Jak jsem potkal svého spoluhráče

I sebeslavnější skupina má nějaký bod nula, od nějž se vše ostatní odrazilo. A jelikož v těchto dnes slavíme výročí dne, kdy Paul potkal Johna, podívali jsme se i na několik dalších "tenkrát poprvé" dnes slavných kapel, bez nichž si populární hudbu už dnes neumíme představit.


THE BEATLES

Stalo se to 6. června 1957. Byl pátek a v anglickém Liverpoolu byl krásný slunečný den. Jistý mladík jménem Paul McCartney, který měl za čtrnáct dní oslavit sladké šestnáctiny, se toho dne rozhodl vydat se na slavnost liverpoolského farního kostela Woolton. Díky Bohu za to, protože právě tam poprvé spatřil jiného mladíčka, Johnna Lennona, jak válí se svojí tehdejší skupinou The Quarrymen. Zatímco si muzikanti chystali nástroje, tehdejší baskytarista The Quarrymen Ivan Vaughn, McCartneyho, jehož znal ze školy, a Lennona letmo seznámil.

A ještě toho večera McCartney zaskočil v několika písních na basu za něj a když pak Vaughn kapelu opustil, McCartney dostal nabídku zastoupit na jeho místo natrvalo. Traduje se vtipná historka, že když McCartney, který má absolutní hudební sluch, The Quarrymen poprvé slyšel hrát a předtím, než se k nim na pódiu přidal, řekl jim: "Kluci, hrajete vážně skvěle. Ale jestli dovolíte, já vám ty kytary napřed naladím." Co následovalo později, bylo zpracováno v bezpočtu knih, románů a novinových článků, nicméně toto byl naprostý zárodek vzniku skupiny The Beatles.

Drogy, ženy, žárlivost, skok na palmu: Proč se rozpadly slavné kapely historie?

THE ROLLING STONES

Je celá řada kapel, která vznikla na školách, zejména na středních a univerzitách. To je případ třeba skupin Blur, Oasis nebo Radiohead. Také Mick Jagger a Keith Richards, dvě ústřední postavy největších rivalů (ale i přátel) zmíněných The Beatles, se potkali na škole, v tomto případě ještě základní. Jagger navštěvoval základní školu v rodném Dartfordu v Kentu, kam v roce 1950 přestoupil i stejně starý Keith Richards. Kapelu tam však tehdy nezaložili. A i když se letmo znali, nebyli ve školních letech prý ani nějak velkými kámarády. O několik let později se však náhodou potkali a změnili dějiny populární hudby. Sám Jagger na to později vzpomínal takto: "Toto je skutečný příběh - potkali jsme se s Keithem na vlakovém nádraží. Já měl tehdy v ruce několik rhythm and blues desek, které byly v té době velmi cennou záležitostí, protože v Anglii prakticky nebyly k dispozici. A on mi říká 'Ty bláho, to jsou vážně zajímavý desky'. A tak to celé začalo."

Sám Richards pak začátky kapely v roce 1962 popsal v dopise, který psal svojí tetě: "Ten kluk, kterého jsem potkal na nádraží, jmenuje se Mick Jagger, a všichni naší známí kluci a holky se každou sobotu dopoledne potkávají v tančírně jménem Carousel, kde hráváme. Jednou takhle v lednu jsem kolem něj procházel a napadlo mě zarezervovat si ho. A najednou po mně všichni blázní, dostal jsem pozvánku asi na deset mejdanů. Kromě toho, Mick je nejlepší R&B zpěvák na téhle straně Atlantiku – a to myslím doslova. Já hraju na kytaru jako Chuck Berry, máme basáka, bubeníka a rytmického kytaristu a zkoušíme dva, tři večery každý týden. Je to BOŽÍ." O dva roky později si pak The Rolling Stones odbyli svoje první televizní vystoupení se skladbou Not Fade Away, kde si moderátor neodpustil narážku na jejich dlouhé vlasy a trochu uštěpačně se jich zeptal, jestli znají The Beatles. Jako by už tehdy tušil, že tyhle dvě skupiny pomohou definovat populární hudbu na příští půlstoletí.

MOLOKO

Podstatně více sexuálního jiskření obnášelo setkání další významné britské skupiny, kterou v polovině 90. let založili Róisín Murphy a Mark Brydon. Dvojice se potkala na jakési party v Sheffieldu v roce 1994. Róisín, původem z Irska, v té době neměla se zpíváním žádnou praktickou zkušenost, ale bylo jí devatenáct, měla vkus, byla zatraceně sexy a dobře to o sobě věděla. Mark Brydon tehdy byl už relativně zavedený producent, který za sebou měl spolupráci s takovými hvězdami jako Boy George nebo Cabaret Voltaire. A Róisín se líbil, takže ho na drzo sbalila, když se k němu přitočila a pronesla svoji legendární větu: "Líbí se ti můj upnutý svetr? Koukni, jak obepíná moje tělo." Není divu, že dvojice ještě téhož večera skončila v posteli, ale ještě druhého dne společně šla i do studia. Róisín totiž Markovi prozradila, že zkouší psát vlastní písničky a ráda by zpívala.

Název skupiny si vypůjčili ze slavného románu Anthonyho Burgesse Mechanický pomeranč, který proslul i díky legendárnímu filmovému zpracování režisérem Stanley Kubrickem. V něm parta výrostků terorizujících Londýn chodí do baru s názvem The Korova Milkbar a popíjejí psychedelický nápoj pojmenovaný Moloko Plus neboli Knifey Moloko. Ve skutečnosti v románu i filmu existují hned tři varianty tohoto nápoje - Moloko Vellocet (s příměsí opiátů), Molko Synthemesc (s příměsí syntetického meskalinu) a Moloko Drencrom (s příměsí adrenenochromu a jinými halucinogeny). Ačkoliv se pochopitelně jednalo o hodně silné dryjáky, jimiž se Alex De Large a jeho kamarádi v příběhu posilňovali před nocí plnou ultranásilí, byly tyto nápoje nealkoholické, a tak mohly být podle románu prodávány i nezletilým. Ale zpět k Moloko - ti si totiž slavnou větu, která je seznámila, vetkli i do názvu své první desky. Ta pod názvem Do You Like My Tight Sweater? vyšla rok po jejich setkání. A pokud vás zajímá, jakou barvu měl svetr, který Róisín toho večera oblékala, byl prý tmavě hnědý.

Čtěte víc: Jedno album stačí, drahoušku!

METALLICA

Je až s podivem, kolik opravdu významných světových skupin se dalo dohromady na inzerát (mimo jiné i Elton John a jeho dvorní textař Bernie Taupin nebo třeba členové skupiny The Killers). Je mezi nimi i patrně nejslavnější heavy metalová skupina všech dob. Její vznik je přičítán tomu, že bubeník Lars Ulrich dal do lokálních novin inzerát tohoto znění: "Bubeník hledá další heavy metalové hudebníky, se kterými by mohl jamovat na Tygers Of The Pan Tang, Diamond Head a Iron Maiden." Stalo se tak v lednu 1981 a těmi novinami byl losangeleský deník The Recycler. Je velká klika, že se do rukou dostal mimo jiné kytaristům Jamesi Hetfieldovi a Hughu Tannerovi z metalové skupiny Leather Charm. A i když v té době neměl žádnou kapelu, nabídl Lars Ulrich Brianu Slagelovi, zakladateli labelu Metal Blade Records, jestli by mohl natočit skladbu pro Slagelovu chystanou kompilaci Metal Massacre. Slagel souhlasil a tak Ulrich oslovil Hetfielda, aby v ní zpíval a hrál na kytaru.

Tak vznikla Metallica, a to 28. října 1981, nějakých pět měsíců poté, co se Ulrich a Hetfield poprvé potkali. Hudebníci se rozhodovali mezi dvěma jmény, MetalMania a Metallica, ale nakonec si Ulrich prosadil tu druhou variantu. Ale i další hudebníky Metallica hledala na inzerát. Na ten se k nim přidal i kytarista Dave Mustaine (který však záhy odešel a založil konkurenční kapelu Megadeath), jehož Ulrich a Hetfield najali hlavně proto, že na ně udělal dojem jeho drahý kytarový aparát. V roce 1982 pak Metallica pro zmíněnou kompilaci MetalMassacre natočila svoji vůbec první skladbu jménem Hit The Lights, a to ještě ve trojici. Hetfield totiž do písně nahrál rytmickou kytaru i basu. Musteina brzy, jak známo, nahradil Kirk Hammet a na basu se přidal Cliff Burton, který ovšem zemřel při nehodě tourbusu skupiny ve Švédsku v roce 1986. Jej později nahradil Jason Newstad, po jehož odchodu do kapely přišel jejich dnešní basák Robert Trujillo, předtím člen kapely Suicidal Tendencies a Infectious Grooves. Mimochodem, byl to právě on, kdo dostal za úkol v Praze v roce 2018 zazpívat Jožina z bažin od Ivana Mládka.

Z Penny Lane do Folsomské věznice. Výlety se známými písněmi

PET SHOP BOYS

Jedna z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších dvojic hudební historie si do názvu vetkla slovo "obchod", protože v jednom takovém se Neil Tennant a Chris Lowe v lednu roku 1981 skutečně potkali. Nebyl to ovšem zverimex, jak bychom název "pet shop" mohli volně přeložit i s ohledem na dobové reálie 80. let, ale obchodě s hi-fi vybavením na ulici King's Cross v londýnské čtvrti Chelsea. Nekupovali si tu však žádné domácí stereo ani novou telku, jak by si někdo mohl myslet, ale hudební nástroje. Konkrétně Neil Tennant si odsud hrdě odnášel právě zakoupený legendární syntezátor Korg MS-10, což zaujalo pozornost nedaleko stojícího klávesisty a dalšího milovníka syntezátorů Chrise Lowea. Ten se s Tennantem dal do řeči a ptal se ho, jaké s tím má úmysly, načež oba pánové zabředli do delší debaty o své lásce k hudbě a mimo jiné se shodli, že mají oba velmi rádi konkrétně dvě synthpopové skladby. A to Souvenir od kapely Orchestral Manouvers In The Dark (tedy OMD) a Bedsitter od skupiny Soft Cell. Společně ale milovali například i Kraftwerk, Human League nebo tehdy začínající Depeche Mode.

Z dvojice se stali kamarádi a jejich první zkoušky proběhly v Tennantově bytě v Camdenu. Podle Tennanta si své jméno vypůjčili od dvou svých kamarádů, kteří skutečně prodávali v obchodě se zvířaty a všichni známí jim přezdívali "pet shop boys". Sám Tennant tehdy pracoval jako hudební novinář pro časopis Smash Hits (dělal i vůbec první britské interview s Madonnou) a když jej v roce 1983 redakce poslala do New Yorku udělat rozhovor se Stingem, domluvil si schůzku i s legendárním disko producentem Bobby Orlandem, jemuž dal demáče písní It's A Sin a Opportunities (Let's Make Lots Of Money). Když pak s Orlandem natočili svůj první singl West End Girls, dal Tennant v časopisu Smash Hits výpověď a oznámil, že se stává hudebníkem na plný úvazek. Šéfredaktor mu tehdy prý řekl, že dělá životní chybu a že se ještě jednou s prosíkem vrátí. Dodejme, že Pet Shop Boys od té doby po celém světě prodali více než sto milionů desek a stále úspěšně koncertují (tedy samozřejmě s vynucenou covid přestávkou). Oproti tomu časopis Smash Hits přestal existovat už v roce 2006…

Kam dál? Ve dvou se to lépe táhne



Foto: Profimedia.cz

Podcast