Václav Havel miloval hudbu. A hudebníci milovali Havla

K nedožitým pětaosmdesátinám Václava Havla, které by dnes oslavil, jsme se ohlédli za několika hudebníky a hudebními tělesy, které miloval. A jeho cit byl vřele opětován. Vedle řady domácích interpretů se skupinou Plastic People Of The Universe v čele jsou mezi nimi ty největší z největších hudebních hvězd 20. století.


Hovory s Lou Reedem

Je otázka, zda Václav Havel byl fanouškem Lou Reeda, nebo to bylo naopak. Je dobře známo, že skupina The Velvet Undergroud, kterou Reed založil v New Yorku 60. let minulého století, měla velmi zásadní vliv na tvorbu zmíněné skupiny The Plastic People Of The Universe. A její věhlas, zejména poté, co byli členové Plastiků odsouzení ve vykonstruovaných procesech a uvěznění, se donesl přes Atlantik k Velvetům. Na Reeda jejich statečnost udělala obrovský dojem: "Co to musí být za hudbu, že za ni byli lidé poslání do vězení," přemítal tehdy Reed užasle.

Tato událost pak měla přímý vliv na vznik Charty 77, která po dvou desetiletích pomohla ukončit komunistickou diktaturu v Československu. A Lou Reed byl po celou tu dobu jedním z Havlových hudebních oblíbenců. Když byl pak po svém prvním zvolení československým prezidentem v roce 1990 Havel americkým hudebním časopisem The Rolling Stone požádán o rozhovor, souhlasil pod podmínkou, že otázky bude klást Lou Reed. Ten tehdy speciálně kvůli této příležitosti přiletěl do Prahy a tehdy se Havel a Reed poprvé osobně setkali. A poté ještě mnohokrát. Například, když dostal tehdejší československý prezident v roce 1998 do amerického prezidenta Billa Clintona pozvání do Bílého domu, Reeda vzal s sebou jako svého hudebního hosta a ten zásluhou jeho pozvání odehrál v sídle prezidenta Spojených států Amerických svůj jediný koncert.

Reed mu pak pozvání oplatil v roce 2000, když je pozval na pódium svého pražského koncertu. S Václavem Havlem pak Reed vystoupil i v lednu 2005 ve Scénických rozhovorech ve Švandově divadle v Praze a taky na koncertě Už je to tady, který se odehrál v Pražské křižovatce v listopadu 2009 pořádanému ke 20. výročí sametové revoluce. Dá se tedy říct, že obě osobnosti v tomto případě pojilo více než jenom vzájemný obdiv, ale že se jednalo o skutečné osobní přátelství.

Bedňák Joan Baez

S americkou písničkářkou a jednou z významných osobností hnutí hippies v USA 60. let, Joan Baez, se Havel setkal osobně dříve než s Reedem. Organizátorům festivalu Bratislavská lyra se totiž už v červnu 1989 podařilo zdánlivě nemožné, tedy pozvat na ostře sledovanou hudební přehlídku právě tuto hudebnici. A té se tu povedl jiný husarský kousek. Ta totiž na svůj koncert v Bratislavě propašovala i několik signatářů Charty 77, s nimiž měla sraz předtím v hotelu a mezi nimiž byl i Václav Havel. Podobná akce pochopitelně vyžadovala náročnou dlouhodobou přípravu a velké utajení, protože StB vše kolem pohybu a aktivit amerického hudebnice na československém území velmi pečlivě sledovala a fízlovala. Velkou roli ve zorganizování této akce pak sehrála ředitelka nadace na obranu lidských práv, jíž pod jménem Humanitas založila sama Baez, Martha Henderson. "Protože před hotelem a v recepci byla řada estébáků, bylo s Marthou Henderson a Joan Baez dohodnuto, že Havel bude z parkoviště co nejrychleji proveden rovnou do hotelového výtahu a až do koncertu bude uschován v pokoji Joan Baez. Překvapení estébáci nestačili zareagovat, a v pokoji potom Joan požádala o namluvení a fonetické přepsání textu pozdravu," vyprávěl později v článku pro server Aktualne.cz překladatel a spisovatel Zdeněk Urbánek, který byl mezi přítomnými.

Tehdy vznikla i slavná fotografie, na níž Joan Baez vychází z hotelového výtahu po boku Václava Havla, který nese její kytaru, přičemž ten prohlásil legendární větu: "Já jsem jenom její bedňák". Joan Baez během koncertu z pódia přečetla napsaný vzkaz, ve kterém pozdravila Chartu 77 a také přítomného Václava Havla. Následně zahrála píseň MLK od skupiny U2 z jejich alba The Unforgettable Fire, kterou tato irská skupina věnovala jinému bojovníkovi za svobodu, Martinu Lutheru Kingovi. Po jejím vystoupení však byla Bratislavská lyra ze strany vyděšených pořadatelů ukončena a v médiích se o vystoupení Joan Baez a jejím proslovu nesměla objevit jediná zmínka. Nebylo to však nic platné, o pět měsíců později definitivně režim padl.

Havel však na památku této události statečné Joan Baez na pódium přinesl kytaru ještě několikrát. Mimo jiné na oslavách dvaceti let od Sametové revoluce 17. listopadu 2009 na Národní třídě. Poté, co Havel zemřel, převzal jeho čestnou roli "nosiče kytary Joan Baez na koncertech v České republice" Karel Schwarzenberg.

Čtěte také: Slavná loga kapel: Byla vzorem pro znak Rolling Stones ústa Micka Jaggera?


Ostýchaví Rolling Stones

I u patrně nejslavnější stále existující rockové skupiny všech dob platí prakticky totéž, co u zmíněného Lou Reeda. Havel miloval The Rolling Stones a zejména oni milovali jeho. Velmi dobře je to patrné ze záběrů, pořízených během první návštěvy této britské skupiny v Praze v roce 1990, kdy 18. srpna vystoupili na vyprodaném Strahovském stadionu (a v hledišti koncertu, jemuž přihlíželo na sto tisíc lidí, byl pochopitelně i Václav Havel). Ostatně sám Havel údajně zapůjčil částku 30.000 dolarů coby část zálohy při dojednávání vystoupení s managementem kapely (tato částka mu byla promotéry následně vrácena z utrženého vstupného).

V den vystoupení odpoledne pak skupinu na Pražském hradě přijal i sám prezident, přičemž z jejich setkání v hudebním sále byl pořízen dokument tehdejší Československé televize. A právě z těchto záběrů je zřejmé, jak uctivě, až téměř ostýchavě se členové nejslavnější skupiny vůbec k Havlovi chovají, zatímco on působí spíše klidně a uvolněně. Po prostorách pražského hradu pak členy skupiny provázeli Michael Kocáb a historik architektury Zdeněk Lukeš.

A sami Stouni tehdy přivezli Havlovi nemalý dárek. Kromě několika džínových bund s logem kapely Havlovi věnovali malý bílý ovladač s vyplazeným jazykem, jímž se dalo ovládat nastavení osvětlení hudebního sálu Pražského hradu. To zafinancovali a nechali vyrobit jejich dvorním osvětlovačem Patrickem Woodroffem. Havel prý tehdy výskal jako malé dítě a k velké radosti kapely neustále si s osvětlením pohrával. "Havel byl jediný politik, který se mi líbil," nechal se později slyšet nedávno zesnulý bubeník The Rolling Stones Charlie Watts.

Květiny pro Suzanne Vega

Další hudebnicí, k níž měl Václav Havel vřelý vztah, byla americká písničkářka, skladatelka a kytaristka Suzanne Vega, u nás v 90. letech proslulá zejména tanečním remixem svojí skladby Tom's Dinner od britského remixérského kolektivu DNA. Původní tvorba Suzanne Vega však je této písni poměrně hodně vzdálená. Její křehké a intimní písničkářství s přesahy do poprocku se v textech často dotýkalo osobních témat, jako například příběh domácího násilí a týrané ženy v písni Luka. S Havlem se Suzanne Vega potkala několikrát, jednou dokonce i ve trojici společně s Lou Reedem během Havlovy návštěvy New Yorku zašli všichni tři na večeři.

O Havlovi bylo známo, že má písničky držitelky Grammy rád a když zašel na její koncert, prý nikdy nezapomněl přinést květiny. Zpěvačka pak na oplátku několikrát prohlásila, že sám Havel jí byl velkou inspirací. "Jeho život, charakter a věci, ve které věřil, mě hodně inspirovaly. Musím říct, že patří mezi nejinspirativnější lidi v celém mém životě," řekla přímo v roce 2016 ve svém rozhovoru pro MF Dnes.

V roce 2014 Suzanne Vega vydala album s názvem Tales From The Realm Of The Queen Of Pentacles, na níž najdeme i skladbu Horizon (There Is A Road), kterou zpěvačka a skladatelka napsala přímo pro Václava Havla, který o tři roky dříve zemřel. A během svého zatím posledního koncertu v Praze, který se uskutečnil v červnu roku 2017 v Divadle Archa, tuto píseň z pódia Havlovi i věnovala.

Psali jsme: Kde najdete bistro Tom's Diner, o kterém zpívala Suzanne Vega ve svém největším hitu?

Frank Zappa vyprovázející

The Rolling Stones nebyli jediní západní hudebníci, které po svém prvním zvolení československým prezidentem přijal Václav Havel na Pražském hradě. Ještě před nimi, přesně už 22. ledna 1990, v Praze přivítal i svého dalšího velkého hudebního oblíbence, hudebního excentrika Franka Zappu. Ten byl první velkou západní hudební hvězdou, která Československo navštívila, tomu odpovídalo i jeho přijetí. Zappa však do Prahy na rozdíl od The Rolling Stones nepřijel koncertovat, ale navazovat obchodní styky.

A přímo měl zájem o setkání s Havlem, přičemž svého kamaráda, hudebníka Michaela Kocába požádal, aby toto setkání zprostředkoval. Havel prý Zappu přivítal jako jeho dávný hudební fanoušek. A dokonce Zappu požádal, zda by nechtěl být jeho hudebním hostem při své nadcházející návštěvě Washingtonu a vystoupit v Bílém domě (podobně jako to později udělal Lou Reed). Zappa však Havlovi vysvětlil, že to nepovažuje za nejlepší nápad: "Povím vám to rovnou, vlády Spojených států amerických mě nemají příliš v lásce," odpověděl na to prý Zappa. Čemuž Havel, který podstatnou část svého života strávil ve společnosti hudebníků z undergroundu, z nichž někteří se nepřímo za svoji hudbu, jak již bylo řečeno, dostali i do vězení, velmi dobře rozuměl.

Zappa se však do Československa vrátil hned o rok později, a to 24. června 1991, když společně s Pražským výběrem vystoupil v nabité Sportovní hale na legendární akci Adieu C.A., která byla oslavou vyprovození posledního sovětského vojáka z našeho území. A Václav Havel byl, samozřejmě, u toho.

Kam dál? Hudebníci za mřížemi




Foto: Profimedia.cz

Podcast