Balada se nehodila k jejich drsné image: Jeden z největších hitů Guns N' Roses si na svůj úspěch musel počkat

Don’t Cry patří k úplně prvním skladbám, které Axl Rose napsal. Bylo to v polovině 80. let v Los Angeles, když prožíval rozchod se svou přítelkyní Erin Everly. Seděli prý u auta před domem, když mu řekla, ať nepláče. Pro Axla se situace stala inspirací k textu, který pár hodin na to napsal na střeše svého domu. Melodii k ní přidal Slash.

Kapela hrála Don’t Cry ve svých úplných začátcích, ale pak ji na dlouho odložila. Nehodila se totiž k drsné image, kterou si Guns N’ Roses snažili vybudovat. Až když se proslavili, k baladě se vrátili. Když v roce 1991 vyšly ve stejný den dvě desky Use Your Illusion I a II, Don’t Cry na nich zazněla hned dvakrát. Hudebně jsou obě verze stejné, ale textově velmi odlišné. Ta z prvního dílu je nadějná a usmiřující, zatímco druhá vyznívá temně a definitivně. Právě první verze se stala známou. Vyšla jako singl a doprovází ji výpravný videoklip, který otevírá příběhovou trilogii pokračující skladbami November Rain a Estranged. Do klipu se promítl i Axlův tehdejší osobní život. Objevuje se v něm modelka Stephanie Seymour, s níž měl v době natáčení videa vztah. Vznikla tak zvláštní situace, že píseň byla původně napsaná pro Erin Everly, ale do její obrazové podoby už vstoupila nová partnerka.

Píseň Don’t Cry se po vydání stala rádiovým hitem a jednou z balad, bez které si fanoušci živé koncerty nedovedou představit, k čemuž významně přispívá i Slashovo ikonické kytarové sólo. Zajímavostí je, že existuje dokonce i třetí verze písně: Původní demo z roku 1986 s jinou náladou a syrovějším zvukem. Fanoušci se dodnes přou, která z verzí je ta „pravá“. A možná, že odpověď je, že všechny. Protože Don’t Cry je přesně ta píseň, která vyzní pokaždé trochu jinak právě podle toho, jak se člověk zrovna cítí.