Promotér David Urban: Nejsem člověk, který by pronásledoval umělce a potřeboval se s nimi fotit

Hostem Expres FM je David Urban, promotér, booking agent a zakladatel agentury D Smack U. Pokud jste od 90. let byli na koncertě některé z kapel, které naše rádio hraje, je dost možné, že ho organizoval právě on. Stojí za stovkami akcí a patří mezi klíčové postavy porevoluční koncertní scény. Spolupracuje s kluby i velkými festivaly, mimo jiné Bludfestem nebo slovenským Grapem. Rozhovory příliš nedává, o to víc nás těší, že přijal naše pozvání.

Agenturu D Smack U Promotion založil v roce 1993. Od počátku se zaměřovala na pořádání koncertů, původně především v oblasti elektronické hudby, postupně rozšířila své aktivity napříč žánry. Dnes patří mezi zavedené promotérské a bookingové agentury v Česku i na Slovensku, spolupracuje s velkými festivaly, jako jsou Bludfest, Rock for People nebo Grape, v minulosti stála také za projekty, jako Planet Festival nebo Jelení příkop.

Pamatuji si tě ještě jako dje v legendárním pražském klubu Bunkr. Psala se devadesátá léta, kde jsi tehdy bral inspiraci?
Inspiraci jsem bral v tom, co se mi líbilo. Miloval jsem hudbu a už od čtrnácti let jsem chodil na burzu, tehdy ještě zakázanou a občas rozehnanou policií. Začínala na Letné a pak se přesouvala po různých místech v Praze. A taky od kamarádů, od své přítelkyně, vlastně odkudkoli.

A kdy jsi začal uvažovat o tom, že bys začal pořádat koncerty?
Napadlo mě to ve chvíli, kdy jsem dělal dje. Věci, které mě bavily, tady nikdo nedělal. To byl ten prvotní impuls. 

Vzpomeneš si ještě na svůj první koncert?
Byly to české věci v Alterně Komotovce nebo party, které jsme dělali v klubech XT3 a 007 na Strahově. Jeden z prvních koncertů byla švýcarská gotická kapela Trom, ale už si to moc nevybavuji. První koncert, kvůli kterému jsem se opravdu snažil a angažoval, byli Revolutionary Dub Warriors v klubu Bunkr. A po nich následovali Loop Guru a Zion Train.

Bylo tehdy výhodou, že jsme byli dlouho za železnou oponou a pro kapely atraktivní destinací?
V pár případech ano.

Dalo se tím tehdy uživit?
Kdybych nehrál jako DJ, tak ne.

Pomáhal ti někdo s organizací koncertů? Učil ses od někoho?
Co se týká bookingu, byl pro mě inspirací Borek Holeček z Rachotu, se kterým jsem jednu dobu sdílel kancelář. To jsou ale úplné začátky devadesátých let. A samozřejmě atmosféra kolem Bunkru, kde jsem začal hrát, a také kolem Roxy, které bylo tehdy fenoménem.

K dnešnímu dni jsi u nás i na Slovensku uspořádal stovky akcí. Kterou jsi jako první vyprodal?
Spíš několik tisíc akcí. V roce 1995 jsme dělali Acid Jazz Trip Hop Party v Roxy, kterou jsme naplnili po střechu. Následovaly koncerty Zion Train, Nicolette, Transglobal Underground, dvakrát bylo vyprodané Roxy a jednou Belmondo na Vltavské, kde se dnes nic neděje.

A tehdy už se tím uživit dalo?
Když člověk udělal tři takové koncerty, měl peníze na celý rok. Ale stejně rychle o ně mohl přijít. Nikdy nemůžeš vydělat tolik, kolik můžeš prodělat.

Co se za těch víc než třicet let nejvíc změnilo?
Branže se výrazně profesionalizovala. A s tím jde ruku v ruce specializace – lidé se soustředí na konkrétní oblast.

Kolik koncertů ročně pořádáš?
Teď jsem to trochu omezil, takže kolem šedesáti. Většinou klubové věci, velké haly děláme spíš výjimečně. Ve sportovní hale jsem za celou dobu dělal asi třináct koncertů.

Jak vybíráš umělce?
Sleduju showcase festivaly, třeba Eurosonic nebo Great Escape. Když se mi něco líbí, jdu se na to podívat, poslouchám to a pak se rozhodnu.

Předpokládám, že dnes už tě kontaktují i sami umělci nebo agenti…
Ano, zhruba 30 procent nabídek jde ke mně, sedmdesát ode mě ven.

Jak dlouho dopředu koncerty plánuješ?
Je to různé. Někdy tři měsíce, někdy dva roky. Teď třeba řešíme koncert ve sportovní hale na březen 2028. Ale standard je zhruba rok dopředu.

Jak velká je dnes konkurence?
Obrovská. Taková tady ještě nebyla.

Jsou to jednotky nebo desítky promotérů?
Na mojí úrovni spíš jednotky. Celkově samozřejmě desítky.

Dochází k přeplácení?
Jak na běžícím pásu. Česká republika je teď populární, hodně se přeplácíme.

Jak velký risk je dneska uspořádat koncert zahraniční kapely?
Je to případ od případu. Záleží na tom, jak si to člověk vyhodnotí – jestli je to ještě přirozená míra rizika, nebo už za hranou. Některé věci můžou být jistota, ale někdy je to jen zdánlivé a pak přijde Waterloo. Na to prostě není jednoznačná odpověď. Jsem naštěstí v pozici, kdy když se nepovede koncert v Café v lese, není to pro mě zásadní problém – a chvála bohu za to. Nerad bych se dostal do situace, kdy by mě taková akce mohla ohrozit, klepu na dřevo.

U větších akcí je to ale jinak. Když dopadne špatně koncert ve sportovní hale, může mě to ovlivnit na delší dobu. A když se něco nepovede velké agentuře, jako je Live Nation, není to pro ně takový zásah, jejich roční rozpočet je minimálně desetkrát větší než ten můj.

Ty ale nemáš zahraničního partnera, je to tak?
Ano, jsem jediný majitel.

Jaké koncerty pro nás letos chystáš a mohl bys vypíchnout ty zásadní?
Je pro mě strašně těžké něco vypichovat, Ale chápu otázku. Koncem dubna, máme Smash Into Pieces, švédskou kapelu, která hraje crossover metalu a ema. Bude to v Roxy, děláme je podruhé, minule to bylo velmi pěkně navštívené a myslím si, že tentokrát to bude vyprodané. 

A z těch větších?
Z těch větších Dropkick Murphys, 5. 8. v holešovickém Areálu 7, kde jsem ještě nikdy nic nedělal a jsem na to zvědavý. V září máme v Archa+ holandské ambientní duo Haevn, Následovat bude klubová série Blood Red Shoes, Son Mieux, Clockworks, Eagles of Death Metal, José Gonzalez nebo The Veils. 

A samozřejmě Bludfest v Hradci Králové, poslední sobotu v červnu, což je letos naše největší akce v České republice. Myslím si, že je to docela dobrá symbióza s agenturou Ameba, která pořádá festival Rock for People i koncerty v Praze.

Rád bych ještě upozornil na koncert Red Leather 22. srpna v Cargo Gallery, doufám, že bude vyprodáno. A pak samozřejmě Grape Festival, což je takový můj každoroční top.

Tvoje aktivity tedy přesahují i na Slovensko…
Ano, ale koncerty tam teď moc dělat nechceme, nenašel jsem vhodného partnera.

Zmínil jsi Bludfest. Yungbluda jsi poprvé přivezl do malého klubu, jaké to je, když ti interpret vyroste před očima a dnes u nás vystupuje pod širým nebem pro tisíce lidí?
Nádhera. My jsme jeho první koncert oznámili do Café v lese a jeho honorář byl úplně směšný, v korunách desetinový oproti tomu, co dnes bere v eurech. Během jednoho dne se to přesunulo do Futura. A myslím si, že to musel být skvělý zážitek pro lidi, kteří ho viděli právě v tom malém klubu. Další koncert v Roxy byl hned vyprodaný. Na to navázaly po covidu dva narvané koncerty v malé sportovní hale a nedávno i vyprodaná velká sportovní hala. Letos vystoupí v Hradci Králové na Bludfestu a spolu s ním i spousta dalších skvělých interpretů, jako Primal Scream, Biffy Clyro, Leap nebo domácí Pam Rabbit. Myslím, že by to mohlo být moc pěkné. Je o to velký zájem, ale zároveň je to mnohem náročnější.

Co se týká Bludfestu, ovlivnil Yungblud jeho line-up?
Ano, byl to v podstatě jeho wishlist. Na začátku byl pro nás ale hodně snový, dalo by se říct až nedostupný. Jména uvádět nebudu, ale říkali jsme si, jestli nezačne volat třeba Paul McCartney, blížili jsme se takové úrovni. Yungblud je v laufu, spolupracoval s Aerosmith nebo Smashing Pumpkins, jede na vysoké úrovni a není pro něj nic nemožné, takže by mě vlastně nepřekvapilo, kdyby opravdu vytáhl telefon na Paula. Teď trochu přeháním. Každopádně tam byla jména téhle kategorie, ale samozřejmě finančně nereálná.

Dokážou být umělci jako Yungblud ke svému prvnímu promotérovi loajální?
To uvidím časem. Doufám, že někteří z nich zůstanou loajální co nejdéle. Abych se přiznal, s Yungbludem jsem se vlastně jen jednou pozdravil. Nejsem typ člověka, který by pronásledoval umělce nebo se s nimi potřeboval fotit.

Bylo to podobné i s Biffy Clyro?
To úplně ne, oni k nám přijeli už jako superhvězdy. Bylo to v Lucerna Music Baru a přišlo asi 600 lidí. Pak vyprodali Roxy a následně jsme dělali koncert ve velké Lucerně. Jenže to bylo hodně narychlo, oznámilo se to pozdě a už se to nestačilo dostat mezi lidi.

Davide, máš nějaký svůj promotérský sen?
Poslední dobou asi ani ne. Dřív, když jsem začínal, jsem ho měl – a už jsem to několikrát říkal – byla to Sade. Ale věděl jsem, že na ni asi nedosáhnu a pravděpodobně bych na ni nedosáhl nikdy, protože tyhle karty jsou už rozdané. Míval jsem Portishead, na které jsem měl skvělý kontakt, než to agent pokazil a přešli jinam, kde už jsem neměl tak blízkou vazbu. Bylo by fajn s některými umělci růst dál – když vyprodáme sportovní halu, logickým krokem by byla O2 Arena. Ctím ambice těch umělců, ale že bych vyloženě naháněl velké koncerty, to ne. Nemám to tak nastavené.

A řekneš si občas, že na některé věci už jsi trochu starý a nemáš je zapotřebí?
Nevím, jestli starý, ale spíš zkušený. Cítím se mladě, jen se nesmím podívat do zrcadla – to se pak trochu leknu.

Věnuješ se i bookingu kapel. Které jsi zastupoval a které zastupuješ v současnosti?
Zastupuji jen Skyline, a to z nostalgických a milých důvodů – mám je rád, jsou to fajn lidi a vyrůstal jsem s nimi. Dělal jsem Sunshine, Ecstasy of Saint Theresa, Tribal Drift, Southpaw nebo Roe Deer. Jeden čas i Khoibu a byla škoda, že se tehdy rozpadli, protože měli dobře našlápnuto do světa.

Koncertní byznys musí být nejen finančně, ale i psychicky hodně náročný. Jak relaxuješ?
Jsem velký fanoušek potápění, a když si můžu urvat čas, někam odletět a potápět se s kamarády, je to super. Pak taky alpské lyžování. Rád čtu, chodím na fotbal, na Slavii. Občas si pustím film, ale spíš jedu v retro linii, nové věci moc nevyhledávám. Baví mě noir nebo krimi.

A co ti dnes dělá radost?
Děti, rodina. Všechny tři děti i vnoučata jsou fajn.