Kdysi lidé zasílali své děti poštou: V jakém stavu tehdy došly?

V minulosti se odehrálo celkem sedm potvrzených případů, kdy rodiče zaslali své děti poštou v rámci nově nabízené služby od amerického přepravce. V jakém stavu tehdy děti došly a jak je možné, že se nikdo nestrachoval o jejich bezpečnost?

Manželský pár z Ohia poslal poštou malého syna

Psal se leden 1913, když se manželský pár z Ohia rozhodl využít nové balíkové služby, která se na trhu objevila. Na tom samo o sobě není na první pohled nic divného, řada lidí ráda vyzkouší nabízené novinky ve službách. Manželský pár však poštou neposlal žádné zboží, ale své vlastní dítě! Po zkušenostech s fungováním pošty a kurýrních služeb asi řadě lidí právě zatrnulo. Za dopravu malého synka mířícího za babičkou na prázdniny zaplatili rodiče 15 centů. Pojištěn byl na pouhých 50 dolarů. Poštovní doručovatel jej naložil dovozu a v pořádku odvezl na místo určení.

Čtěte také: Který herec bude novým Jamesem Bondem?

Jak je možné, že pošta tehdy takovou zásilku vůbec akceptovala? Předpisy o tom, co můžete a nemůžete zasílat poštou byly tehdy velmi vágně napsané, a tak lidé zkoušeli poštou posílat co se dalo – plata vajec, cihly, ale ještě další neobvyklejší obsah (například hady). Technicky neexistoval žádný předpis, který by vám tehdy zakázal poslat vaše dítě poštou. "Prvních několik let, kdy fungovala poštovní balíková doprava to byl trochu chaos," říká Nancy Nope, vedoucí kurátorka segmentu historie Národního poštovního muzea. Dodává, že regulace se lišily i dle jednotlivých lokací, co někde bylo dovoleno, bylo jinde zase zakázáno.

/Users/dana.kapalinova/Downloads/Uniformed_Letter_Carrier_with_Child_in_Mailbag.jpg

Případů dětí zaslaných poštou bylo více

Malý chlapec, jehož příběh jsme zmínili výše však nebyl jediným dítětem, které bylo zasláno poštou. Nancy Pope ví o celkem sedmi takových případech, které se odehrály mezi lety 1913 až 1915. Bylo to tehdy totiž cenově výhodné. Cena lístku na vlak převyšovala cenu, kdy jste dítě poslali jako "balík" železniční poštou. Někteří mazaní rodiče tuto skulinu v předpisech objevili, a neváhali tak děti posílat jako zásilky. Vyvstává otázka bezpečnosti, jak je možné, že se rodiče o své děti nestrachovali? Je třeba si uvědomit, že tehdy byla jiná doba. Rodiče své dítě nepředávali cizí osobě, většinou pošťáka docela dobře znali. Dalším známým případem je "odeslání" May Pierstorff železniční poštou. V únoru roku 1914 za ni rodiče zaplatili dopravu v hodnotě 53 centů a poslali ji na cestu dlouhou 73 mil. Stejně jako výše zmíněný chlapec, i May Pierstorff mířila ke svým prarodičům. Známky osvědčující zaplacení dopravy jí rodiče tehdy připnuli na kabátek.

O tomto incidentu se však dozvěděl vedoucí správce pošty Albert S. Burleson, kterému se zasílání dětí poštovní službou ani trochu nezamlouvalo. Provedl další šetření a zaměřil se na toto rozesílání dětí. Následně oficiálně zakázal děti poštou zasílat. Pokud si myslíte, že tady historie rozesílání dětí poštou končí, tak jste na omylu. Ani tento zákaz nezabránil rodičům děti posílat jako zásilky. O rok později žena z Floridy takto poslala do světa svou šestiletou dceru. Ta mířila za svým otcem do Virginie. Cesta byla dlouhá 720 mil, tím se stala vůbec nejdelší cestou, kterou dítě "jako balík" cestovalo. Za dopravu tehdy matka holčičky zaplatila 15 centů. V roce 1915 pak stejným způsobem cestovala i tříletá Maud Smith, která mířila od prarodičů na návštěvu za svou nemocnou maminkou. Zdá se, že Maud byla posledním dítětem, které bylo tímto způsobem přepraveno. Sice další pokusy o odeslání dětí proběhly, ale rodičům bylo odpovězeno, že jejich potomci nemohou být klasifikováni jako "neškodná živá zvířata".

Kam dál: Zábavný test: Za kterou z těchto žen byste se otočili?

Zdroj úvodní fotografie a fotografie v textu: Unidentified Photographer, Public domain, via Wikimedia Commons
Zdroj informací:
History

Podcast