Pět záhadných historických artefaktů

Co vlastně mohla prezentovat Věstonická Venuše? A jaká tajemství ukrývají disky z Nebry a Faistu? K čemu sloužil mechanismus původně považovaný za běžnou pomůcku? Vědci hledají na tyto otázky už desítky let.


Disk z Faistu

Tento nevelký disk z pálené hlíny o průměru přibližně o průměru 15 cm byl v roce 1908 byl nalezen italským archeologem Luigim Pernierem v rozvalinách mínojského paláce v krétském Faistu a od té doby je předmětem vášnivých debat laické i odborné veřejnosti. Po obou stranách disku je vytlačeno 241 značek sestávajících se ze 41 unikátních symbolů táhnoucích se spirálovitě od okraje disku k jeho středu.

Přes mnoho pokusů o jeho dešifrování, bylo pouze několik symbolů ztotožněno se znaky lineárního písma A, které se v době vzniku disku na Krétě používalo, se nepodařilo obsah disku rozluštit, a to ani vědcům, ani amatérským badatelům.

Ačkoli se v uplynulých desetiletích několikrát odehrály pokusy zpochybnit pravost disku, vědeckou obcí je Disk z Faistu stále považován za autentický artefakt pocházející ze 17. století př. n. l. Spekuluje se sice o jeho rituálním účelu, obsah jeho sdělení ale stále čeká na rozluštění.

Věstonická Venuše

Z našich luhů a hájů pochází jedinečný artefakt, který pro svou abstraktní, přesto estetickou formu získal světový věhlas. Věstonická Venuše je soškou představující nahou ženskou postavu. Doba jejího vzniku je datována přibližně do období mladšího paleolitu 29.000 – 25.000 př. n. l. Jedná se tak o nejstarší dochovanou sošku z pálené hlíny, světový unikát a jeden z nejcennějších pokladů lidské historie. Soška byla nalezena v lokalitě Dolních Věstonic na jižní Moravě v místě, kde se nacházelo centrální ohniště lovecké osady.

Soška je něco přes deset centimetrů vysoká, oproti jiným soškám Venuší z paleolitu má však výrazně stylizovaný obličej, který je naznačen pomocí dvou diagonálních rýh. Právě abstraktní podoba hlavy vedla ke spekulacím, že by Venuše mohla reprezentovat, jak ženskou postavu, tak mužsky pohlavní orgán. Většina vědců se ale zastává názor, že se jedná o stylizovanou podobu ženy.

Vzhledem k tomu, že byly v místě nálezu Věstonické Venuše nalezeny ve vrstvách popela i další úlomky sošek, dá se usuzovat, že se s největší pravděpodobností jednalo o rituální předmět a jeden z prvních dokladů spirituality a uměleckého cítění tehdejších lovců a sběračů. Jedná se snad o podobu bohyně matky, či šamanky? O tom se můžeme pouze dohadovat.

Čtěte také: Sexuální kultura starověkého Říma: Děsivá léčba impotence, bolestivé holení, nápoje lásky i nymfomanka, která spala s 25 muži v jeden den!

Bagdádská baterie

Džbán nalezený v roce 1936 v lokalitě Khujut Rabuah v Iráku se na první pohled nemusí zdát ničím zajímavý. Podobné nádoby z pálené hlíny se ve starověku běžně používaly k uchovávání potravy a vína. Tato ale v sobě ukrývala váleček z měděného plechu a železnou tyč a její hrdlo bylo uzavřeno asfaltovou zátkou. Tím se výrazně vymykala z řady běžných nálezů.

V roce 1938 nádobu, jejíž stáří bylo odhadnuto na přibližně 2.000 let, poprvé zkoumal německý archeolog Wilhelm König pracující v Iráckém národním muzeu v Bagdádu. Záhy přišel s hypotézou, že nádoba byla ve skutečnosti funkčním galvanickým článkem. Při pokusu, kdy byla replika nádoby naplněna slabou kyselinou, bylo prokázáno, že takto vytvořená baterie produkuje napětí okolo jednoho voltu. König spekuloval, že by mohla sloužit pozlacování předmětů. Je snad možné, že by zlatníci z období parthské říše využívali elektrickou energii?

Ve skutečnosti je tato varianta spíše nepravděpodobná. Je doloženo, že k pokovování se provádělo pomocí roztavené rtuti, nikoliv pomocí galvanizace. Nádoba tak spíše byla využívána pro skladování papyrových svitků, které byly na železnou tyčku navinuty, obtočeny měděným plátem a postupem věků se proměnily v prach. Podobně jako byly uchovávány svitky od Mrtvého moře.

Disk z Nebry

Dalším záhadným artefaktem ve tvaru disku je kovový štít, na němž je zobrazen výjev noční oblohy. Artefakt byl v roce 1999 byl vykopán jako součást pokladu z doby bronzové u německého města Nebra. Společně s ním byly objeveny bronzové sekery a meče. Po neúspěšném pokusu hledačů pokladů nález zpeněžit na černém trhu, se disk poprvé dostal do rukou pracovníkům muzea v Halle.

Ti zjistili, že se jedná o 2 kg vážící a mistrně vyvedený bronzový disk o průměru asi 32 centimetrů, kromě bronzu je zdobený zlatem a leptem provedenou barevnou patinou. Na disku se nachází půlměsíc a slunce, ty jsou obklopené 30 malými kotouči, které mohou zobrazovat hvězdokupu plejády. Vše se zdá být realisticky zachyceno. S přihlédnutím k ostatním předmětům, které poklad ukrýval, byl vznik disku datován do období mezi 21. a 16. století př. n. l.

Po uveřejnění výzkumu v roce 2002 se začalo v akademické obci živě debatovat o úrovni astronomických znalostí zemědělských komunit v době bronzové. Objevily se různé hypotézy, co by vše mohl disk zobrazovat a na co mohl být používán. Jedna z hypotéz třeba tvrdí, že byl používán pro určování slunovratu, podle další byl používán k rituálním, nebo reprezentativním účelům. Objevila se i hypotéza, že disk je ve skutečnosti mladší, ale pádné důkazy pro ni chybějí. Skutečný účel disku tak nadále zůstává spíše v rovině spekulací.

Mechanismus z Antikythéry

V roce 1900 objevil sběrač mořských hub Elias Stadiatos u řeckého ostrova Antikythéra vrak římské lodě z roku 85 př. n. l. O dva roky později byl z hloubky 42 metrů vyzvednut její náklad. V něm si povšiml archeolog Valerios Stais korálem porostlého kusu bronzu s otiskem ozubeného kolečka. Postupně se podařilo objevit a identifikovat více než 80 neúplných komponentů záhadného mechanismu.

Mechanismus byl v prvopočátku považován za astroláb, sice velmi umně vyrobený, přesto ve starověku běžně používaný. Nic tak zpočátku nenasvědčovalo, že se jedná o geniálně konstruovaný a vyrobený přístroj, který o více než 1.500 let předběhl dobu. Sice se v antické literatuře objevovaly zmínky o podobných zařízeních, do dnešních dnů se však žádný podobný přístroj nezachoval, proto nebylo s čím porovnávat. Složitá povaha mechanismu, který v sobě ukrýval dokonce diferenciální převod, tak byla pro vědce doslova šokem.

Konec spekulacím, k čemu konkrétně sloužil mechanismus, který byl původně skříňkou velikosti krabice od bot, vnesl až nedávný výzkum týmu vědců z University College London. Těm se podařilo s pomocí kombinace babylonské astronomie a matematiky z Platónské akademie vytvořit první úplný trojrozměrný model mechanismu. Díky tomu se podařilo potvrdit, že mechanismus s Antikythéry byl skutečně sofistikovaný počítač pro výpočet pohybu těles sluneční soustavy.

Kam dál? Takhle jsme cestovali na dovolenou před sametovou revolucí

Zdroj informací: nasa.gov, luwianstudies.org, antikythera-mechanism.gr, mzm.cz, iraqicivilsociety.org, smith.edu
Foto: Marie Stránská / MAFRA / Profimedia

Podcast