Superkapela, která vznikla ze smutku po kamarádovi: V Temple Of The Dog se potkaly pozdější legendy grunge

Dali se dohromady kvůli tragické události a v době, kdy část jejich členů ještě zdaleka netušila, jak velká popularita je v hudební kariéře čeká. Z projektu na rozloučenou s kamarádem tak mimoděk vzniklo jedno z nejzajímavějších spojení seattleské rockové scény.

Na začátku příběhu byl Andrew Wood, zpěvák skupiny Mother Love Bone. V březnu 1990 zemřel ve čtyřiadvaceti letech po předávkování heroinem. Jeho blízký přítel a někdejší spolubydlící Chris Cornell, působící v kapele Soundgarden, se se ztrátou vyrovnával po svém – začal psát písně. Napadlo ho, že by je mohl natočit s Woodovými bývalými spoluhráči Jeffem Amentem a Stonem Gossardem. Z několika skladeb na památku kamaráda se ale postupně stal celý projekt.

K sestavě se přidali kytarista Mike McCready a bubeník Soundgarden Matt Cameron. A pak se ve studiu objevil ještě jeden tehdy prakticky neznámý zpěvák z Kalifornie – Eddie Vedder. Do Seattlu přijel, aby se připojil k nové kapele Stonea Gossarda, Jeffa Amenta a Mikea McCreadyho, která tehdy vystupovala jako Mookie Blaylock. Později se přejmenovali na Pearl Jam.

Právě Eddie Vedder se postaral o jeden z nejslavnějších momentů Temple Of The Dog. Když Chris ve studiu zpíval Hunger Strike, Eddie se spontánně přidal k části, se kterou Chris Cornell nebyl úplně spokojený. Jejich dva naprosto rozdílné hlasy do sebe překvapivě zapadly a z původně neplánovaného duetu se nakonec stala nejznámější skladba Temple Of The Dog. Pro Eddieho to navíc byla jedna z jeho prvních profesionálních studiových nahrávek.

Samotný název Temple Of The Dog byl další připomínkou Andrewa Wooda. Chris Cornell ho převzal z textu skladby Man Of Golden Words od Mother Love Bone, ve které se objevuje spojení „temple of the dog“.

Jediné album kapely vyšlo v dubnu 1991, v té chvíli ale žádnou velkou senzaci nezpůsobilo. Soundgarden sice už měli na scéně své jméno, ale Pearl Jam ještě ani nevydali debut Ten. Teprve když se zhruba o rok později Seattle stal centrem rockového světa a Pearl Jam i Soundgarden začali plnit velké sály, posluchači se k desce Temple Of The Dog vrátili. Najednou bylo jasné, jak výjimečná sestava se na ní vlastně sešla.

Temple of the Dog tak mají mezi superkapelami zvláštní postavení. Nebyli projektem sestaveným z hvězd kvůli společnému albu ani pokusem vytvořit novou velkou kapelu. Vznikli především jako pocta člověku, kterého jejich členové ztratili. A když svou desku nahrávali, nikdo ještě nemohl tušit, že několik muzikantů ze studia bude zanedlouho patřit k největším jménům grungeové generace.

Příběh tím ale úplně neskončil. Členové Temple of the Dog se v dalších letech příležitostně potkávali na pódiu a v roce 2016, pětadvacet let po vydání alba, se konečně vydali na své první skutečné turné. Bylo bohužel zároveň i tím posledním, protože Chris Cornell v květnu následujícího roku zemřel. Z jednorázového projektu na rozloučenou s Andrewem Woodem se tak stal příběh, který po více než čtvrtstoletí uzavřela další smrt, tentokrát jednoho ze zakladatelů.