Žádná béčka. Písně, které se vzepřely osudu

V éře streamování se zapomíná, že hudba se dřív vydávala i na singlech. Na straně A malé gramodesky byl očekávaný hit, zatímco na straně B raritka pro fanoušky, která se v některých případech nedostala ani na album. Jak už to však bývá, nezřídka se stalo, že do historie vstoupilo právě "béčko"...


Righteous Brothers - Unchained Melody

Tahle píseň vznikla kvůli filmu, dnes prakticky zapomenutému vězeňskému snímku Unchained (Nespoutaný) z roku 1955. Hudbu složil skladatel Alex North a textem ji opatřil Hy Zaret. Vtipné je, že druhý jmenovaný původně Northovu nabídku na otextování melodie odmítl s tím, že nemá čas, protože je zrovna zaneprázdněný vymalováním svého domu. Nakonec však souhlasil, ale pod podmínkou, že v textu nepoužije slovo "unchained", které si původně producenti filmu vymínili, aby píseň na film přímo odkazovala. Zůstalo tak pouze v názvu. Do filmu píseň nazpíval Todd Duncan a hned získala nominaci na Oscara.

O coververzi se pokusilo několik dalších hudebníků, například Harry Belafonte nebo Perry Como, nicméně světově proslula zejména ta z roku 1965 od kalifornské dvojice The Righetous Brothers, kterou tvoří Bill Medley a Bobby Hatfield. Ano, je to ten Medley, co nazpíval s Jennifer Warner (I’ve Had) The Time Of My Life do Hříšného tance a ne, opravdu nejsou bratři. Hatfield a Medley se dohodli, že na každé své album dají jednu coververzi, kterou nazpívá jeden z nich. Unchained Melody chtěli na čtvrté album nazpívat oba a tak si hodili mincí.

Vyhrál Hatfield a Medley píseň produkoval. Skladbu vydali jako béčko na singlu Hung On You, tu však američtí rádioví diskžokejové odmítli hrát a místo ní do éteru pouštěli Unchained Melody. Slavný a také nechvalně proslulý Phil Spector, který byl producentem Hung On You, do rádií osobně volal a dje přesvědčoval, aby přestali hrát Unchained Melody a pouštěli místo ní singlové áčko. Neuspěl. A Unchained Melody se oproti všem očekáváním dostala až na 4. místo Billboard Chart. O pětatřicet let později ji do světových hitparád vrátil film Duch, ve kterém Patrick Swayze v roli milence ze záhrobí ochraňuje svojí dívku v podání Demi Moore. A zejména jeho zásluhou ji slýcháme dodnes.



U2 - Sweetest Thing

Tahle skladba měla pozici trochu usnadněnou, protože vyšla na singlu hned dvakrát. Poprvé jako B-strana, ale podruhé už jako "Áčko". Sweetest Thing je píseň, kterou napsal Bono pro svoji manželku Ali v době, kdy vznikalo jejich přelomové album The Joshua Tree. Píseň byla míněná jako omluva za to, že netráví čas se svojí ženou a místo toho je ustavičně s kapelou ve studiu.

Úplně původně vyšla v roce 1987 jako "béčko" hymnické skladby Where The Streets Have No Name. O jedenáct let později U2 píseň nahráli znovu a vydali ji jako singl a současně jedinou novou skladbu jejich výběrové kompilace The Best Of 1980 – 1990. Vydavatelská firma Island Records tehdy dokonce nechala kvůli jeho propagaci vyrobit a dát do prodeje čokolády s nápisem Sweetest Thing, které vypadaly jako singl, a které se pak staly velmi ceněnou sběratelskou raritou.

Ve vtipném klipu pak Bono bere svoji ženu Ali na pojížďku koňským spřežením Dublinem a neustále se jí omlouvá, a to i za přispění (rovněž dublinské) chlapecké skupiny Boyzone nebo týmu Celtic Knights. Zda Ali jeho omluvu přijala, nevíme, každopádně ho požádala, aby veškeré výnosy z této písně věnoval na fond dětí postižených černobylskou katastrofou.



Queen - We Will Rock You

Jako vážně. Jedna z nejikoničtějších písní skupiny Queen a rockové historie vůbec byla spíš experiment než očekávaný hit. Vyšla jako druhá strana singlu We Are The Champions, přičemž obě písně vyšly na albu skupiny Queen s názvem News Of The World z roku 1977.

Kytarista Brian May v prozradil, že cílem skupiny bylo napsat píseň, do níž se budou moci fanoušci na koncertech přímo zapojit. V dokumentu In The Days Of Our Lives prozradil, že skupina jednou odcházela z pódia a fanoušci se s ní loučili zpěvem popěvku fotbalového týmu FC Liverpool You'll Never Walk Alone. "Toho večera jsem šel do postele a říkal jsem si, čím by tak fanoušci mohli na koncertě k písni přispět? Všichni jsou tam namačkaní, ale můžou tleskat, můžou dupat a můžou zpívat. Ráno jsem se pak vzbudil s nápadem na We Will Rock You," říkal May.

Málo známá je však historka, že ve stejné době, kdy Queen skladbu nahrávali ve studiích ve Wessexu, nahrávali tu své debutové album i Sex Pistols. Jejich basák Sid Vicisous, notně opilý, do studia Queen vpadl přesně v okamžiku, kdy kapela nahrávala dupací a tleskací základ pro svoji píseň a Mecuryho se uštěpačně zeptal "jestli je tohle ten jeho plán složit balet pro masy, o kterém mluvil v dřívějším rozhovoru pro časopisu NME". Queen ho prý ze studia následně vypoklonkovali, ale Viciousova poznámka je vytočila. A energii pak přenesli i do samotného nahrávání písně.



Madonna - Into The Groove

I tahle píseň vznikla pro film, konkrétně pro potrhlou a trochu nablblou komedii Hledám Susan. Zn.: Zoufale (Desperately Seeking Susane) z roku 1985, ve kterém Madonna hrála hlavní roli společně s herečkou Rosannou Arquette. Původně neměla vyjít na žádném jejím album, kromě samotného soundtracku k filmu byla pouze singlovém béčkem skladby Angel, z jejího druhého alba Like A Virgin z roku 1984.

Skvělá a chytlavá píseň, která stojí na měkkém zvuku analogových synťáků se ale stala téměř okamžitě hitem a v roce 1984 se stala dokonce nejhranější skladbou Madonny v amerických rádiích. Vzhledem k tomu, že se ale jednalo pouze o "béčko" nemohla být oficiálně zalistována do oficiální Billboard Chart. O rok později však bylo mimo jiné i z důvodu úspěchu této písně album Like A Virgin vydáno v reedici a skadba Into The Groove byla jeho součástí. Na singlu však vyšla jako strana A v Británii a stala se tu jejím historicky prvním hitparádovým číslem jedna.

Sama Madonna však velký úspěch od této písně nečekala a v rozhovoru pro časopis Rolling Stone řekla: "Sama někdy nemám nejlepší odhad na to, co bude a co nebude úspěšné. Když jsem ve studiu zpívala Into The Groove, přišla mi ta píseň vlastně trochu retardovaná. Ale všem ostatním se líbila."



Elvis Presley - Always On My Mind

Tahle skladba je důkazem toho, že dobrá píseň dokáže překračovat hranice žánrů. Always On My Mind uspěla prakticky v jakékoliv verzi, ať už to byl gospel, country nebo pop. Ještě před "Králem" ji nazpívala soulová zpěvačka Gwen McCrae a country zpěvačka Brenda Lee.

Elvis Presley ji nahrál v březnu 1972 pár týdnů poté, co se rozešel se svojí ženou Priscillou, což byla událost, kterou přetřásal prakticky celý bulvární svět. Píseň tak naznačovala, že Elvis na svoji ženu stále myslí a příběh bude mít šťastný konec (který nenastal). Skladba vyšla původně jako B-strana singlu Separate Ways, ale její okamžitý úspěch byl takový, že byl v Americe dodatečně přeřazen do kategorie "double A" singlů.

V Británii dokonce písně vyšly později v obráceném pořadí, tedy Always On My Mind jako "áčko" a Separate Ways na straně B. Píseň se stala jednou z nejslavnějších z Presleyho kariéry a jedním z největších hitů 70. let. A taky 80. let, a to v podání Pet Shop Boys, kteří svoji coververzi natočili pro dokument BBC o Presleym. Původně přitom ale chtěli nahrát vlastní verzi jeho písně Let’s Play House, jejíž název v době vzedmutí vlny house music dostal trochu pozměněný a nečekaně vtipný význam. A oproti původním očekáváním se Always On My Mind stal i v jejich podání obrovským hitem.



The Stone Roses - Fool’s Gold

S odstupem času se jedná o jednu z nejslavnějších písní britské skupiny The Stone Roses, která patřila k titánům britské hudební scény v době, kdy se začali úspěšně potkávat kytarový indie rock s taneční hudbou, čemuž se tehdy přezdívalo madchester. Singl, na kterém v roce 1989 Fool's Gold vyšla, byl takzvaný "double A", obě strany byly považovány za rovnocenné. Nicméně bylo to to druhé áčko, skladba What The World Is Waiting For, které bylo původně být jedinou stranou A singlu a od níž vydavatel - label Silvertone - očekával, že bude hitem.

Pravý opak se však stal pravdou. Hudební fanoušky tehdy doslova nadchla bezmála desetiminutová hypnotická taneční věc, která ale ve skutečnosti nestojí na samplu bicích z legendární skladby Funky Dummer od Jamese Browna, jak se řada lidí domnívá. Bubeník The Stone Roses, přezdívaný Reni, však dostal od lídra kapely Iana Browna za úkol se tento slavný break přesně naučit a nahrát jej znovu. Zejména proto, aby se skladba vyhnula případné soudní bitvě o autorská práva či placení drahých poplatků za užití samplu.

Basová linka je pak inspirována melodií, kterou pro krimi seriál Shaft složil Isaac Hayes. A v textu pak Ian Brown odkazuje na skladbu These Boots Are Made For Walking a markýze de Sade. Píseň, ačkoliv nevyšla na žádném z pouhých dvou alb The Stone Roses, je dodnes jedním z milníků celé madchesterské scény.



The Beach Boys - God Only Knows

I tuhle píseň dnes spíše než z rádia slýcháme z filmového plátna. A to konkrétně ze slavné letištní scény filmu Love, Actually, u nás uváděného pod názvem Láska nebeská. Ostatně i Paul McCartney, který společně se svými The Beatles považoval The Beach Boys za své přímé konkurenty, tuhle skladbu nazval nejkrásnější písní, jaká byla kdy složená.

Brian Wilson ji napsal s Tonym Asherem, který se živil jako reklamní textař (dnes bychom řekli copywriter) a psal texty pro album Pet Sounds, které The Beach Boys vydali v roce 1966. Text odráží Wilsonův nově nabytý zájem o spiritualitu a byl přímo zamýšlený jako odklon od dřívějších písní kapely, které se točily kolem holek, aut a surfování. "S Tony Asherem jsme se snažili napsat něco velmi duchovně zaměřeného. Název písně navrhl Tony, ale já se bál, že rádia to nebudou chtít kvůli tomu Bohu v názvu hrát. Ale nestalo se," řekl v roce 2011 Brian Wilson.

A i když byl o kvalitách písně, která kompozičně vychází z barokní hudby a obsahuje některé ze do té doby v popu nepoužitých harmonických postupů, sám přesvědčen, právě kvůli slovu "Bůh" v názvu se obával vydat ji jako singl. Přece jenom se v silně věřící Americe takové věci berou trochu vážněji než u nás. Skladba tak vyšla coby strana B rovněž velmi úspěšné skladby Wouldn't It Be Nice, nicméně slavnější je God Only Knows. A v roce 2004 ji časopis Rolling Stone zařadil na 25. místo v žebříčku 500 nejlepších písní všech dob.



Kraftwerk: The Model

Německá skupina Kraftwerk, která je dnes vedle The Beatles považovaná za jednu z nejzásadnějších a nejinspirativnějších skupin hudební historie, měla vždycky dvě souběžné diskografie. Německou a anglickou. Tato píseň pod německým názvem Das Model sice vyšla v Německu jako singlové "áčko" (na druhé straně byla skladba Neonlicht), pro zahraniční trh však v roce 1981 vydali Kraftwerk singl Computer Love, kde byla skladba The Model pouze jako strana B. Computer Love ve Velké Británii zaznamenala poměrně slušný úspěch, dostala se až na 36. příčku britské prodejní hitparády (což byla pro německou kapelou opravdu velká věc).

A spolu s tím začali rozhlasoví dýdžejové pouštět do éteru i "béčko", tedy The Model. Firma EMI následně tuto skladbu pro anglický trh vydala ještě jednou, tentokrát už jako stranu A. Úspěch byl ještě větší a The Model se pro skupinu Kraftwerk stala vůbec prvním číslem jedna britské hitparády. Na špici UK Chart navíc v roce 1982 vydržela celých dvacet jedna týdnů a dodnes je považována za patrně největší hit skupiny vůbec.



Foto: Profimedia.cz

Podcast