Hudebníci za mřížemi

Stává se to i v lepších rodinách, že občas někdo, u koho bychom to nečekali, skončí v teplácích. A stává se to i mezi muzikanty. Tady je několik příkladů hudebníků, kteří na čas (občas i velmi dlouhý) museli do chládku.

Paul McCartney

Pokud si Paula McCartneyho představujete jako toho největšího slušňáka pod sluncem, který rozhodně nikdy nepopatřil pohled na vězeňské mříže zevnitř, jste na omylu. Stalo se to během jeho prvního sólového turné po rozpadu The Beatles, kdy se svojí novou skupinou The Wings v roce 1980 podnikal turné po Japonsku. To se nečekaně zadrhlo, když celníci po McCartneyho příletu do země (cestoval i se svojí ženou Lindou a jejich čtyřmi dětmi) v jeho kufru na letišti v Tokyu našli 219 gramů marihuany. Na tuto "nehodu" McCartney vzpomínal takto: "Když to ten chlap vytáhl z mého kufru, vypadal víc v rozpacích než já. Myslím, že to nejdřív chtěl vrátit zpátky a na celou věc zapomenout, ale prostě to tam bylo. A já jsem se to nesnažil ani nijak skrývat. Právě jsem přiletěl z Ameriky a stále jsem uvažoval v amerických intencích, že marihuana není zas takový průšvih. Jenomže mi nedošlo, jak vážně se to bere v Japonsku. Tu noc, co mě zatkli, jsem se přiznal a omluvil se za porušení japonských zákonů. U výslechu ale přesto chtěli vědět všechno. Musel jsem projít celý svůj životní příběh - školu, jméno otce, příjem, dokonce i medaili od královny."

McCartney z letiště putoval rovnou do basy, ve které strávil deset dní, než se japonské úřady rozhodly, jak s tímto lotrem naloží. Po deseti dnech byl propuštěn z vězení a vyhoštěn ze země bez dalšího trestu. "Dodnes nemám tušení, co mě to tenkrát napadlo. Nevím, jestli to byla jen arogance nebo co. Možná jsem si myslel, že mi neotevřou kufr. Sám nevím. Každopádně to byla ta nejšílenější věc, kterou jsem kdy udělal, vézt trávu do Japonska, kde můžete i za jediného špeka dostat sedm let vězení. Navíc jsem ten balík dal do kufru přímo nahoru, proč jsem to aspoň nezabalil do svetru? Když si na to dnes vzpomenu, říkám si, to jsem snad ani nemohl být já. Nicméně letěli jsme do Japonska a já vědět, že tam nikde žádný pořádný hulení neseženu. A tenhle matroš byl příliš dobrý na to, abych to spláchl do záchodu, tak jsem si to vzal s sebou," vzpomínal později McCartney ve svojí biografii Wingspan Book.

Drogy, ženy, žárlivost, skok na palmu: Proč se rozpadly slavné kapely historie?

James Brown

Mezi hudebníky, u kterých byste pro jejich přirozenou buřičskou povahu nějaké konflikty se zákonem naopak tak nějak očekávali, patří praotec funku James Brown, přezdívaný Mr. Dynamite. Brown měl problémy s policií prakticky po celý svůj život a poprvé byl odsouzen do vězení pro mladistvé už v šestnácti letech. Tehdy dostal trest za krádež a ve vězení strávil tři roky. V roce 1963 se pak měl James Brown během koncertu Ottise Reddinga v klubu 15 ve městě Macon ve státu Georgia pokusit zastřelit svého tehdejšího hudebního rivala, jímž byl Joe Tex. Ten sice přežil, ale v následné strkanici bylo pobodáno a postřeleno několik dalších lidí. Brown však nakonec z ničeho obviněn nebyl.

Vězněm s číslem 155413 ve státním nápravném zařízení v Jižní Karolíně se však Brown stal v létě roku 1988 poté, co za sebou měl hned několik konfliktů s muži zákona, jimž nakonec ujížděl ve svém autě v mediálně mnohokrát proprané automobilové honičce (neujel, chytli ho). Moc mu ani nepřidalo nepovolené nošení zbraně a přechovávání drog. Odsouzen byl k šesti letům vězení, ale nakonec se z basy dostal už po dvou letech na podmínku. V roce 1998 pak na něj podala žalobu Mary Simmons, která Browna obvinila, že ji tři dny držel v zajetí a se zbraní ji nutil k orálnímu sex. Tato obvinění však později soud odmítl, o něco později však na něj žalobu za sexuální obtěžování v letech 1994 až 1999 podala i jeho doprovodná zpěvačka Lisa Rushton. Ta nakonec žalobu stáhla sama. Nejbizarnější však byl případ z roku 2003. Policie dorazila do Brownova domu poté, co ji zavolal elektrikář, který přijel spravit elektroinstalaci. Ten Browna obvinil, že na něj vytáhl kuchyňský nůž a ohrožoval jej na životě, přičemž důvodem měla být Brownova nespokojenost s prací tohoto řemeslníka. Co byste taky očekávali od chlapa, který o sobě rád prohlašoval, že je největším dříčem v showbusinessu. I v tomto případě se ale věc k soudu nedostala.

Garry Glitter

Bývaly doby, kdy byl Garry Glitter jedním z nejobdivovanějších hudebníků na britské hudební scéně. Zhruba o dvacet let později se však stal jedním z nejnenáviděnějších lidí v Británii. Paul Francis Gadd, jak znělo jeho skutečné jméno, se do historie zapsal zejména divokými kostýmy a obřími podpatky, ale hlavně glam rockovou hymnou Rock And Roll Part 2. Její dunivý rytmus a chorálový zpěv slova "hey" a "rock and roll" jste mohli slyšet v bezpočtu filmů, mimo jiné v komedii Do naha nebo naposled ve vynikajícím filmu Joker, kde doprovází slavný taneček Joaquina Phoenixe v kostýmu Jokera na schodech. A není náhoda, že byla k této scéně, kdy v představiteli Jokera nadobro převládlo zlo, vybrána právě Glitterova skladba.

Celý skandál vypukl poté, co v roce 1997 Glitter odnesl svůj laptop v Bristolu do servisu a zdejší technik na jeho harddisku našel mnoho fotografií dětské pornografie. Do Glitterova domu pak vtrhla policie, která při domovní prohlídce našla další videa a fotky stejného zaměření. Bylo to jako by na britský showbusiness spadla atomovka. Nejprve ze všeho byly z filmu Spice World dívčí skupiny Spice Girls, vystřiženy všechny scény, ve kterých Garry Glitter vystupoval. Soud v Bristolu následně poslal Glittera na čtyři měsíce do vězení a zařadil ho na veřejný seznam sexuálních deviantů, který je v Británii každému k nahlédnutí. Glitter se totiž u soudu přiznal, že si stáhl více než čtyři tisíce fotografií dětské pornografie.

V té době se ozvala i jedna dívka, která se s Glitterem v sedmdesátých letech vídala a tvrdila, že s ním měla sex v době, kdy jí bylo čtrnáct let. Soud jí však neuvěřil, později totiž vyšlo najevo, že svůj (patrně smyšlený) příběh prodala bulvárnímu deníku News Of The World s tím, že další peníze od novin dostane v případě, když bude za tuto věc Glitter odsouzen do vězení. Ten následně z Británie doslova uprchl, nějakou dobu brázdil Středozemní moře za své jachtě Voyager načež zakotvil ve Vietnamu. Tady se však měl hned několikrát dopustit sexu s nezletilými, za což byl poslán na tři roky do vietnamského vězení a v roce 2008 vyhoštěn ze země. Jeho minulost jej naplno dostihla v roce 2014, kdy byl v Británii obviněn z toho, že měl mezi roky 1977 a 1980 sex hned s několika dívkami pod zákon, za což byl poslán do vězení na šestnáct let. Pokud byste ho hledali, najdete ho ve věznici Albany na Isle Of Wight, kde sedí dodnes. V roce 2015 pak stanice BBC uvedla, že jeho vystoupení ve slavném hudebním pořadu Top Of The Pops nebudou již nikdy reprízována.

Mladí a mrtví. Hudebníci, kteří si slávu neužili

Pete Doherty

Jedním z největších potížistů britské rockové scény nového milénia je rozhodně Pete Doherty, někdejší frontman skupin The Libertines a The Bambyshambles, později a nyní i úspěšný sólový umělec. Doherty je bezpochyby velmi talentovaný básník a všestranný umělec. V jeho životě však nikdy nebyla o alkoholové a drogové eskapády, které často končily dost blbě. Konfliktů se zákonem měl Doherty dost a jemu připisované zločiny zahrnují řízení pod vlivem drog, řízení bez oprávnění a dokonce krádež auta. Současně byl zadržen za držení cracku, heroinu, marihuany a ketaminu. Ve své biografii se Doherty mimo jiné přiznal, že v mládí, než se stal slavným hudebníkem, drogy i prodával, aby mohl tímto "podnikáním" financovat svůj náročný koníček, tedy fetování. A dokonce veřejně prohlásil, že se v té době živil i jako homosexuální prostitut a některé své klienty po sexu okrádal.

Kromě dalšího se ale v roce 2003 také vloupal do bytu svého spoluhráče z kapely The Libertines, Carla Barata, a odnesl si odsud několik věcí, mimo jiné laptop a kytaru, které následně prodal do frcu a koupil si na ně crack. Za tenhle výstřelek byl poslán do basy na šest měsíců, ale ve výsledku mu byl trest o dva měsíce zkrácen. Doherty pak během posledních deseti let nastoupil na několik protidrogových léčení, a i když několikrát prohlašoval, že už je drog z venku, zakrátko do nich spadl znovu. Naposled se k soudu dostal v roce 2019 v Paříži, kde momentálně žije, odešel s třemi měsíci podmínečně za držení kokainu a pobuřování.

Phil Spector

Za bezpochyby nejzávažnější z trestných činů, tedy za vraždu, byl na sklonku svého života odsouzen geniální producent Phil Spector, který v šedesátých letech v podstatě sám změnil popovou hudbu a spolupracoval mimo jiné i s The Beatles. V roce 2003 totiž Spector ve svém sídle v Los Angeles ranou do úst zastřelil svoji přítelkyni, herečku Lanu Clarkson. Spector se při výsleších hájil, že tragédie byla důsledkem nešťastné náhody, kdy mu Clarkson vyhrožovala sebevraždou s pistolí v ústech a omylem zmáčkla spoušť. Moc jeho verzi však nepodpořilo tvrzení jeho řidiče Adriana de Souzy, který prohlásil, že poté, co slyšel výstřel, přišel za ním bledý a zakrvácený Spector s pistolí v ruce a se slovy "Myslím, že jsem někoho zabil" (I think i killed somebody). Spector ovšem tvrdil, že de Souza neuměl příliš anglicky (což byla pravda) a že ve skutečnosti řekl "call somebody", tedy "zavolejte někoho".

K soudu došlo až dlouhé čtyři roky po této události, mezitím Spector pobýval na svobodě, na kterou se vyplatil milionovou kaucí. Dění ze soudní síně televize vysílala v přímém přenosu, přičemž hudebníkova obhajoba se snažila prokázat, že rozptyl krve Lany Clarkson na jeho košili rozhodně neodpovídal vzdálenosti, na kterou by od ní musel stát, aby ji skutečně byl schopen zastřelit. Že tedy ve skutečnosti stál v okamžiku výstřelu asi tři metry od ní a tím pádem čin spáchat nemohl. To však balistik u soudu nepotvrdil. Soud tehdy byl prohlášen za zmatečný a Spector byl volný.

Ovšem jen do dalšího roku, kdy se konal obnovený proces. A v něm byl producent po více než rok trvající soudní při, která tentokrát nebyla vysílána v televizi, uznán vinným z vraždy a odsouzen k devatenácti letům vězení. O celé kauze docela podrobně vypráví příběh filmu s názvem Phil Spector z roku 2013, ve kterém producenta zahrál Al Pacino a advokátku, která mu u soudu pomáhá, Helen Mirren. Film se ovšem poměrně výrazně přiklání na Spectorovu stranu a de facto soud obviňuje z justičního omylu (pro jistotu však tvůrci filmu hned v úvodu v titulcích píší, že film je fikce a ne vyprávěním skutečného příběhu). Spectorovi to však nebylo nic platné. A letos v lednu ve věznici v Kalifornii i zemřel ve věku jedenaosmdesáti let.

Kam dál? Největší festivalové průšvihy


Foto: Profimedia

Podcast