali, jestli jsem to já, to bylo opravdu zajímavé. Bylo to po Superlovu, to už jsem začal vnímat, že lidi mě znají. Nebo jsem byl teďka v Kutné Hoře, tam taky, u nás v Bělé pod Bezdězem, odkud jsem, taky. Je to zvláštní.

Chodí Liborovi nabídky k na rande nebo k sňatku? Jak na jeho lovecké angažmá reagovali nadřízení, kolegové a žáci ve škole, kde učil? A sleduje reakce na své působení v soutěži na sociálních sítích?
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku! 

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.