Martin Pohl alias Řezník: Otevřený rozhovor o jeho začátcích, inspiraci i očkování

Martin Pohl alias Řezník byl veřejně známou osobností již předtím, ale díky kontroverzní děkovné řeči při přebírání ceny Českého slavíka se jeho jméno doneslo i k lidem, kteří možná ani neznají jeho hudební žánr, kterým je horrorcore.

Historie hudebního stylu horrorcore, pokud se nemýlím, sahá až do devadesátých let minulého století, přesto však dosud není tak rozšířený jako některé další hudební styly. Jak byste čtenářům ve zkratce tento hudební styl popsal? Je něco, čím byste dokázal motivovat čtenáře, pro které je tento hudební styl velkou neznámou, aby mu dali šanci?
Pokud se posluchač nováček prokouše přes krustu vulgarismů a nadávek, tak se může ponořit do svobodného světa plného zábavných příběhů, zajímavých filozofických názorů, hry se slovy či prostě bohapusté zábavy. Pro mě to byl přesně ten protipól k střednímu proudu, kde je všechno uhlazené a sluníčkové, tady je to na plnou hubu a bez příkras, stejně jako svět kolem nás.

Kdo byl prvním interpretem žánru horrorcore, kterého jste v životě slyšel, popřípadě vzpomenete si na konkrétní skladbu? Líbil se vám horrorcore od začátku nebo jste mu přišel na chuť až po čase?
Dostal sem se k tomu přeneseně přes Bloodhound Gang a kapelu Wolfpac, kterou založil jeden jejich bývalý člen. Přes ně jsem se dostal na pionýry žánru – Insane Clown Posse, kteří mě okamžitě učarovali. Hororoví rapující klauni, kteří jsou zároveň vtipní. Tenkrát to byl videoklip Halls Of Illusions, který je skvěle udělaný a dokonce tam na kytaru hostuje i Slash z Guns N' Roses

Albert Romanutti: Věci musí dávat krásný smysl

Jaké byly vaše začátky, kdy byl v České republice horrorcore dost neznámý? Budil jste svými texty větší pozdvižení než dnes? Máte nějaké své věrné fanoušky, kteří za vámi stojí již od samého začátku až dosud?
Začátky byly dost složité. Tenkrát u nás byly dva zásadní hiphopové weby, a to Boombap a BBarak. Pamatuju si, že když jsem tenkrát rozeslal svoje první demo, tak si všichni mysleli, že sem se po*ral. Postupně ale s přibývající tvorbou a hlavně díky povedeným klipům, se mi povedlo rapovou obec přesvědčit a krok za krokem jsem získával stále víc fanoušků. Určitě se najdou i tací, kteří jsou se mnou od samého začátku!

Mnoho Vašich textů obsahuje dost detailní popisy násilí, kde berete inspiraci pro takové texty? Pokud za tím stojí filmy, jaké jsou vaše oblíbené? Často se v textech zmiňujete i o duševních poruchách, máte s nimi nějakou osobní zkušenost nebo čerpáte čistě z dostupných informací?
Většinou je to inspirace z filmů, knih, nebo klidně i z televizních zpráv. Mezi filmové inspirace patří např. Takový normální zabijáci, Americké psycho, Mechanický Pomeranč, Discopříběh 1 a 3 apod. S duševními poruchami přímo zkušenost nemám, pouze klasicky se stavy jako úzkost/deprese/panický stav, taková ta moderní klasika. Musím ale říct, že už je to opravdu dlouho, co jsem něco takového naposledy zažíval.

Některé skladby, obzvlášť z posledních let, působí, jako byste chtěl předat posluchačům poselství či svoje vlastní názory. Je to tak, že poslední roky se do vaší tvorby promítá více z vaší vlastní osoby a nejen alter ega Řezníka?
Rozhodně se do toho promítá i moje vlastní osoba, je to tak. Myslím, že v tom je ta krása a svoboda, že si tam můžu občas vylít i něco ze sebe. Častokrát aniž by na to někdo přišel.

Která skladba z vlastní tvorby je Vaše nejoblíbenější a proč? Má pro vás nějaký zvláštní význam?
To je složité, mám rád spoustu svých skladeb z různých důvodů – někde je to kvůli hře se slovy/rýmování, kvůli údernosti a přesnému popsání tématu, jinde kvůli filozofické myšlence. Nejvíc mě asi ale baví skladby, u kterých mě zpětně při poslechu zamrazí, např. song a klip Koloběh.

Podle všeho jste nejen hudebník a horrorcorový rapper, ale také i režisér, scénárista, herní vývojář a nadaný kreslíř známý pro své Martyho Frky. Jak a kdy vás vlastně napadlo, že byste mohl kromě hudby začít i s kreslením, filmy a hrami? Chystáte v nejbližší době nějaké novinky z těchto oblastí?
Hry a filmy sem vlastně dělal ještě před muzikou. Už jako dítě jsem točil s kámoši různý s*ačky na domácí kameru a ve 14 jsem udělal první ofiko hru Život Není Krásný. S rapem jsem začal až potom. Vtipy pak přišly až na vejšce, kde sem se nudil na přednáškách a čmáral si do sešitu. Podle mě to všechno propojuje jakási touha vyprávět příběhy bez ohledu na formu.
V současné době stříháme film Párty Hárder, pokračování úspěšné parodie na žánr teenage komedií. Ten bude v kinech na jaře/létě 2022. Dále doděláváme počítačovou hru Život Není Krásný: Poslední Exekuce, která navazuje na herní sérii, kterou jsem dělal v dospívání. Tu vidím venku nějak po Novém roce.

Kdo nalákal Ondřeje Vetchého, Scarlet Johansson nebo Idrise Elbu do svého krátkého filmu? Podívejte se na klipy plné filmových hvězd

Dle dostupných informací máte vysokou školu ekonomickou. Proč jste si vybral zrovna tento obor a jakou roli sehrála vysoká škola ve vašem životě? Studujete v současné době někde nebo máte v plánu do budoucna svoje vzdělání ještě rozšířit?
Neměl jsem tak úplně jasno, co bych chtěl dělat, a přišlo mi, že ekonomka nabízí do budoucna víc možností a že se prostě rozhodnu později. Během studia jsem hodně pracoval na svých věcech a po dokončení školy už mě to vlastně živilo, takže jsem se tomu mohl začít věnovat naplno a znalosti ze školy jsem tak uplatnil pouze coby OSVČ. Do budoucna bych se rád naučil hře na vozembouch.

V minulosti jste spolupracoval s mnoha interprety z různých zemí. Jaké cizí jazyky ovládáte? Používáte při komunikaci s nimi tlumočníka nebo se na spolupráci domlouváte sám?
Spolupráce se světem je jedna z věcí, která mě na hudbě baví nejvíc a upřímně větší radost než Český Slavík mi udělala zpráva od Dope D.O.D., že už nahrávají sloky na naši společnou věc. Za svoji kariéru jsem spolupracoval s legendami, jako jsou např. Necro, Madchild, Bizarre z D12, Hed (pe), Twiztid a spousty dalších. A na soundtrack k připravovanému filmu se mi podařilo sehnat song se Snoop Doggem! Umím dobře anglicky, špatně německy a základy španělštiny. Na spolupracích se vždy domlouváme v angličtině.

Založil jste vlastní oděvní značku s názvem SickFace. Kde berete inspiraci pro motivy na oblečení? Plánujete v budoucnu rozšířit své podnikání ještě do jiného odvětví?
Inspiraci pro motivy hledáme v okultismu, různých světových náboženstvích a případně v různých temnějších obdobích lidstva. Další odvětví zatím neplánuju, dva roky jsem měl na Žižkově hospodu Martyho Frky a to mě utvrdilo v tom, že se mám věnovat věcem, o kterých něco vím. Proto vzniknul i SickFace, protože mám spoustu zkušeností s výrobou merche pro sebe a přátele.

V komunitě vašich fanoušků je i velké zastoupení žen. Jaký typ ženy si představujete jako ideální partnerku a už jste nějakou takovou našel? Pokud ano, jaký má názor na vaši tvorbu?
Dlouho mě fyzicky přitahovala Dana Drábová, ale ta je pro mě bohužel nedosažitelná. Tuto smyslnou divu jsem tedy musel ve svých snech opustit a našel jsem si partnerku z reálného světa. Moje tvorba ji umí pobavit a prosvítit jí den.

Poslední otázka se týká nejdiskutovanějšího tématu současnosti. Co říkáte na tuto dobu a rozdělení lidí kvůli očkování a do jaké skupiny se řadíte? Použil jste téma očkování v nějakém z vašich textů nebo to máte v plánu?
Vždycky jsem věřil ve vědu a technologii. Očkování proti covidu asi není taková superzbraň, jak se původně tvrdilo, ale funguje. Sám jsem se očkovat nechal a nic mi po tom nebylo. Pokud existuje nějaký prostředek, kterým se dá zmírnit šance nakažení a případně zmírnění průběhu, tak si myslím, že není důvod to nevyužít. Určitě jsem ale i pro to, aby vláda víc prosazovala mimo očkování i nějaké další rady jak se těžkému průběhu vyhnout, a to např. být v dobré kondici, cvičit, dobře jíst a co nejméně se stresovat. To ostatně platí pro jakoukoliv jinou nemoc. Song o tom ale neplánuji.


Orion: Pustím si beat, otevřu pivo a přes noc napíšu song

Foto: Profimedia.cz

Podcast