Jedno album stačí, drahoušku!

Skupin a interpretů jediného hitu je spousta a každý rok se rodí noví. Ve skutečnosti jsou však i interpreti, kteří vydali rovnou celé geniální debutové album, zapsali se s ním do hudební historie a druhým albem na něj nikdy (nebo alespoň doposud) nenavázali. Toto jsou ty největší hvězdy mezi nimi.

Sex Pistols - Never Mind the Bollocks, Here's the Sex Pistols (1977)

Ač se to zdá, vzhledem k přímo ikonickému významu, který mají Sex Pistols na světové hudební mapě, takřka neuvěřitelné, jedné z nejslavnějších punk rockových skupin všech dob stačilo ke svému obřímu otisku jedno jediné album. Tím je právě legendární nahrávka z roku 1977, na které jsou všechny ty zásadní hity žánru jako Anarchy In The U.K., God Save The Queen či Holiday In The Sun. Nutno dodat, že vydáním alba slavná kariéra kapely, která patřila mezi největší veřejné nepřátele Velké Británie své doby, nezačínala, ale bylo spíš její labutí písní.

Dnes nám to může připadat úsměvné, ale když singl God Save The Queen, v němž skupina ostře napadala samotnou královnu, v roce 1976 dosáhl druhého místa britské singlové hitparády, odmítali lidé, kteří za zveřejňováním žebříčků stáli, otisknout i samotné jméno skupiny, protože jim přišlo příliš vulgární. Už samotné nahrávání alba bylo ve znamení ve znamení divokých výstupů. Ostatně krátce po jeho začátku byl z kapely vyhozen basák Glen Matlock, jehož nahradil Sid Vicious. Ten ale na basu moc hrát neuměl, tak většinu jeho partů nahrál kytarista Steve Jones.

Když deska vyšla, měla kapela za sebou dva vyhazovy od nahrávacích společností (mimo jiné EMI, na níž si plivli v závěrečné písni alba) a v části Británie se nesměly jejich písně hrát v rádiu a v televizi. Navzdory tomu všemu, anebo možná i právě proto, deska debutovala na první místě britské albové hitparády, za pár týdnů se stala zlatou a později i platinovou. Hned v následujícím roce se však Sex Pistols po řadě naprosto šílených a turbulentních situací rozpadli, v roce 1979 pak Sid Vicious spáchal sebevraždu a Johnny Rotten, vlastně tedy John Lydon, se začal věnovat své nové kapely Public Image Ltd. Od poloviny 90. let se sice Sex Pistols na pódia několikrát vrátili, měli však dost rozumu na to, aby už nikdy žádné další studiové album nevydali. Protože něco takového se nedá v žádném případě trumfnout.

Minor Threat - Out of Step (1983)

Také další punková legenda, v tomto případě ovšem americké, nikoliv britské punkové scény, washingtonská čtveřice Minor Threat má na své pažbě jediný zářez v podobně dlouhohrajícího alba, což jim ale vůbec nebrání v tom být považováni za jedny ze zakladatelů stylu, jemuž se později začalo říkat hardcore punk. Minor Threat ve skutečnosti existovali pouhé tři roky (stejně jako Sex Pistols) a kromě jediné studiové řadovky Out Of Step vydali i několik EP.

I to je však v jejich případě dost na to, aby deska Out Of Step i přes svoji velmi krátkou stopáž, čítající jen malinko přes dvacet minut, byla uváděna jako jeden z pilířů pro hned několik hudebních žánrů. Vedle samotného hardcore punku ještě i pro thrash metal, skate punk a také grunge. Ostatně za velkého obdivovatele Minor Threat se prohlašoval i Kurt Cobain. A kromě toho je dodnes jednou z nejcitovanějších kapel na tzv. straight edge scéně, jejíž stoupenci nefetují, nechlastají a nejsou promiskuitní. Ostatně v titulní skladbě alba frontman kapely Ian McKaye huláká: "Nekouřím! Nepiju! Nešukám! Ale aspoň můžu, kurva, myslet!" Vnitřní neshody a hádky o peníze však kapelu v roce 1983 definitivně rozložily a ta už se nikdy na pódia ani do studia nevrátila.

Pusa - Pusa (1996)

Formace jménem Pusa byla přímo kometou české rockové scény druhé poloviny 90. let. Jednalo se o společný projekt Davida Kollera a basáka Marty Minárika, který společně vytvořili na tělo zpěvačce Lence Dusilové, jež tou dobou krátce působila jako vokalistka skupiny Lucie. A jejich eponymní debutové album z roku 1996 dalo vzniknout minimálně dvěma velkým hitům té doby. Jedním byla melancholická, pomalejší skladba Muka, druhá podstatně rockovější a ostřejší Finská. Kapela zaznamenala prakticky okamžitě obrovský úspěch a krátce téměř zastínila samotnou Lucii. David Koller k tomu kdysi poznamenal, že vznik Pusy inicioval už proto, že vždycky toužil udělat nějakou kapelu, ve které by za mikrofonem byla holka. Dva roky po vydání debutu měla Pusa rozpracovanou i druhou desku, ale z jejího vydání nakonec sešlo. Minárik a Koller se tou dobou vrátili do Lucie, Lenka Dusilová Pusu rozpustila a vydala se na dodnes trvající úspěšnou sólovou dráhu. Tři skladby z nevydané druhé desky Pusy však vyšly na eponymním sólovém debutu Lenky , a to písně Nechci to vrátit, Miláčku Love a Štědrá Bára.

Propellerheads - Decksanddrumsandrocknroll (1998)

Konec 90. let se na britské taneční elektronické scéně mimo jiné nesl ve znamení žánru, jemuž se přezdívalo big beat. Neměl přitom nic společného s českým "bigbítem", tedy jakýmsi všeobjímajícím názvem pro jakoukoliv tvrdší hudbu od blues po hard rock. Big beat, jehož průkopníky byli třeba Fatboy Slim, The Chemical Brothers, The Wiseguys, Lo Fidelty Allstars nebo zde uvedení Propellerheads, vycházel z mixu samplů sedmdesátkového funku, hutných basových linek a zrychlené hiphopové rytmiky. Za jeden z vrcholů žánru je po právu považováno jediné album britské dvojice Propellerheads, kterou založil bývalý člen The Stranglers, geniální multiinstrumentalista a saxofonista Alex Glifford a mladičký DJ a producent Will White.

Jejich deska Decksanddrumnsandrocknroll v roce vydání vyskočila až na šestou příčku britské hitparády a to zejména zásluhou singlu History Repeating, který dvojice složila pro Shirley Bassey, britskou soulovou divu, která mimo jiné nazpívala hned tři titulní písně do bondovek. Na albu je však též vynikající předělávka ústřední melodie z bondovky On Her Majesty's Secret Service od Johna Barryho, ale také třeba hit Take California, který doprovázel první reklamu na Apple iPod. Po vydání alba však White psychicky onemocněl a kromě EP Extended Play, vydaného půl roku po debutu, už dvojice společně nikdy nic pod jménem tohoto projektu nevydala. Což je velká škoda.

Lauryn Hill - The Miseducation of Lauryn Hill (1998)

Americká trojice Fugees, která velmi novátorským způsobem kombinovala prvky hiphopu a reggae, byla jedním z největších hudebních fenoménů 90. let. Jejich druhého alba The Score z roku 1996 se prodalo bezmála dvacet milionů kusů a Lauryn Hill, Wyclef Jean a Pras se stali hvězdami první velikosti. Brzy se proto všichni začali věnovat i vlastním sólovým a vedlejším projektům. V roce 1998 tak vydala svůj sólový debut i Lauryn Hill, z nějž vzešel zejména obrovský hit Doo Wop (That Thing), následovaný singly Everything Is Everything a Ex-Factor.

Lauryn Hill s touto deskou posbírala pět cen Grammy včetně té nejdůležitější, za album roku 1996 (pozor, Lauryn Hill byla vůbec první hiphopový umělec v historii, který získal Grammy v této kategorii), ale také pro nejlepšího nováčka a nejlepší R'n'B album. Přestože zůstala Lauryn Hill s přestávkami koncertně aktivní až do současnosti, nevydala od té doby žádné další studiové album nejen sama, ale ani s Fugees. Pokud v to nepočítáme její příspěvek do série MTV Unplugged, který natočila v roce 2002.

New Radicals - Maybe You've Been Brainwashed Too (1998)

Rok 1998 byl na slavné debuty, které se nikdy nedočkaly pokračování, opravdu silný. Ve stejném roce totiž své jediné album vydala americká skupina New Radicals, která proslula zejména skladbou You Get What You Give. Nedá se však hovořit o kapele jediného hitu, a to zejména proto, že úspěšná byla v roce vydání celá deska, a to zejména v Británii, kde se dostala až na desátou příčku albové hitparády (v USA byla o něco slabší, až 41.).

Navíc lídr kapely New Radicals, jímž byl zpěvák a skladatel Gregg Alexander, se později stal úspěšným hitmakerem pro jiné interprety jako Ronan Keating, Sophie Ellis-Bextor, Enrique Iglesias, Rod Stewart či kapela Hanson. K tomu společně s Carlosem Santanou nahrál píseň The Game Of Love, jejímž byl autorem a která získala v roce 1999 cenu Grammy za nejlepší píseň roku. Alexander však brzy pochopil, že ho více baví písně skládat a produkovat než stát na pódiu a poté, co si s New Radicals udělal jméno, stáhl se do ústraní. O jeho skladatelském talentu se ale pochvalně vyjádřil i kytarista U2 The Edge, který kdysi prohlásil, že obvykle jiným autorům jejich písně nezávidí, ale opravdu by chtěl, aby píseň You Get What You Give složil on sám. Letos se New Radicals po 22 letech dali opět dohromady, aby svůj největší hit zahráli na inauguraci nového amerického prezidenta Joe Bidena.

The Postal Service - Give Up (2003)

Ti, kdo na počátku milénia sledovali světovou indie scénu, jistě tohle jméno mají v živé paměti. The Postal Service byla v podstatě superskupina, kterou založili Ben Gibbard, zpěvák a kytarista kapely Death Cab For Cutie, elektronický producent Dntel a Jenny Lewis, zpěvačka skupiny indie rockové skupiny Rilo Kiley. Jejich jediné album se pohybovalo na pomezí mezi tehdy velmi žádným glitchem, elektronikou a indie popem.

Jméno jim dal způsob, jakým spolu tehdy spolupracovali – jednoduše si materiál nahrávali na DATky (snad si dnes ještě někdo pamatuje, co to je) a ty si posílal klasickou poštou. Jejich debutové album Give Up bylo velmi úspěšné zejména v USA, kde krátce vedlo oficiální taneční hitparádu (ačkoliv vyloženě taneční nahrávka to není). Čtyři roky po jejím vydání pak The Postal Service začali plánovat druhé album, k jeho vydání však už nikdy nedošlo. A to zejména kvůli vytíženosti jednotlivých hudebníků na svých domovských projektech. Příležitostně se však The Postal Service potkali na pódiu, a to naposled ještě v roce 2013.

Skrillex - Recess (2014)

Je to rovněž překvapivě, ale i americký producent Sonny John Moore, známý jako Skrillex, jehož bylo kdysi všude plno, za svoji kariéru vydal skutečně pouze jedno jediné řadové album. Tím je deska Recess z roku 2014, na níž hostuje celá řada hudebníků jako rapper Chance The Rapper, švédská indiepopová kapela Niki & The Dove nebo britská dvojice Ragga Twins. Skrillex, jehož zvuk pomohl definovat v minulé dekádě zvuk elektronické taneční hudby, je však coby autor velmi aktivní a ve skutečnosti vydal hned celou řadu úspěšných EP a singlů.

Žádné z nich se však nedočkalo takového hitparádového úspěchu jako deska Recess, která byla čtvrtá v amerického Billboard Chart a třináctá v britské hitparádě. Sám Skrillex se však v posledních letech stáhl trochu do ústraní a působí rovněž spíš jako nájemný producent. Takto se podílel na nahrávkách zesnulého rappera Juice WLRD a přispěl také na poslední album Justina Biebera Justice.



Foto: Profimedia.cz

Podcast