Richard Genzer: Tancuji od třetí třídy, nikdy jsem nedělal jinou práci

Do Ranního klubu Expres FM zavítal tanečník, herec, moderátor a mistr světa na diety Richard "Geňa" Genzer. S Milošem Pokorným probrali současnou nelehkou dobu, spolupráci s Michalem Suchánkem nebo Richardovu zálibu v dietách všeho druhu.

Vizitka: Richard Genzer zvaný Geňa je český filmový a divadelní herec, komik, moderátor, zpěvák, tanečník, bavič, scénárista, choreograf, dabér a porotce. Narozen 20. prosince 1966. Po studiích začal pracovat jako tanečník ve skupině UNO, později vystupoval také v muzikálech. Mezi ty nejúspěšnější patří určitě Krysař, West Side Story a Dracula. S Michalem Suchánkem společně vystupovali v pořadu Tele Tele a po jeho skončení účinkovala diváky oblíbená dvojice v pořadech Mistr GS, Kalendář Míši a Ríši nebo Partička, kde Geňa exceluje ve hře Párty. V roce 2018 se účastnil taneční televizní soutěže Star Dance - když hvězdy tančí a v ročníku 2019 pak působil jako její porotce. Je také necertifikovaný výživový poradce.

Geňa: Takhle to bylo všechno hezké, ale až jako slza by mi ukápla, jak ten život se dá dát do minuty, viď? Jak si myslíš, jak jsi dobrý, a vlastně v minutě to uteče jako voda.

Miloš: Skončíme dietami nebo začneme?
Geňa: Hele, mně je to jedno, nechám to na tobě, myslím, že my jsme na to odborníci oba dva.

Miloš: Dáme si to jako finále.
Geňa: Myslím, že to by jako bylo hezké.

Miloš: Já si pamatuji pořad, nevím, která televize ho dělala, ale to jste ještě s Michalem nedělali ani jeden z těch jmenovaných pořadů, ty jsi tam dělal číšníka, nosil jsi drinky a Michal dělal talk show...
Geňa: ..ano, to bylo v garáži, tenkrát se nějak dělila Nova, a Suchoš si mě tam vzal, abych mu pomohl, že tam budu jako číšník, budu jim nosit věci, a když on nebude vědět, tak na mě mrkne a já se na něco zeptám, když mu jako dojde dech. A myslím, že v prvním díle měl pana Klímu, pana Horáčka a ještě někoho takového chytrého a furt na mě mrkal a já jsem dělal, že to nevidím. A on říkal "k čemu tě tady mám", že jsem nosil jenom ty věci a styděl se jich na něco jako zeptat. To byl opravdu očistec.

Miloš: A myslím si, že to byl váš první společný na kameru pořad ne?
Geňa: To byl takový první, ale tam bylo zajímavé, že mi Suchoš vždycky říkal "hele šišlej, když šišláš tak jsi přirozený", takže já jsem prostě šišlal, a když šišlám, tak jsem prostě přirozený. No a pak jsme chtěli dělat Tele Tele, že to bude Michal Suchánek dělat se mnou, a tenkrát Líba Šmuclerová, což byla programová ředitelka Novy, řekla, že to není možné, že nebudou nikoho, kdo šišlá, dávat na obrazovku. A Suchoš tenkrát řekl, že má nějakého logopeda, strašně šikovného frajera, že mě to do druhého dne odnaučí. Tak jsem přišel druhý den, říkám "dobrý den" a ona "ty jo, vy nešišláte". Říkám "ne nešišlám, už jsem z toho venku" a ona chtěla číslo na toho doktora, že by tam poslala zprávaře. Takže takhle vypadaly začátky.

Miloš: Já mám dneska pocit, že naopak se berou lidé s různými logopedickými vadami do televizí úplně běžně.
Geňa: No, jasně, ale to musíš, to musíš.

Miloš: Stačí když máš hezkou tvář?
Geňa: Hezká tvář a pak ta mluva už je jedno. Proto já musím mluvit hezky, protože má tvář není pěkná, tak musím alespoň to. Nicméně, my jsme samozřejmě takové věci sbírali se Suchošem, tyhle různé vady, šišlání a patlavé L.

Miloš: Ono se to použije.
Geňa: Ono se ti to hodí.

Miloš: A co jsi dělal před tím kromě toho, že jsi tancoval se skupinou UNO? Dělal jsi někdy nějakou normální práci?
Geňa: Promiň, promiň, teď jsi mi vyrazil malinko dech, tobě tanečník nepřijde jako normální práce? Já vím, je to takový homojob, ale mně to přijde normální, mně třeba přijde divné dělat v rádiu.

Miloš: Ano, takhle optika může být různá, jistě, ale před tím, než jsi začal tančit jako profesionál, byli jste slavní, jezdili jste do Německa, kde jste měli dlouhé šňůry, dělal jsi nějakou normální, řekněme takovou tu obyčejnou práci, kde jsi ještě nebyl jako umělec?
Geňa: Nedělal, já jsem umělec od začátku, já jsem začal tancovat ve třetí třídě základní školy a u toho jsem hrál ještě fotbal, to chtěl tatínek, a tak jsem vlastně nedělal nikdy nic normálního

Miloš: My v Ranním klubu máme tento týden první narozeniny. Začínali jsme 1. dubna 2020, měli jsme velké plány, jak budeme mapovat Prahu a kluby a koncerty, všude budeme, a najednou drc, je Covid, a nic. Takže jsme museli program předělávat. Jaký to byl pro tebe rok? Jak bys to řekl ve třech větách?
Geňa: Ve třech větách? Ve třech větách to asi nejde, před rokem se dařilo, tak jsem si chtěl koupit kabriolet. Bylo to ve středu a ve čtvrtek to zavřeli. Do dneška ho nemám a asi mít nebudu, takže takhle to je celý rok. Já jsem předělal písničku pro sebe "Už to bude rok, cos mi z práce mával". Takže ve třech větách: Hele, mám se asi jako všichni.

Miloš: Pak byl hausbót?
Geňa: Pak byl hausbót, tam mě odral frajer o takové prachy, které budu nadělávat asi pět let, to je v pohodě, ale hausbót a lodě mám rád.

Miloš: Ty jsi hausbótový typ, ono to přijde, Geňo já vždycky věřím, že když to má přijít, tak to přijde. Takže měl jsi hausbót, budeš mít hausbót.
Geňa: Určitě. Děkuji mockrát.

Miloš: Přijde to, oslavíme to, věř mi, vzpomeň si na dnešní den zase bude hausbót.
Geňa: Oslavíme to v domově důchodců, protože myslím, že takhle brzo to nebude.

Geňa a Milo studio 600.jpg

Miloš: Musíme se podívat na tvoji velmi významnou kapitolu, a to je improvizační show Partička. Asi jste nepředpokládali, když jste s Partičkou začínali, že by to vydrželo takhle dlouho. Kolikátou sezónu byste jeli?
Geňa: Ale já to nevím člověče, my jsme se tuhle o tom bavili a já jsem si myslel, že je to pět a ono je to možná deset nebo dvanáct.

Miloš: Máte dvě polohy: V televizi nějakým způsobem může zafungovat střih, je tam režisér. Ale co když jezdíte naživo?
Geňa: My to jezdíme po divadlech, což nám teď chybí, mluvím za sebe a mně to chybí hodně. Dříve jsem strašně nadával, že musím tamhle bydlet v Šumperku, a to dneska bych tam, kamaráde, vyrazil i šourem.

Miloš: I bez snídaně.
Geňa: Bez snídaně, zavázal bych si boty napevno a vyrazil. Ale v tom divadle je to zase trošku jiné, tam bereme do hry diváky, kteří si říkají ta témata a jaké chtějí vidět hry. Tam to nemá žádné mantinely, takže tam sprostá slova někdy lítají jako vlaštovky. To máme rádi a nejradši mám, když hrajeme amfiteátry, což je červen, červenec, protože tam ti lidé popijí a je to takové uvolněné.

Miloš: Určitě se stalo, že se ten večer absolutně nepovedl. Že jste vybouchli všichni?
Geňa: Můžu mluvit za sebe, já jsem neměl den, když jsem hádal Párty a hádal jsem nějaké tři věci.

Miloš: To je tvoje specialita.
Geňa: Moje specialita to je, to říká vždycky Suchánek "proto se lidi dívají na Formuli 1, protože čekají, že se někdo vyseká, a proto se dívají na tebe při Párty, protože vědí, že se vysekáš vždycky" A tam to bylo zajímavé, my jsme měli dvoják, od půl páté a od osmi, a já jsem neuhodl ty věci od půl páté, tak jsme je nechali ještě na večer. Samozřejmě lidé, kteří šli od půl páté byli naštvaní, že nevědí, jestli jsem to uhodl, a ty od osmi nechápali, co se vlastně děje, takže jsme uvedli všechny v takový omyl, ale vždycky to nějak jako dopadne. Samozřejmě, jako v každé práci, povede se něco více, něco méně. A někdy z toho máš blbý pocit a v televizi je to dobrý. A někdy si říkáš "ježišmarja, to jsme jim natrhli trenky" a je to špatný.

Barbara: Já jsem si tady dohledala, zrovna jste měli výročí tady píšou, první epizoda 18. března 2011, první série.
Geňa: 2011, takže to je deset let. Pozor, my máme vlastně také narozeniny, jenomže na rozdíl od vás my máme desáté, my už ty svíčky na dortu nesfoukneme. Deset let, děkuji za informaci. To mě potěšilo, před deseti lety jsem byl ještě mladý kluk.

Miloš: Ne, to u těch chlapů je to jinak vždyť to víš.
Geňa: No, tak samozřejmě, já to vím, hlavně aby to věděli ostatní.
Miloš: Tak jim to musíme říct. To je důležité.

Miloš: Co děláš, když tedy teď nemůžeš vystupovat a tím pádem je více času?
Geňa: Něco si připravuji, něco píšu.

Miloš: Jako šuplík.
Geňa: Jako šuplík, tak jako zvláštní věci.

Miloš: Mně jde spíše o to, jestli děláš třeba něco, na co jsi před tím absolutně neměl čas, a říkal sis "až jednou budu mít čas, tak to udělám", a teď je zrovna ta chvíle, kdy toho času je více.
Geňa: Já něco furt tak popisoval, ale jak jsem líný - po rodičích asi zřejmě, to musím mít genové -, tak moc ne. Ale teď všichni dělají do šuplíků, tak si myslím, že je zbytečné něco dělat, já počkám, až oni ty šuplíky vyhází a pak teprve začnu. Víš co, musíš být chytrý. Pak nastoupím. Ale musím začít něco dělat, vezmu si stánek.

Miloš: Jako opravdu?
Geňa: Opravdu.

Miloš: Jako opravdu?
Geňa: Já ti říkám, že opravdu.

Miloš: Ale jaký stánek?
Geňa: Stánek, kde budu točit pivo a budu tam dělat palačinky. No, takhle to prostě bude, protože musím něco dělat, přece nemůžu shnít.

Miloš: Tak je pravda, že je velmi pravděpodobné, že do konce léta, možná do podzimu se nic dít nebude, a to máš ještě pět měsíců.
Geňa: To je pět měsíců.A já bych do práce samozřejmě nešel, ale mamince došly peníze. Takže budu muset začít něco dělat.

Miloš: My tady říkáme s oblibou, dokud máma funí, zůstaneme u ní, ale všechno má své meze.
Geňa: No, jistě, jasně.

Miloš: Geňo, už bys měl jít, už na obědě jsi tady byl na večeři taky, už tady i bydlíš.
Geňa: Já už nic nemám, kam neseš tu televizi.

Miloš: Co s Michalem Suchánkem, máte kontakt nebo teď si každý jedete svoje?
Geňa: Máme kontakt, my jsme teď točili Partičku, něco připravujeme. On je pracovitější, tak toho připravuje mnohem více a vždycky mi zavolá, má nějaký dotaz, já mu na to odpovím. Pak mu něco pošlu a on řekne, že je to blbý, takže vlastně nic nového. Takhle to máme.

Miloš: Když jsme tedy u života ve dvojici, máme s tím oba bohaté zkušenosti, jak vy jste spolu s Michalem dlouho?
Geňa: My se známe od patnácti let, což je nějakých čtyřicet let.

Miloš: To znamená, že jste se třeba seznámili někde kolem Staroměstského náměstí, kolem oblíbené kavárny Depreso.
Geňa: Ano, Depreso, tam jsme se potkali, a to bylo takové zvláštní. My jsme tam byli tanečníci, oni herci, oni slavní floutkové s patkama pili Myslivce...

Miloš: ...Michal nosil takovou tu bundu Czech Republic, co mu přinesl táta...
Geňa: ...on měl všechno od táty. Takže tam jsme se dali nějak dohromady zvláštně -my tanečníci tady s těmi herci, ale oni v té třídě neměli moc hezké holky, a my jo, baletky, takže je zajímaly víc ty holky, než my. Takhle to bylo, ale tak s námi asi museli kamarádit.

Miloš: Museli...
Geňa: ...jistě, aby se dostali do našich řad.

Miloš: Jak to máte, když máte nějaké krize nebo něco podobného? Už vycítíte, že teď není dobré určité věci řešit a je lepší radši počkat?
Geňa: Michal, když se mu něco nelíbí, tak to řekne rovnou a řekne to rovnou mně, kamarádsky a ostře, vždycky říká "buď si z toho něco vezmi anebo to nebude". Já jsem taková ta povaha "horká kaše", chodím kolem toho. On do toho vlítne rovnou, takže takhle to řešíme, myslím si, že to je dobře. On takový je a je dobré s ním být. Pracovně i jako kamarád.

Miloš: To je skvělé. Jezdili jste třeba spolu někdy na dovolené?
Geňa: Když jsme měli malé děti, tak jsme spolu jezdili na dovolené. Jezdili jsme na hory, jezdili jsme i karavanem, protože jsme měli stejně staré dcery. Pamatuji si, že jsme jeli do Špindlu a vraceli jsme se asi 3 kilometry před Špindlem, protože moje dcera si doma zapomněla bárbínky a Suchošova dcera je měla, to nemohlo samozřejmě projít, takže jsme jeli pro bárbínky. Teď už jsou děti velké, teď kdybych řekl své dceři "pojedeme někam", tak by odpověděla "to jste se zbláznili".

Geňa a Milo 600.jpg

Miloš: Když jsme u toho ježdění, baví tě to ještě? Ty cesty jsou nevděčné, spaní na hotelu a tak dále, ale potom to přijde, je tam ještě ten náboj?
Geňa: Cestuji rád, jsem v autě spokojený, teď si právě uvědomuji, jak mi chybí, že jedeš od pondělí do středy někam a jsi vlastně chvilku bezstarostný, rodina daleko, nic se nemůže zařídit a jsi tam na tom hotelu takový bezstarostný. Opravdu chybí, že si odpočineš od všeho, ostatní si odpočinou od tebe alespoň na ty tři dny, nejsi na zadku doma. A taky jsou za to peníze.

Miloš: Až se to vrátí, všichni řeknou "člověče vždyť ono je to vlastně fajn".
Geňa: No, jasně já bych to dneska prostě vzal. Já bych jel kamkoliv.

Barbara: Ondra zdraví Ranní klub, zdá se mu, že jsme pro Geňu nehráli žádnou muziku, co tak poslouchá?
Geňa: Takhle, já poslouchám hlavně doma. Ale jsem stará škola, mám rád AC/DC a Nirvanu, kytarové věci.

Miloš: A když třeba jedeš s dětmi a hraje nějaká tvoje muzika, ozývá se "tati, prosím tě stáhni to, buď tak hodný"?
Geňa: No, jasně, ale to bylo dříve když jsem si tohle pouštěl. Dneska mají sluchátka a vůbec. Zajímavé je, jak jsi mluvil o tom, že v autě něco pustím, že jsem si vždycky říkal "nesmíš být jako svůj táta", to jsme jeli a on vždycky "to je Rábí, tady přišel Žižka o oko". Říkám "to vím ze školy". A teď jedeme kolem Rábí a já "děti to je Rábí a tady přišel Žižka o oko", ale ony mají sluchátka, takže k tomu nic neříkají.

Michal: Lenku zajímá, jestli Geňovi nevadilo, když musel v Tele Tele hrát hodně ženských rolí?
Geňa: Ale to mi nevadilo. Rozumím, mám taneční konzervatoř, hraji dívčí role, někomu to může přijít zvláštní, ale já jsem si to v té přehodil, když jsme třeba dělali Kopečkovi a já tam hraji tu Miladu Kopečkovou, že já jsem byl doma a ona byla v práci.

Michal: A proč padla volba zrovna na tebe, protože máš dlouhé vlasy?
Geňa: Ne, ne to bylo úplně jednoduché. To se řeklo "kluci, kdo bude hrát ženskou?" Suchoš řekl, že ne, všichni řekli, že ne, já byl poslední.

Miloš: Když sis to Geňo vybral.
Geňa: Když sis to vybral, tak to máš. Hraješ ženskou, tady si vezmi paruku, vezmi si tanga a vyraz. Takže takhle to bylo, ta moje svobodná volba. A ono to nevadí, máš je nastudované, každý jsme měli matku, já už skoro vypadám jako moje matka, vždycky se říká, že chlap je podobný mámě a dcera je podobná otci. Chtěl bych se do rádia omluvit mé dceři, že k tomu jednou dojde a bude vypadat jako já, což jí opravdu nepřeji.

Miloš: Zase bude rovnou vidět, jak bude vypadat starší, protože už bude mít ten předobraz Kopečkové.
Geňa: No jasně.

Miloš: Hele ješ

Miloš: Když jsme se viděli před časem, říkal jsi, že píšeš stand-up, one man show. Pokračuješ v tom, máš to postavené, budeš s tím vystupovat?
Geňa: Já to nějakým způsobem píšu, už to mám dopsané, ale protože to píšu už pět let, ty věci, které před pěti lety byly aktuální, už aktuální nejsou, tak různě dopisuji a přepisuji, ale chtěl bych s tím samozřejmě vyrazit. Až přijdu sám, řeknu "dobrý večer", nevím, co se bude dít dál, nedovedu si to představit, ale dělám na tom. Ono se to jmenovalo Padesát a dost, takže jsem to chtěl k padesátinám, teď mi je 54, tenhle rok pětapadesát, takže to malinko ztrácí aktualitu. Tak to napíšu "Šedesát a dost", jestli mi bude rozumět.

Miloš: Teď pojďme na naše oblíbené téma a to jsou diety.
Geňa: Tohle slovo a už mi tečou sliny.

Miloš: Máš teď nějakou, nějakou novinku, co bys mohl říct posluchačům?
Geňa: Mám novinku, mám přítelkyni a ona je sportovkyně, teď je můj osobní kouč. S Pavlínkou jsme začali běhat, ona běží a já za ní rychle jdu. Takže jsem začal s tímhle, což dieta není, protože pohybem, myslím, nehubneš.

Miloš: Nebo musíš běhat úplně jinak.
Geňa: Musíš běhat jako Gondík, jako že se ráno sebereš a večer se zastavíš, ale to já ne.

Miloš: A dáš si vodu.
Geňa: Dáš si vodu a pozor…

Miloš: ...protože Dáda už nejí ani rostlinky.
Geňa: On už nejí nic, co se vařilo, takže když dostane hlad, třeba nejí ani asfalt, ten se také vařil, je opravdu blázen.

Miloš: Šťovíček.
Geňa: Jenom, co vidíš, šťovíček, na podzim spadané listí, to mě trošku nadýmá. Ale takoví my nejsme. Takoví nejsme, Miloši.

Miloš: My na to jdeme vědecky a jako po našem - sofistikovaně.
Geňa: Sofistikovaně. Takže to je můj osobní trenér tohle, Pavlínka, která samozřejmě doma i cvičí, já na to koukám a pak mi to nedá, tak cvičím taky. Zvednu se, zkusím břišní svaly, už to není, co to bývalo, zádové taky, tak se snažím teď. Je mi lépe, ale musím říct, že jak někdo říká "já když běžím, tak ze mě to dostane víš ten adrenalin, tyhle ty věci, to se vyplavuje..."

Miloš: ...já doběhnu a jenom bojuji o život.
Geňa: Jenom bojuješ o život, teď jsme všichni prošli Covidem, máme půlku plic, tak nemůžeš dýchat, jsi úplně vyřízený, Snažím se nejíst, ale v téhle době je téma vaření, všichni vaříme, takže v této době je to těžké. My jsme spolu i hubli a drželi jsme se před restaurací, měli jsme v ruce jídelní lístek, drželi jsme se za ruce a plakali jsme, že si to nemůžeme dát.

Miloš: Jak jsme se vodili s tím párkem, když jsme začínali.
Geňa: Nás u diety bolely oči, my jsme furt čuměli na žrádlo.

Miloš: Geňo, děkuji moc, že jsi dorazil, protože jsi můj kamarád. Doufám, že až přijdeš příště, že budeš říkat "ty jo, už mi ty hotely vadí, už jsem vyježděný, už dost popularity".
Geňa: Tohle bych chtěl, nikdy jsem nevěděl, že tuhle větu řeknu, ale řeknu ji: Já se těším do práce.

Miloš: Geňo, moc díky.
Geňa: Já děkuji za pozvání, a ještě jednou všechno nejlepší, mějte se hezky.

Titulní foto: Profimedia.cz

Podcast