Scény scifi filmů jako výplody fantazie: Temný měsíc, stav beztíže a další. V čem se snímky o vesmíru vymykají realitě?
Redakce
Spojit napínavý příběh z vesmíru s reálnými fakty může být někdy pořádný oříšek. A to i pro filmový štáb, který se snaží do svých filmů dostat obojí. A i když se filmové triky i technika neustále zlepšují, nevyhnou se při tom nepřesnostem ani omylům.
Kameny, které rostou a množí se: Najdete je v Rumunsku na místě s neobvyklým množstvím geologických záhad
Nulová gravitace
Ačkoliv častokrát slýcháme o nulové gravitaci, která se ve vesmíru nachází a má neblahý vliv na lidský organismus, ve skutečnosti se s ní ještě nesetkal ani žádný astronaut. Nulovou zemskou přitažlivost si nejen astronauti, ale také obyčejní smrtelníci mohou vyzkoušet na mnoha simulátorech a trenažérech, kdy se speciální letoun i jeho pasažéři pohybují určitý čas setrvačností stejným směrem. Nejedná se však o úplný stav beztíže. Faktem je, že přirozenou a opravdovou zcela nulovou gravitaci ještě žádný člověk v minulosti doopravdy nezažil. A to ani kosmonauti ve vesmíru.
Ptáte se, jak je to možné? Důvod je prostý. Astronautům se zatím povedlo od naší planety vzdálit nejdál k Měsíci, jenže ani tam podle výzkumníků nenajdete úplný stav beztíže. Důkazem toho je například přirozený satelit, který drží na oběžné dráze Měsíce svou přitažlivost k planetě Zemi a sám vykazuje jistou míru zemské přitažlivosti. Kosmonauti tedy už sice zažili oproti „běžným“ lidem sníženou či omezenou zemskou přitažlivost, například při takzvaném parabolickém letu dopravního letadla (trenažéru), ovšem ne zcela nulovou. A právě tento mýtus, že se astronauti dostávají do úplného stavu beztíže, se často dostal do námětů a scénářů mnoha divácky oblíbených a známých kultovních bijáků.
Astronauti a tryskové motorky
V některých filmech z vesmírného prostředí se astronauti díky motorkům, které fungují na stlačený vzduch, pohybují libovolně z místa na místo, aniž by jim v tom cokoliv mohlo zabránit. I když tyto motorky existují i ve skutečnosti, realita je trochu odlišná. V té se totiž na rozdíl od filmů tyto motorky skoro nevyužívají, protože jsou určeny pouze pro případy nouze. Kdyby ve vesmíru došlo k nečekané havárii, mohou je kosmonauti využít k pohybu pro svou záchranu. A to například v případech, kdy by se astronaut snažil vyhnout velkému vzdálení od vesmírné rakety. Jejich používání však není zcela bezpečné, takže k němu kosmonauti v minulosti sáhli jen ve skutečných případech nouze při svých vesmírných výpravách.
Prolétávání mezi planetkami
Co vše jsou schopní tvůrci příběhů z vesmíru upravit jen pro zábavu diváků, dokazují například i Hvězdné války. Mnoho lidí si asi vybaví slavnou scénu ze Star wars, kdy dojde ke slavné honičce mezi kosmickými planetkami u ledové planety Hoth. Stejně nahuštěné řady planetek pak najdete i v mnoha dalších seriálech nebo filmech z prostředí vesmíru. Právě to je ale velice nereálné a nepravděpodobné, protože situace, kdy je možné vidět tolik malých planet blízko u sebe, by mohla podle vědců nastat jen v případě srážky planet nebo při vesmírné katastrofě. Za normální situace totiž balvany o rozměrech několika stovek až tisíců metrů od sebe obvykle dělí vzdálenost nejméně několika tisícovek kilometrů a více. Ty pak tvoří tyto zdánlivé pásy planetek, ty se ale rozhodně nenacházejí v bezprostřední blízkosti u sebe.
Kultovní trháky bez hlavních hrdinů: Které legendární filmy a seriály se musely potýkat se změnou hlavních postav?
Temná strana měsíce
To, co nevidíme, jako by neexistovalo? Alespoň tuto chybu zopakovalo v případě nepřístupné strany měsíce mnoho filmových režisérů a scénáristů. Řeč je v tomto případě o druhé, skryté straně měsíce, kterou vlivem jeho obíhání kolem Země, právě z naší planety nikdy nevidíme. A tento fakt si někteří filmoví tvůrci převzali po svém. Někteří z nich totiž měli tendenci ve filmech o vesmíru jeho druhou polokouli zobrazovat jako temnou nebo topící se ve tmě. To ale samozřejmě není pravda, protože během obíhání Země kolem Slunce a zároveň i Měsíce kolem naší planety je stejně tak osvícená Sluncem i druhá, nám odvrácená, měsíční polokoule.
Úvodní foto: Profimedia
