Hudební milníky: Konec závislosti na studiích i vydavatelstvích odstartovala Billie Eilish

Ještě donedávna platilo, že cesta k hudební slávě vede přes technické zázemí, přístup do médií a rozhlasové rotace. Bez toho se umělec do širšího povědomí prakticky nemohl dostat. Na konci druhé dekády 21. století ale vzal tento model definitivně za své.

Příběh v té době naprosto neznámé Billie Eilish ukázal, že hudba může vzniknout doma, šířit se bez tradičních médií, a přesto se stát globálním fenoménem. Nejde přitom jen o nahrávání v domácích podmínkách, které tu bylo už dřív. Zásadní změna spočívá v tom, že celý proces od vzniku skladby až po její průlom proběhl mimo klasické struktury hudebního průmyslu. Píseň Ocean Eyes vznikla v obyčejném domácím prostředí a byla původně nahrána bez ambice stát se hitem. Nebyla určena pro rádia, neprovázela ji marketingová kampaň a nestála za ní velká nahrávací společnost. Místo toho se skladba dostala mezi lidi virálně, tedy jen sdílením. Posluchači si ji posílali dál, reagovali na její atmosféru a postupně ji šířili napříč platformami. Publikum se tak poprvé nestalo cílem propagace, ale samotným nástrojem distribuce.

Tento způsob šíření znamenal zásadní posun moci. Zatímco dříve rozhodovala rádia, televizní stanice a vydavatelství, nyní o úspěchu rozhodovali samotní posluchači. Algoritmy platforem sice pomohly skladbě dostat se k dalším lidem, ale klíčový byl lidský faktor. Doporučení, sdílení a osobní vztah k hudbě nahradily tradiční promo kanály. Když v roce 2019 vyšlo album When We All Fall Asleep, Where Do We Go?, bylo už zřejmé, že nejde o ojedinělou náhodu. Celá deska vznikla převážně v domácím prostředí a přesto okamžitě ovládla světové žebříčky. Ukázalo se, že profesionální studio není podmínkou kvality a že velké vydavatelství není nutné k tomu, aby se hudba dostala k milionům lidí. Role labelu se změnila z brány, kterou bylo nutné projít, na jednoho z možných partnerů.

Tento moment lze považovat za skutečný milník hudební historie proto, že neotevřel cestu jen jednomu jménu. Potvrdil nový model, ve kterém může umělec vzniknout mimo zavedený systém, vybudovat si publikum zdola a teprve poté se rozhodnout, zda a s kým chce spolupracovat. Hudební průmysl tím přišel o část své kontrolní role a posluchači získali větší vliv než kdykoli předtím. Neznamená to konec vydavatelství ani profesionální produkce. Znamená to konec jejich výsadního postavení. Od této chvíle už nejsou podmínkou úspěchu, ale jednou z možností. A právě v tom spočívá zásadní změna. Hudba se vrátila do rukou těch, kdo ji vytvářejí a poslouchají, a znovu se ukázalo, že nejsilnější cestou k publiku může být prosté sdílení mezi lidmi.