Dan Svátek: David Stypka byl pravdivý a pravda o něm může i bolet

Před pěti lety odešel na prahu slávy skladatel a zpěvák David Stypka, velký veselý chlap, který do svých písní ukryl tajemství svého života, lásek a bolestí. Režisér Dan Svátek ze sedmdesáti rozhovorů a archivních záběrů poskládal jeho příběh, který pod názvem Neboj, dýchej, čaruj vstoupí do kin ve čtvrtek. Jak se přiblížit k člověku, kterého jste za jeho života znal jen matně? Jak na film reagovala Davidova rodina? A co by mu řekl David sám? Dozvíte se z rozhovoru Veroniky Kolouškové. 

Zažil jste někdy koncert Davida Stypky?
Zažil jsem jeden. Když si vybavím ty chvíle, kdy jsem se chystal na ty ostatní a prostě jsem to nestihl nebo do toho něco vlezlo, lituji. A to je přesně to, kdy si člověk říká „To jsem idiot, že jsem to neudělal!“ Protože pak už nemusí být příležitost a bohužel nebyla.

A ten jeden koncert byl kde a kdy?
Ten byl v Lucerně a byl to zážitek.

Tehdy jste Davida už znal osobně?
Znal. My jsme se seznámili na filmu Úsměvy smutných mužů, kdy jsme potřebovali nějakou skladbu, která ho doprovodí, udělá se k ní videoklip a navzájem si pomůžou. Můj kolega Martin Gazda, koproducent filmu, se s Davidem znal od 14 let, protože pochází taky z Frýdku. David s Bandjeez právě vydal album Neboj, dal nám k dispozici nějaké skladby a my si vybrali Kříž.

Jaké bylo osobní setkání s Davidem, to první, kdy jste konzultovali, kterou skladbu do toho filmu David nabízí?
Už je to dávno, ale myslím, že opravdu poprvé jsem se s ním viděl na představení filmu na festivalu v Karlových Varech, předtím jsme to všechno řešili po telefonu nebo mailech. Ta skladba už byla ve filmu hotová, David s Bandjeez hráli na terase v Thermalu, byl to hodně silný zážitek.

Našla jsem jeho citaci, kde mluví o tom, že ten film poprvé viděl v hrubém střihu, s dovolením ji přečtu, protože to je hezké vyznání: „Když jsem viděl ve Zlínském studiu první hrubý střih filmu, měl jsem husí kůži. Ještě dlouho potom jsem nemohl dostat ten příběh z hlavy. Důležité je to, že film a písnička spolu neuvěřitelně rezonují, jedno prohlubuje a rozvádí druhé.“
Mám mráz po zádech, protože tohle jsem neslyšel a vlastně to navazuje na to, co jsem říkal. Mám pocit, že si to prostě navzájem pomohlo, ten Kříž dobře sedne do toho filmu.

Úsměvy smutných mužů měly premiéru v roce 2018, Davidovi tehdy zbývalo dva a půl roku života. Byli jste dál v kontaktu?
Byli a dokonce jsme se domlouvali, že udělá hudbu k Zápisníku alkoholičky…

Kterou nakonec vlastně udělal, ale už o tom nevěděl…
Skladba Neboj je ve filmu, měl dělat celý soundtrack. To jsme se viděli naposled, na premiéře minisérie Stokholmský syndrom v Ostravě, kam jsem Davida pozval a chvilku jsme se o tom bavili. Říkal, že neví, co bude. Byl nemocný, nechtěl nic slibovat. Pak jsme si ještě psali, že se potkáme v České Kanadě, protože naši rodiče tam mají chalupy, jeho i mí, bohužel k tomu nedošlo.

Díky obrovskému množství rozhovorů s lidmi, kteří Davidu Stypkovi byli extrémně blízko, jste poznali jeho osobnost v komplexní šíři a ve filmu, který rozhodně není nějakým jeho adoračním pomníčkem, jsou pochopitelně rozebrané i temné stránky jeho duše, jeho démoni. Z čeho byl podle vás stlučený ten jeho kříž?
Těch hřebů měl spoustu a hodně toho je v tom filmu. On si strašně bral k srdci všechny – teď to záměrně přeženu – těžkosti světa. Měl takovou povahu, že si všechno bral na sebe, chtěl pomáhat. To je nejen v těch písních, on to dělal i fyzicky, kdykoliv byla možnost něco podpořit, udělal to. Nejen tak, že s Badjeez zahráli, v roce 2014 třeba podporoval Ukrajince, během covidu jezdil s Miraiem, s Pavlem Sotoniakem a s Bandjeez po domovech důchodců a hrál jim. A to byl po chemoterapii. Měl moc velké srdce, to se odráží v jeho skladbách, to je to, co na nás působí. 

Kdy ve vás začal hlodat ten nápad, že by si David Stypka zasloužil film, který zvěční jeho životní příběh? 
Ten nápad vznikl asi tři roky po jeho odchodu, kdy to ve mně začalo rezonovat, kdy jsem si říkal, proč o Davidovi nikdo nic nenatočil. Jeho příběh, aspoň co jsem do té doby znal, jeho osud a jeho tvorba prostě na film jsou. A tak jsem nad tím začal přemýšlet, ale potřeboval jsem pro sebe najít důvod, proč mám mít tu drzost – a říkám drzost, protože k němu vzhlížím opravdu jako ke géniovi a připadám si proti němu malý. Nakonec přesto, že tam byla pokora, tak ta pravda byla tak silná, že ve filmu jsou věci, které třeba mohou bolet někoho z jeho okolí, ale kdyby tam nebyly, tak to není pravdivý David. To mi potvrdilo hodně lidí.  Říkáte si, zda máte právo tam něco dát, co na to řeknou jeho blízcí, jeho děti, ale domluvili jsme, že jim film pustíme ještě předtím, než půjde na plátna kin a tam jsme si to všechno vyjasnili.

Čím Dan  Svátek natáčení dokument Neboj, čaruj, dýchej začal? Kolik materiálu mu poslali fanoušci Davida Stypky? Kteří kolegové v dokumentu vystupují? Bylo na prvních projekcích cítit napětí? A čím David Dana obohatil?   
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!