Tomáš Jeřábek: Dělám spoustu věcí, ale pro všechny jsem jen zlý bankéř

Herec Tomáš Jeřábek přijal pozvání do Ranního klubu, aby s Milošem Pokorným probrali ženské idoly, zlého bankéře, improvizaci, punkovou kapelu Ubožáček i umělecké skokanství.

Herec Tomáš Jeřábek přijal pozvání do Ranního klubu, aby s Milošem Pokorným probrali ženské idoly, zlého bankéře, improvizaci, punkovou kapelu Ubožáček i umělecké skokanství.

Karanténa prověřila rodinu

Měl jsi nějaké romanticko-erotické symboly svého mládí? Já jsem byl třeba zamilovaný do Ribanny, Nšo-či, Apanači nebo Angeliky?
Vždycky na ty starší, takže pro mě by asi byla zmíněná Rybanna. Když zavzpomínám, jediné, na co jsem přišel, je televizní pořad Cvičme v rytme, ty předcvičovatelky mi naskočily. To byl můj oblíbený pořad.

A co se typu žen týká, změnilo se u tebe něco od dětství?
O ženských se budeme bavit, jo? To je zajímavé. Moje manželka říkala, že bude poslouchat, protože zůstala se synem doma, tak jakou zvolit taktiku? Časem se to mění, hodnoty se slívají a já jsem v podstatě velmi spokojený v manželství, takže nikde jinde žádné pěkné ženy nehledám. Já byl vždycky na ne úplně krásné ženské, ale spíš na ty vyzrálé. Takové ty, které mají nějakou osobnost. Nechci říct třeba Patti Smith, ale něco podobného. Prostě baby, které nejsou na první pohled krásné, ale mají osobnost.

Tvoje manželka je také herečka a choreografka. Jak jste zvládali dobu, kdy se nehrálo a byli jste oba doma?
A ještě s dvouletým synem! Mělo to cykly od toho, že to vydržíme, přes hádky a rozvody, sportování až po opíjení se. A v těchto cyklech se to střídalo dokola. Tady se ukázalo, že jestliže se dva lidi rozhodnou spolu žít, nemůžou být spolu pořád. Za tohle Covidu děkuji, ale myslím, že jsme docela obstáli.

Václav Kopta: Své děti jsem zaujal jen v pořadu o pečení

Zlý bankéř mě neirituje

Jak se vůbec hraje před lidmi, kteří mají roušky? Z jejich reakcí je asi těžké poznat, jestli je to baví, nebo ne?
Jestli je to baví, nebo nebaví, neřeším. Spíš jde o to, že ty lidi reagují méně, protože se trochu dusí. Že jim nevidím do obličeje, není důležité, oni se to nějak snaží přežít. Osobně jsem byl nedávno na představení, taky s rouškou, je to prostě nepříjemné. Takže já spíš s těmi lidmi soucítím.

Když bývá uvedeno tvé jméno, často ve spojení s pojmem "zlý bankéř".
Co ti na to mám říct, děláme to už deset let. Je to tak a asi to tak vždycky bude, pokud tedy kampaň pojede dál. Tebe také furt spojují s Těžkým Pokondrem. Když se zamyslím, že za těch deset let člověk udělal spoustu jiných věcí, ale vždycky tam je ten zlý bankéř, tak si povzdychnu. Ale že by mně to nějak iritovalo, to ne.

Viděl jsem nedávno dva díly Rapla a nejsem jistý, hraje tvojí maminku Naďa Urbánková?
Ano, je to Naďa Urbánková. Výborně jsme spolu vycházeli. Ona už tenkrát byla trochu starší paní, ale byla velmi pozitivní a velmi zajímavě mi vyprávěla historky ze Semaforu. Vlastně byla strašně živá a akční, skvělé to bylo.

A měl jsi jako idola i nějakého chlapa?
Já na ty vzory nikdy moc nebyl. Já jsem měl vždycky problémy s autoritami a už jako dítě jsem si žil punkový život. Možná bych si na něco vzpomněl, ale nic mně nenapadá.

Vystudoval jsi alternativní a loutkové divadlo. Vracíš se někdy k loutkařině?
Mě to vlastně bavilo s těmi loutkami, měli jsme je jako jeden předmět. Nezůstal jsem u toho, protože jsem na to nebyl moc šikovný. Musíš na to mít speciální cit. Malému občas doma hraji.

Hraješ hned v několika divadlech, co ti nejvíc vyhovuje, k čemu se nejraději vracíš?
Já mám strašně rád improvizace, a tu děláme s divadlem VOSTO5.

Čtěte také: Divadlo VOSTO5 slaví čtvrtstoletí. Co stojí za jejich úspěchem?

Kapela Ubožáček dostala půl hvězdičky

A stane se vám někdy, že ta improvizace nevyjde?
Stane, málokdy. My to děláme 15 let a třeba pětkrát se nám stalo, že to byl totální průšvih. Dost často se stává, že to na začátku drhne, ale třeba ve dvou třetinách se to nahodí, pak to krásně funguje až do konce. A ta poslední třetina dá zapomenout na to, co bylo předtím.

Když přecházíš z divadla VOSTO5, třeba do Národního, není to úplně jiný svět?
Samozřejmě je. V Národním jsem hostoval asi třikrát, ale nikdy jsem to tak nebral, je to prostě jiná kategorie a mě to baví, to spektrum je pestré. Čím větší je ta pestrost, tím víc jsem spokojený. A rád skáču z jednoho do druhého.

Na čem momentálně pracuješ?
Momentálně točím s Honzou Pachlem minisérii Volha. Je to o řidiči automobilu Volha, který pracuje pro Československou televizi v době normalizace. Je to podle knižní předlohy Karla Hynie, který pro ČST pracoval, a je to hodně zajímavé, jsme v půlce. A co se týče divadla, Dejvické divadlo propagovat nebudu, protože je tam pořád vyprodáno, takže spíš bych upozornil na svojí druhou divadelní skupinu, VOSTO5. Máme čerstvě nový prostor ve Vršovicích a rozjíždíme nový program.

Co hudba, koketoval jsi někdy s tím, že bys byl třeba frontman nějaké kapely, jako to má třeba Lukáš Pavlásek, který si píše texty do šuplíku a má sen, že vytvoří punkovou kapelu?
Lukáš Pavlásek má tolik projektů, že se to nedá spočítat na prstech rukou všech lidí na světě. Ale pozor, kamaráde, já jsem měl punkovou kapelu Ubožáček. Složení bylo baskytara, kytara, zpěv a pozoun. Byl to úplně ujetý projekt, ale nějakým způsobem jsme se dostali do povědomí, jak to bylo úplně bizarní. Byly to devadesátky a dokonce jsme byli ohodnoceni v časopise Rock & Pop. Jako jediná kapela jsme dostali půl hvězdičky. Došlo to tak daleko, že kamarádi, kteří pořádali Rock For People v Českém Brodě, řekli, že tam musíme být a nacpali nás před Dead Kennedys. Dopadlo to skvěle a před pěti tisíci lidmi jsme zahráli tři písníčky. Asi po jedné a půl skladbě po nás začali házet lahve a my jsme byli šťastní. Takže já mám za sebou kapelu Ubožáček.

mio & jerabek.jpg

Tomáš Jeřábek

Vystudoval herectví na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, spolupracuje s řadou divadelních souborů (mimo jiné Činoherní klub, Národní divadlo, Studio Hrdinů a další), je jednou z kmenových autorských tvůrčích osobností Divadla Vosto5. Členem hereckého souboru Dejvického divadla je od září 2017.


Kam dál? Michal Suchánek: Syna jsem málo chválil, byl jsem idiot. Duší jsem vekslák

Zdroj: Dejvické divadlo
Titulní foto: Tomáš Jeřábek

Podcast