Superkapela, která způsobila vánoční zázrak: Umakart stojí za nečekaným comebackem Václava Neckáře

Superkapely obvykle vznikají z touhy zkusit něco jiného. Hudebníci, kteří mají vlastní kapely, jména i publikum, se na chvíli potkají mimo své zavedené světy, bez tlaku na kariéru, často jen z radosti ze společné práce. Kapela Umakart do této definice zapadá téměř učebnicově. Navíc se jí podařilo něco, co se povede málokomu: Jeden z nejvýraznějších českých vánočních hitů posledních dekád, který stojí za nečekaným návratem legendárního Václava Neckáře.

Umakart se zformovali v polovině nultých let jako projekt lidí, kteří už dávno nebyli nováčky. V jádru kapely stáli hudebníci spojení s výraznými jmény české alternativní a rockové scény: Dušan Neuwerth, producent spojený s Tata Bojs, Jaromír Švejdík alias Jaromír 99, výtvarník, muzikant a klíčová tvář kapely Priessnitz, Jan P. Muchow, klíčová osobnost kapely The Ecstasy of Saint Theresa, producent a oceňovaný skladatel filmové hudby. Spolu s nimi pak další osobnosti, které se pohybovaly mezi kapelami, studii nebo filmem. Umakart nebyl únikem z neúspěchu, ale setkáním lidí, kteří si mohli dovolit experimentovat.

Od začátku bylo zřejmé, že nepůjde o klasickou kapelu s ambicí stát se mainstreamovou značkou. Umakart fungovali spíš jako otevřený projekt, prostor, kde se potkává indie, elektronika, rock i filmová atmosféra. Vydali několik nahrávek, vysloužili si respekt u kritiky a oblibu u publika, koncertovali, ale zůstávali spíš „kapelou pro znalé“. Jejich síla nebyla v hitech, ale v náladě, obrazech a schopnosti vyprávět příběhy jinak než tradičním popovým jazykem.

Zlom přišel ve chvíli, kdy se jejich svět propojil s filmem Alois Nebel. Právě tady vznikla skladba Půlnoční. Píseň, která byla od počátku zamýšlená jako atmosférické finále, ne jako rádiový singl. Volba interpreta ale všechno změnila. Tvůrci oslovili Václava Neckáře, zpěváka, jehož jméno je neoddělitelně spojené se zlatou érou českého popu šedesátých a sedmdesátých let, který se ale po mozkové příhodě v roce 2002 potýkal s vážnými zdravotními potížemi. Neckářův hlas zněl v Půlnoční trochu jinak než dřív – křehčí, pomalejší, poznamenaný zkušeností. A právě to dalo skladbě ohromnou sílu. Je tichá, melancholická, skoro rozjímavá. A v tom spočívá její kouzlo.

To, co následovalo, překvapilo téměř všechny. Píseň se začala masově hrát v rádiích, postupně v moderním slova smyslu zlidověla. Václav Neckář se díky ní vrátil do povědomí nové generace posluchačů a poprvé po dlouhých letech nebyl vnímán jen jako legenda minulosti, ale jako hlas přítomného okamžiku. Pro Umakart to byl paradoxní vrchol. Superkapela, která nikdy neusilovala o masový úspěch, vytvořila svůj, z hlediska široké veřejnosti, největší hit ve spolupráci s interpretem z úplně jiného světa. Půlnoční se stala jejich nejznámější skladbou, i když stylově stojí trochu stranou jejich běžné tvorby. Po tomto úspěchu se cesty jednotlivých členů opět rozešly k jejich vlastním projektům, mimo jiné se někteří členové podíleli na Neckářově albu Dobrý časy. 

V kontextu superkapel tak Umakart představují zvláštní případ, kdy jejich největší zásah přišel v příběhu někoho jiného. A vánoční zázrak Václava Neckáře je zároveň důkazem, že někdy stačí jediná píseň, která se trefí do správného času, správné nálady a správného hlasu.