Tomáš Baldýnský: Sabina Remundová podává v Buldokovi z Poděbrad olympijský výkon, můj názor na pokračování Comebacku se mění každý den  

Na televizní obrazovky nedávno vtrhnul Buldok z Poděbrad. Kriminálku, která řeší vraždy s humorem, napsala na tělo Sabiny Remundové dvojice Tomáš Chvála a Tomáš Baldýnský. Druhý jmenovaný je společně s Terezou Krejčí zároveň producentem seriálu. A taky hostem dnešního Expres Star.

Tomáš Baldýnský byl recenzentem a fejetonistou časopisu Reflex, serveru Novinky.cz a Lidových novin, pak ale přestoupil na druhou stranu a stal se scenáristou. Šéfoval týmu podepsanému pod kultovním sitcomem Comeback, je autorem nebo spoluautorem seriálů Gympl s (r)učením omezeným, Láska v čase korony, Poldové a nemluvně, Kosmo nebo nejnověji Buldok z Poděbrad. Byl kreativním producentem na Nově, České televizi a teď je zase zpátky na Nově. Předsedal Rady Fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, byl jedním z tvůrců komiksu Zelený Raoul a spoluzakladatelem humoristického serveru Kompost.cz.

Jak se zrodil Buldok z Poděbrad?
Jsem dlouhodobě takový ten muž samoživitel, který se stará o domácnost a dělá všechny ty věci, jak si na to ženy stěžují, tak jsem si stěžoval s nimi a zjistil jsem, že vlastně chápu, že je člověk takový permanentně přinasraný. A dost ovlivňovalo moji práci, že děti neuklidily a zase jsem utíral záchod, a pak jsem byl nepříjemný na spolupracovníka, tak jsem říkal, že to je výborná postava, protože jí každý rozumí. Druhý moment byl, když mi jedna kamarádka řekla, že jsem vlastně žena středního věku. Tak jsem si to spojil a představil si ženu při těle, strašlivě popuzenou, které ale rozumím a fandím, protože má proč být popuzená, její život je na houby. A jelikož v moderních detektivkách je detektivem většinou single muž, který přijde večer do prázdného bytu a vzpomíná na svoji zavražděnou manželku, říkal jsem si, že ti policajti taky normálně řeší normální věci, stejně jako já, tak co kdyby taková hrdinka byla detektivka.

Hlavní roli jste napsali na tělo Sabiny Remundové. Jak se tvářila na označení buldok?
Neptal jsem se, ale musím říct, že jsem se ani nebál, když jsem jí to posílal. Říkal jsem jí „Sabino, píšeme to pro tebe, tak si udělej čas a hlavně nám to nepokaž!“ Udělala si čas a nepokazila nám to, dopadlo to dobře. 

V prvních dvou dílech, které jsem viděl, víceméně nesleze z obrazu. Jak to zvládala? Bylo to náročné?
Lidi teď píšou, jak je dobrá herečka, ale tenhle seriál je fyzicky a psychicky vrcholový výkon, srovnatelný s olympiádou. V celém seriálu jsou dvě krátké scény, kde není fyzicky přítomná, jinak každou scénu táhne, má hodně textu, my filmaři točíme 12 hodin denně, ona je v neustálé permanenci. Takže jenom chci říct „Klobouk dolů!“  Až se budete koukat smáli se, tak si představte Sabinu Remundovou, která sama přespává v obrovské prázdné budově v Poděbradech, aby nemusela dojíždět, ve čtyři ráno vstává, vytírá pokoj, potom se jde učit texty, v šest je jako na place a dělá humor.

Měli jste při psaní jasno i o dalším obsazení, nebo byla jasná jenom Sabina?
Jasno jsem měl o Marku Adamczykovi, jsem jeho velký fanoušek, myslím, že je absolutně skvělý herec, jak ve vážných, tak komediálních rolích. On tam hraje šéfa. Nejdřív jsem si představoval někoho trochu staršího, ale pak jsem říkal, že by bude vtipné, když nebude starší, že je to ještě horší, že vám šéfuje někdo mladší. V tu chvíli mě napadl Marek a už mě neopustil. Mým velkým snem je udělat seriál, který by se jmenoval Samostříl a vyprávěl o tom, co jeho postava zažila předtím, než přišla do Poděbrad.

Je výhoda, když jste zároveň scénárista a kreativní producent, takže můžete ovlivnit casting a další věci, které scenáristi zpravidla ovlivnit nemůžou?
Je to veliká výhoda a zároveň strašlivá nevýhoda. V zásadě člověk dělá dvě až tři práce najednou, což třeba u Buldoka bylo. Chválil jsem Sabinu, ale sebe bych měl taky pochválit. Kdybych stavěl firmu, je to spíš riziko, protože kdyby Sabinu a mě přejelo auto, jsme dost jako nenahraditelní. Do toho jsem byl na operaci s kolenem, takže jsem v nemocnici na operačním lůžku psal komedii, což by mě jako mého šéfa nenaplňovalo jistotou, že to dobře dopadne. Ale je výhoda, že to nějakým způsobem mohu ovlivňovat, protože jsem starý tlustý muž, který udělal v životě spoustu komedií, spoustu věcí se v minulosti naučil, můžu šířit moudrost a know-how.

Byla od začátku jasná i lokace, nebo jsme se mohli dočkat Buldoka třeba z Kolína, Berouna nebo Kardašovy Řečice?
Sabina a Poděbrady, to bylo od začátku. Mám takový soukromý silný zážitek z Poděbrad a od té doby se tam vracím. To město na mě působilo dobře a pak jsem si uvědomil, že se tam pořádně nic netočilo, a když už se tam občas točí, tak to je třeba Švýcarsko. 

Je těžké, když ten seriál má být zároveň komedie a zároveň kriminálka, vyvážit napětí a humor?
Je to extrémně těžké. Myslím, že by se to spíš nemělo dělat, je to zbytečně pracné. Každý ten žánr má nějaké povinnosti. Když člověk vyrábí auto, které má jezdit rychle, nebo být teréňák, je těžké udělat dobré auto, které je obojí. Jde to, ale dá to práci a těch kompromisů člověk musí dělat moc. Komedie má problém, že se nic neděje, neposouvá se děj, a když se potřebujete dostat do zvratů a stop, není to vtipné. 

Vaším prvním scénáristickým počinem byl oblíbený Comeback, který dodnes prakticky nezmizel z obrazovek. Jaký je to pocit začít něčím tak nadčasovým?
Tehdy se mi hrozně ulevilo, protože jsem se tomu projektu obětoval, málem jsem z pracovního nasazení umřel, protože seriál je důležitější než všechno na světě. Pořád si myslím, že to, co jsem tomu dal, je nesmysl dávat jakékoliv práci, ale kdybych takhle něčemu zešílel a bylo to neúspěšné, je to horší pocit. Na druhou stranu je vtipné, že už mám to nejlepší za sebou. Nemohu být rentiér, to autoři úspěšných seriálů u nás nemohou, ale už bych měl odejít do ústraní, užívat si a říkat těm mladým „Vy mladí, vy to neumíte, to tehdy, když my dělali Comeback, to jsme vytesávali do skály!“ 

Mám radost z jedné věci: Když jsem nastoupil tehdy na Novu, byl tam pan režisér Jiří Adamec, který mi říkal „Lidi chtějí našlehaný hovno a my je tady máme našlehávat,“ a my jsme si tehdy říkali, to teda na Comebacku dělat nebudeme, my to fakt chceme udělat, aby se nám to co nejvíc líbilo, aby to bylo co nejupřímnější. A Češi řekli „Jo, nám se to líbí!“  A mně to doteď říká, že stojí za to se snažit, že to není jen nějaká komerční zábava, kterou nějak odbavíme, nasekáme jak cvičky. I teď po těch 20 letech, když jsem na Nově znovu a máme školení sledovanosti, otevřou nějaký software, který ukazuje, jak se na co lidi dívají a vždycky v první desítce vidím Comeback. 

Comeback už je tady zhruba 20 let, žije pořád vlastním životem, Martin Dejdar dodneška vystupuje jako Ozzák, v Bruntále si vzali za své jak zubaté žáby, tak i bahno, které tam nedávno otevřelo své muzeum…
Počkat, fakt? Ježiš, já mám takovou radost.

Není čas Comeback oživit a po 20 letech udělat nějakou novou řadu?
Mnohokrát tahle konverzace proběhla, několikrát byla i velká snaha. Každý den mám jinou nejlepší písničku a každý den si myslím jinak, jestli to jde, nebo ne. Mám pocit, že s tím Comebackem to bude takhle, lidi se koukají, Ozzák chodí na Comic Con a to mi přijde v pořádku.

Čím to je, že v Česku vznikl vlastně jediný opravdu úspěšný sitcom? Jak dlouho trvá napsat osmidílný seriál, jako je třeba právě Buldok z Poděbrad? Kolik verzí scénáře zpravidla vznikne? Má Buldok z Poděbrad uzavřený příběh, nebo je v případě úspěchu, který se zatím rýsuje velmi slibně, prostor pro další pokračování? Má dneska ještě cenu vůbec dělat politickou satiru? Čte Tomáš Baldýnský recenze na svá díla, nebo na to jako bývalý recenzent kašle? A jak se vlastně z novináře stal scenárista? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.