Adam Plachetka: Pojistka na můj hlas by byla hodně vysoká
Redakce
Zkoušky nejsou placené
Adame, jak vypadá standardní pracovní den operního pěvce, jaký máš režim?
My se pohybujeme standardně ve dvou režimech. Jeden je, když se víc pracuje a nic se za to nedostává a druhý pak, když se chodí na představení, máme víc volna a vyděláváme. Takže trochu nepoměr. Málokdy máme placené zkoušky.
Ani v té Metropolitní vám neplatí zkoušky?
Je tam nějaký příspěvek na provoz, ale je to minimum. Když je nová inscenace, tak se zkouší přibližně pět až šest týdnů, v Evropě je to kratší, většinou v řádu dní. Když se zkouší, pracuje se šest dní v týdnu. Když se rozjedou představení, vše funguje a nejsou potřeba další zkoušky, tak člověk chodí jen na představení a musí se jen v mezičase udržovat.
Jak se řeší, když třeba zpíváš ve Vídni nebo Salcburku a je ti špatně, je tam nějaký náhradník?
Ne všude, většinou se to řeší ve chvíli, kdy se něco děje. A když je aspoň trochu času, tak si náhradník proletí zkouškou a naskočí. Když není čas, a já bych byl jen v hlasové nepohodě a mohl fungovat, tak se někdy dělá i to, že ten co nazkoušel inscenaci, jí odchodí, a někdo to za něj odzpívá od portálu. Je to taková neopravdová podoba a představení se těžko věří, ale v nouzovém režimu jsem to i zažil, nikdy však ve svém představení.
Kolikrát v týdnu vystupuješ?
V New Yorku to vychází na dvě představení za týden, protože se točí čtyři tituly. Od pondělí do pátku se hraje večer, sobota dvoják, v neděli volno.
Ondřej Brousek: Naše koncerty pro dědečka nebyly, občas jsme tak nahlas, že bych to sám nevydržel
Pojistka na hlas je nevýhodná
Máš na svůj hlas pojistku?
Nemám. Řešil jsem to, když jsem končil studia. Zjistil jsem, že je to tak nevýhodné, že je lepší si myslet na budoucnost sám, než cpát peníze pojišťovně. Byla to hodně vysoká pojistka a to plnění nebylo nějak zázračné. A nejhorší je, že v případě hlasu se velmi těžko kvalifikuje, co už je pojistná událost a co ne. Myslím si, že je tam hodně prostoru pro to, aby z toho byly problémy.
Kolikrát si řekneš, že je třeba vybočit z toho, co děláš standardně, a trošku si ulevit a udělat nějaký crossover typu skladby, kterou máš dohromady s Ondrou Brzobohatým?
Dřív jsem se proti tomu poměrně jasně vymezoval, v posledních letech si občas udělám výlet. Zjistil jsem, když jsme organizovali koncert v O2 Areně, že máme spoustu super muzikantů napříč žánry. Jsem rád, že díky tomu jsem se mohl potkat s lidmi, na které bych asi nikdy nenarazil. Poslední dobou trávím mnohem více času doma a snažím se plnit si sny a dělat věci, na které dříve nebyl čas.
Tonya Graves: V devadesátých letech tady byla větší svoboda než v Americe
Užívám si čas pro sebe a pro rodinu
Na co by měli zajít lidé, kteří s operou nemají moc zkušeností?
Super titul teď hrajeme v Národním divadle, Lazebníka sevillského, což je komedie v režii Majdy Švecové, je to udělané přímočaře pro pobavení. Není tam nic příliš hlubokého a komplikovaného, takže ideální představení pro dnešní dobu, kdy se lidi chtějí hlavně potěšit a pobavit. Dále pak Figarova svatba, Nápoj lásky, takové lehčí věci, kde jsou melodie, které člověk i zná.
A doporučil bys něco i dětem?
Teď se třeba ve Státní opěře připravuje Jeníček a Mařenka, vhodný je Louskáček nebo Prodaná nevěsta. Dítě se nevyleká a nechá na sebe působit věci. Znám i teenagery nebo náctileté, kteří chtějí do opery chodit. Člověk musí mít štěstí na ty první kousky, co poslouchá, protože když chytí špatné kousky, které ho odradí, tak je to jednorázovka.
Operní pěvkyně a pěvci se musí naučit repertoár v původním jazyce. Jak to máš ty? Rozumíš textům, nebo se je učíš foneticky?
Je potřeba vědět, o čem se zpívá a daný jazyk znát. Větší role má čistého času 45 až 75 minut. Cizí jazyky jsou důležitá část naší profese a je poznat, pokud se někdo něco naučí a jazyk neovládá. Dříve, nebo později to prosákne. Já se snažím pohybovat jen v jazycích, kterým nějak vládnu. Nejstrašnější, co jsem zatím absolvoval, byly Sibeliovy písně ve švédštině. Měl jsem pocit, že to zvládám a po prvním koncertě mi moje kamarádka Švédka řekla, že v tom moc švédštiny není. Nepouštím se moc do ruského materiálu, protože ten jazyk neznám, francouzštinu nějak ovládám, ale stojí mě to úsilí a zvládnu se to naučit. Jinak se mně vlastně moc repertoáru v jiných jazycích netýká, nejvíc času strávím v němčině a italštině.
A jakým jazykem, krom češtiny, zpíváš nejraději?
Asi italštinou. Zpěvná ale může být i němčina, angličtina i čeština, akorát člověk musí vědět, jak to udělat.
Splnil sis už všechny profesní sny?
Co do divadel jsem objel relativně všechno, co se dalo. Netoužím po nějaké konkrétní spolupráci, v portfoliu mi nikdo zásadní nechybí. Teď si užívám, že mám více času pro sebe a pro rodinu.
Bereš jako výhodu, že tvoje manželka Kateřina Kněžínková je ze stejné branže?
Výhody zásadně převažují. Kačka více cestuje po zemích českých, a když jede do zahraničí, tak častěji jezdí na koncerty než na operu, což je méně časově náročné. Kdy by dělala každý den v kanceláři, tak by to bylo obtížnější.
Co bude Adam Plachetka dělat v letošním roce? A kdy bude k vidění u nás? Poslechněte si v našem podcastu.
Adam Plachetka
Rodák z Prahy absolvoval Pražskou konzervatoř u profesora Luďka Löbla a HAMU. Roku 2005 debutoval v Národním divadle v Praze. V následujících letech zde vystoupil například jako Don Giovanni, Figaro, Přemysl v Libuši nebo Vladislav v Daliborovi. Od září 2010 je Adam Plachetka stálým členem ansámblu Wiener Staatsoper, pravidelně hostuje v Metropolitní opeře v New Yorku a na Salzburger Festspiele. Jeho další operní závazky čítají Bayerische Staatsoper v Mnichově, Royal Opera House Covent Garden v Londýně, Baden-Baden festival, Glyndebourne, Carnegie Hall v New Yorku, Deutsche Oper a Deutsche Staatsoper v Berlíně, Teatro alla scala, Lyric Opera v Chicagu, Houston Grand Opera nebo Opéra de Paris. Na koncertních pódiích se objevil například ve Vídni, Štýrském Hradci, Londýně, Edinburghu, Mnichově, Vídni, Stockholmu či pražském Obecním domě a Rudolfinu. V lednu 2020 zaplnil i největší pražskou halu, O2 Arenu.
Kam dál? Vladimír Mišík: Rozhodnutí ukončit koncertování bylo těžké
Titulní foto: Pavel Hejný / AdamPlachetka.com
Foto v textu: Expres FM
