Věrnost je krásná věc. Kapely, které nezměnily sestavu

Slavných hudebních skupin jsou tuny, ovšem těch, které vydržely fungovat po celou dobu existence v nezměněné sestavě, ve skutečnosti není tak mnoho. Najdete je ale i mezi těmi nejslavnějšími. My jich našli dvacet, tady je první polovina...


Wohnout (1996 - současnost)

Domácí čtveřice Wohnout je přeborníkem hned v několika kategoriích. Jejich videoklip Svaz českých bohémů se letos stal vůbec prvním českým hudebním videoklipem, který překročil 50 milionů zhlédnutí. Současně je to kapela s nejstarší nezměněnou sestavou ze všech českých kapel, kterou se nám podařilo dohledat (pokud víte o nějaké další, budeme rádi za vaše tipy). Tu od raných začátků v polovině devadesátek až do dneška tvoří bratři Honza a Matěj Homolové, Jirka Zemánek a Zdeněk "Fenek" Steiner.

Jediným, kdo za tu dobu do kapely přibyl, je režisér Jakub Kohák, jehož fungování v kapele je však spíš recesistického rázu, pokud nepočítáme to, že pro kapelu natočil některé klipy (třeba k písni Rayda). A jaký má tahle kapela recept na pevnost vlastní sestavy? "V našem případě bylo obrovský štěstí, že jsme se potkali ne jako muzikanti, ale jako kamarádi, kteří až posléze vzali do ruky své instrumenty. A to je, myslím, základ. To, že si ti lidi musejí rozumět lidsky. A taky musím říct, že musí hodně ustoupit stranou ego. Důležitá je, aby v kapele fungovala demokracie až ošklivě řečeno komunismus. Což v našem případě funguje. A také to, že všechno bereme s rezervou, z recese a moc se nebereme vážně," prozradil nám svůj recept po telefonu Honza Homola.



Coldplay (1998 - současnost)

I skupina Coldplay, která byla oficiálně založená už v roce 1998, zůstává po všechny ty roky nezměněná a tvoří ji Chris Martin, Jonny Buckland, Guy Berryman a Will Champion. První dva jmenovaní ji založili ještě během studií na vysoké škole v Londýně a málem se jmenovali Pectoralz. Chvíli pak hráli i pod jménem Starfish, až se ustálili na jménu Coldplay, což je termín pocházející z psychoanalýzy.

Za neoficiálního pátého člena kapely je pak považovaný jejich manažer Phil Harvey. I když se sestava skupiny nikdy nezměnila, na jejich albech se objevili různí spolupracovníci, ať to byl producent Avicii, Noel Gallagher z Oasis, Martinova exmanželka, herečka Gwyneth Paltrow, nebo zpěvačky Tove Lo a Rihanna. I to se jim však už asi přejedlo a na loňské desce Everyday Life, která je jejich nejlepší za hodně dlouhou dobu, se opět obešli i bez hostů.



The Strokes (1998 - současnost)

Kariéra newyorské pětice The Strokes je trochu jako příslovečná jízda na horské dráze. Parta kluků z hodně bohatých a vlivných rodin (otec zpěváka Juliana Casablancase je majitel modelingové agentury Elite, otec kytaristy Alberta Hammonda Jr. je sám autor řady světových hitů např. pro Whitney Houston či Dianu Ross) se krátce po svém vzniku a první desce Is This It dočkala raketového úspěchu. Ten se však projevil animozitou mezi jednotlivými členy, kteří se prý jednu dobu tak nesnášeli, že album Angles natáčeli v pečlivě nastaveném harmonogramu, aby se někteří členové ve studiu vůbec nepotkali. A taky se to na jeho kvalitě podepsalo.

V letošním roce se však kapela dokázala vrátit s fantastickou deskou The New Abnormal, která je sama o sobě důkazem, že chemie v kapele a vztahy mezi jejími členy jsou opět na vzestupu do kladných hodnot a jejich sestava tak možná beze změny ještě nějakou dobu vydrží.



Queen (1971 - 1990)

Tohle je samozřejmě sporný příklad, a to hned z více důvodů. Skupinou Queen po jejím přejmenovaní ze Smile prošlo ještě několik členů a v pozměněné sestavě funguje dodnes. Nicméně od vydání jejich prvního singlu Keep Yourself Alive z roku 1973 až do smrti Freddieho Mercuryho v roce 1991 ji tvořili pouze a výhradně Mercury, Brian May, Roger Taylor a John Deacon.

Pozdějšími zpěváky, kteří se s větším či menším úspěchem u fanoušků pokoušeli nahradit v této rockové legendě Mercuryho, byli Paul Rodgers (Bad Company, Free) a finalista talentové soutěže American Idol Adam Lambert. Nicméně v nové sestavě Queen žádné další studiové album nevydali. Jejich poslední deskou tak zůstává Made In Heaven z roku 1995, které obsahuje pouze písně natočené ještě v posledních letech Mercuryho života.



A-ha (1982–1994, 1998–2010, 2011, 2015 - současnost)

Norská trojice A-ha (jejíž název nemá nic společného s naším citoslovcem údivu, jak si řada lidí myslí, to se anglicky řekne "i see", jedná se spíš o rytmický popěvek) za bezmála čtyřicet let svojí existence několikrát přerušila svoji činnost. A přestože její členové měli několik vedlejších sólových projektů a zpěvák Morten Harket má taky v domovském Norsku velmi úspěšnou sólovou kariéru, jejich sestava se nikdy nezměnila. Tu od roku 1982 tvoří právě Harket, kytarista Pål Waaktaar-Savoy a klávesista Magne Furuholmen.

A-ha byli současně vůbec první norskou kapelou, která se dočkala mimořádného mezinárodního úspěchu, přičemž zejména jejich debutový singl Take On Me z roku 1984 je jedním z nejikoničtějších songů celých 80. let. A jejich úspěch pak pomohl otevřít dveře i dalším norským kapelám jako Kings Of Convenience, Röyksopp či Datarock na mezinárodní scénu. A-ha jsou s přestávkami aktivní dodnes, poslední album Cast In Steel vydali před pěti lety a ještě na přelomu letošního a loňského roku se vydali na turné, kterým chtěli připomenout své debutové album Hunting High And Low. To však bylo kvůli pandemii přerušeno a jeho termíny odloženy na dobu, až se všichni zase uzdravíme.



U2 (1979 - současnost)

I slavná irská čtveřice pamatuje časy, kdy s ní hrálo několik dalších hudebníků. Například bratr kytaristy The Edge Dik Evans byl na jedné z prvních zkoušek kapely, které se odehrály u bubeníka Larryho Mullena doma v kuchyni. Tehdy si ale ještě říkali The Hype. Po změně na U2 se však čtveřice ustálila na sestavě, ve které ji známe dodnes, tedy Bono (Paul Hewson), The Edge (David Evans), Adam Clayton a Larry Mullen jr. A nezměnila se od vydání jejich debutového singlu Another Day z roku 1980 až do současnosti.

Nejblíž ke svému rozpadu měli U2, na přelomu 80. a 90. let, kdy byli vyčerpaní dlouhým turné po jejich přelomovém album The Joshua Tree, které z nich udělalo jednu z největších kapel planety, a s tím související nenadálou globální popularitou. A přestože na sebe prý tehdy jednotliví členové kvůli dalšímu směřování kapely řvali a tak tak, že nedošlo na pěsti (Bono a The Edge chtěli experimentovat s moderními technologiemi, Mullen a Clayton se chtěli držet tradičního pojetí rocku), čtveřice to ustála. A tento spor přetavila do své dost možná vůbec nejlepší desky, kterou je album Achtung Baby z roku 1991.



ZZ Top (1970 - současnost)

Asi bychom těžko hledali kapelu, která ve stejné sestavě hraje déle než nekorunovaní králové jižanského rocku. Billy Gibbons, Dusty Hill a Frank Beard totiž tuhle kapelu založili už v roce 1969 v Houstonu v americkém Texasu. Přesněji řečeno, v prvním roce existence této touto kapelou prošli ještě basák a klávesista Lanier Greig, bubeník Dan Mitchell a další basák Billy Ethridge. Nicméně od roku 1970 až do současnosti, což je neuvěřitelných padesát let existují právě v nezměněné trojici.

Pokud jste někdy dumali, co přesně se skrývá za jejich názvem, příběh jména ZZ Top je následující: "Vždycky jsme byli velcí fandové kytaristů B.B. Kinga a Z.Z. Hilla. Náš první nápad byl, že se na jejich počest pojmenujeme ZZ King, ale pak nám to přišlo moc obyčejné. Současně nás ale napadlo, že "král" je na vrcholku hierarchie. Tak jsme přišli s tím, že to bude ZZ Top," řekl před lety Gibbons. První album tahle trojice vydala hned v roce 1971 a zatím poslední desku La Futura nahráli před osmi lety, v roce 2012. Koncertují však nepřetržitě a dokonce se opět hovoří o jejich nové desce.



Kings Of Leon (1999 - současnost)

Když poskládáte kapelu jen z rodinných příslušník, zaděláváte si na pořádný problém, pokud se neshody v muzice přenesou i do kruhu vašich nejbližších. Anebo taky na pořádně pevné pouto mezi členy kapely, které překoná cokoliv. To druhé je případ americké indierockové kapely Kings Of Leon, kterou na konci 90. let v americkém Nashville založili bratři Caleb, Jared a Nathan Followillové a jejich bratranec Matthew Followill. Nicméně, aby to bylo trochu zamotanější, jejich umělecká jména nejsou jejich skutečná křestní jména, používají totiž místo nich svá prostřední jména. Takže Matthew je ve skutečnosti Cameron, Nathan je Ivan, Caleb je Anthony a Jared je Michael. Máte to?

Další člen jejich rodiny je pak zmíněn přímo ve jménu kapely, a je jím jejich dědeček Leon Followill, u nějž se kluci v dětství často setkávali a který se až do své smrti v roce 2014 pokládal za jejich největšího fanouška. Za jejich fanoušky se ale považují mimo jiné i členové Radiohead, jejichž kytarista Ed O'Brien, kdysi pronesl: "Obvykle nežárlím, když vidím jiné kapely. Ale když jsem viděl je, pomyslel jsem si, sakra, v téhle kapele bych rád hrál. Jsou to fakt úžasní muzikanti a bylo jasné, že z nich vyroste něco velkého."

Mimochodem, když je řeč o Radiohead…



Radiohead (1985 - současnost)

I slavná oxfordská pětice je jednou z těch, která - co se týče členů - zůstává až do současnosti neměnná. Vznikla už v roce 1985 na střední škole poblíž Oxfordu pod jménem On A Friday, protože obvykle zkoušela v pátek. V roce 1991 se definitivně přejmenovala na Radiohead a i přes opravdu hodně extrémní změny zvuku a stylů funguje až dodnes ve stejné sestavě. Tu tvoří zpěvák Thom Yorke, kytaristé Jonny Greenwood a Ed O'Brien, basák Colin Greenwood a bubeník Phil Selway.

Navíc od poloviny 90. let až do současnosti skupina pracuje stále s týmž producentem, kterým je Nigel Godrich, dnes některými považovaný za šestého člena skupiny. A i když mají samotní členové dost vlastních aktivit - Thom Yorke kupříkladu vydal několik sólových alb, Johnny Greenwood skládá hudby pro filmy P. T. Andersona - pouto mezi členy vydrželo dodnes. O čemž se můžete přesvědčit třeba na záznamu jejich koncertu z letošního roku.



Muse (1994 - současnost)

Britská skupina Muse byla od svého vzniku označována za následovníky Radiohead. A své vzory a předchůdce připomíná i v tom, že od svého vzniku hraje stále ve stejném složení. To tvoří zpěvák a kytarista Matt Bellamy, basák Chris Wolstenholme a bubeník Dominic Howard. Tahle trojice se potkala na střední škole v britském Teignmouthu, ale ve skutečnosti každý z této trojice v té době hrál v jiné školní kapele.

A vlastně chybělo málo a mohli jsme tuhle skupinu znát pod jménem "Gotický mor" tedy Gothic Plague. Navíc Chris původně hrál na basu (s kapelou Fixed Penalty) a až poté, co se dohodl se svými současnými spoluhráči, že se k nim přidá, začal se učit hrát na bicí, protože pozice basáka byla obsazená. I Muse za svoji kariéry prošly celou řadou stylových přemetů a přiznaných inspirací, od zmíněných Radiohead až třeba po (také zmíněné) Queen. Nicméně stále si vždy však vystačili v trojici, která ji založila.

Na druhou desítku věrných se můžete těšit příští sobotu 19. prosince.



Foto: Profimedia.cz

Podcast