Scenáristé Štěstíčku naproti: Náš seriál je spíš černá komedie, pobaví i lidi, kteří se o fotbal nezajímají
Michal Plšek
Po kultovním Okresním přeboru a oblíbeném krátkometrážním Vyšehradu se na české obrazovky chystá další fotbalový seriál. Vrací se ke kauze, která začátkem století hýbala tuzemským sportem a díky legendárnímu scénickému čtení odposlechů dvojicí Čtvrtníček & Lábus zasáhla i spoustu lidí, kteří se o fotbal moc nezajímali. Seriál Štěstíčku naproti odstartuje na Oneplay už tento pátek 31. října. Do zákulisí jeho vzniku v Expres Star nahlédneme s jeho scenáristy Tomášem Vávrou a Ondřejem Gabrielem.
Ondřej Gabriel se jako autor i herec podílel na činnosti pražského divadelního souboru Kabaret Caligula, je také spoluautorem nerealizovaného filmového scénáře o hilsneriádě s názvem Rituál. Je podepsaný pod seriálem Bez vědomí, který produkovala evropská odnož HBO, a pod dokumentem Soud nad českou cestou Roberta Sedláčka.
Tomáš Vávra začínal u seriálu Ulice, jehož je teď šéfautorem, podílel se na scénářích k seriálům Kriminálka Anděl, Banáni, Pálava, Všechny moje lásky, Drazí sousedé, první sérii Krále Šumavy. S fotbalovou tematikou se potkal už u výše zmíněného Vyšehradu i jeho filmových pokračování, jeho první filmovou prací byla vinařská komedie 3Bobule.
Máte rádi fotbal?
Tomáš Vávra: Jo.
Ondřej Gabriel: Máme, ale každý trochu jinak.
Sledovali jste kauzu kolem Ivana Horníka, když byla před 20 lety aktuální?
Tomáš Vávra: Určitě, měl jsem nahrávku toho divadelního představení a poslouchal jsem to dokola, znal jsem to zpaměti.
Ondřej Gabriel: Náš seriál je tonalitou trošku jinde než Ivánku, kamaráde, Okresní přebor a rozhodně než Vyšehrad, zaplaťpánbůh. Je to kriminální komedie podle skutečného případu, nebo se dá říct, že fiktivní postavy vystupují v našem seriálu na základě skutečného zločinu. Myslím, že na své si přijdou nejen fanoušci fotbalu. A překvapivě nejen muži.
Některé postavy mají stejná jména jako původní aktéři, například Ivan, i když příjmení je jiné, jiní dostali jména jiná. Stejně tak Žižkov zůstal Žižkovem, ale Příbram a Slovácko jsou trochu zakamuflované. To mělo nějaký důvod? Báli jste se žalob nebo protestů těch aktérů?
Ondřej Gabriel: Udělali jsme to z právních důvodů, ale taky z důvodu tvůrčích, abychom nebyli svazováni. Až lidé ten seriál uvidí, tak pochopí, že ty postavy jsou opravdu fiktivní. Vycházeli jsme z reálných odposlechů, ale rozhodně si nemyslím, že se tam někdo pozná. A pokud už se pozná, tak snad nehrozí, že by měl být uražený.
Zrovna Ivan – aspoň podle prvního dílu, který jsem měl možnost vidět – je hodně založený na Ivanu Horníkovi. Tam jste zas až tak moc neodbočili…
Ondřej Gabriel: Změnili jména postav, u kterých by tou změnou nedošlo k poškození obrazu toho seriálu ve smyslu, že by si to lidi nespojili. Ale změnit Ivana a Milana možné prostě není. Je to Ivan ze Žižkova, ale není to Ivan Horník, nicméně podobnost tam samozřejmě každý uvidí.
Kolik procent toho kriminálního případu je zhruba podle reality a nakolik jste fabulovali?
Tomáš Vávra: Co se týče celkového vyšetřování, měli jsme k tomu odborného poradce, který tenkrát opravdu tu kauzu vyšetřoval, Leopolda Černého…
Ondřej Gabriel: … a ještě Mirka Buchtu…
Tomáš Vávra: Policajtská část je poměrně přesná, samozřejmě jsou tam taky věci, které jsme si třeba vypůjčili z jiných případů, abychom to oživili, aby to bylo zajímavější, protože vyšetřování kauzy na základě odposlechů je zábavné do určité míry. Myslím si, že můžeme říct 80 procent?
Ondřej Gabriel: My jsme fakt použili ty skutečné odposlechy a to, co nám Leopold a Mirek řekli o vyšetřování, jako kostru, kterou jsme obalili hodně fiktivním masem. Takže je těžké říct, nabízí se říct padesát na padesát, ale je to hausnumero.
Byl Marek Daniel první volbou pro roli Ivana?
Tomáš Vávra: Marka Daniel vybral režisér Marek Najbrt, protože se dlouho znají z Kanceláře Blaník, a myslím si, že jednoznačně to byla první volba. Už jsme to viděli samozřejmě mnohokrát v různých verzích, tak myslím, že vybral prostě skvěle.
Trvalou a knírek měl svoje, nebo museli zapracovat maskéři?
Ondřej Gabriel: Trvalou měl svou a s poslední natáčecí minutou to okamžitě šel shodit. Přišel na dotočnou v poslední natáčecí den a už byl ostříhaný, skoro jsem ho nepoznal. Neměl i svůj knírek?
Tomáš Vávra: Myslím si, že byl taky jeho.
Jak moc jste museli studovat dobové reálie, aby to odpovídalo té době?
Ondřej Gabriel: Tomáš i já jsme dost pečliví rešeršisté, takže jsme si znovu přečetli všechno, co k tomu bylo, několik knih, mluvili jsme s těmi policajty, s lidmi z fotbalového zákulisí – ne přímo s těmi aktéry, ale s lidmi, kteří ho znají v nějaké obecné rovině – takže jsme se na to připravili poměrně důkladně.
Hodně se asi mákli i rekvizitáři a manažeři pro lokace…
Ondřej Gabriel: Nešetřili jsme je, ve scénáři je řada drobných detailů, které pro nás byly zásadní, a tak jsme na nich „klečeli“. A když jsme objevili nějakou chybu, tak se to pak upravovalo ještě v postprodukci.
Tomáš Vávra: Samozřejmě dost velký problém byl, že vedle žižkovského stadionu za těch 20 let vyrostly obrovské budovy, takže se to mohlo záběrovat jen na jednu stranu, na tu druhou se vůbec nepodíváme za celou dobu.
Tomáši, neměl jste problém, abyste náhodou nedubloval vtipy ve Štěstíčku naproti a Vyšehradu?
Tomáš Vávra: Doufám, že ne. A jak říkal Ondřej, je to žánrově jiné, je to taky komedie, ale Vyšehrad je prostě úlet a crazy komedie…
Ale ty fotbalové vtipy se nabízejí...
Tomáš Vávra: Nějaké podobné tam určitě být můžou, protože jak říkáte, nabízí se to.
Ondřej Gabriel: Štěstíčko je opravdu o dost vážnější Zatímco Vyšehradu se člověk láme smíchy, tady, myslím, bude mít na rtech lehký úsměv.
Tomáš Vávra: Je to spíš černá komedie.
Kolik dílů seriálu nás vlastně na OnePlay čeká?
Tomáš Vávra: Šest
Už jsme tady trochu naznačili, kde všude se natáčelo, ale určitě Žižkov a Příbram nejsou jediné lokace.
Ondřej Gabriel: Hradiště se točilo v Kladně. Říkám Hradiště záměrně, není to Uherské Hradiště, stejně jako Čestmírov není Příbram.
Tomáš Vávra: Je to kdesi na jižní Moravě.
Ondřej Gabriel: Točilo se hlavně v Praze a blízkém okolí, žádná reálná Morava tam, myslím, nebyla. I Brno je Praha.
Měli jste možnost jako scenáristé mluvit do obsazení?
Tomáš Vávra: Ptali se nás, řešili jsme to dohromady. V tomhle projektu jsme byli hodně zapojení do všeho
Ondřej Gabriel: Je dobře, že to Tomáš zmiňuje, protože způsob, jakým se při přípravě tohoto seriálu jednalo s autory, je podle mě úplně vzorný. Zažil jsem u jiných projektů jiný přístup, ale tady to bylo prostě vzorné. Konzultovali s námi úplně všechno, muziku, různé verze střihu, obsazení.
Tomáš Vávra: Neznamená to, že jsme měli nějaké právo veta, ale naše názory opravdu byly brány v potaz, takže jsme rozhodně nebyli v pozici Zdeňka Svěráka ve filmu Trhák, naopak.
Můžeme čekat v případě úspěchu nějaké pokračování nebo je děj uzavřený.
Děj je uzavřený a v tuto chvíli o pokračování není řeč. Ale uvidíme.
Materiál by byl?
Tomáš Vávra: Tak určitě!
Ondřej Gabriel: Vždycky si nějaký najde.
Jak velká zodpovědnost je pro Tomáš Vávru dávat v Ulici statisícům lidí „návod na život“? A jak bojují proti tomu, aby se ani po 20 letech neopakovaly zápletky? Jak moc se Ondřej Gabriel musel ponořit do historie u seriálového hitu Bez vědomí? Čtou pánové recenze a komentáře ke své tvorbě? A co chystají v blízké budoucnosti?
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!
