Gejši musí zůstat neprovdané, ale ve své profesi mohou zůstat, jak dlouho jen chtějí. Praktikující gejše tak může být klidně osmdesát let. Gejši jsou tajemnou profesí, kdy se jedná o mistrné hostesky, bavičky a zkušené umělkyně v tradičním japonském umění. V luxusních restauracích zvaných „ryotei“ hrají na kytaru zvanou šamizen, koto (japonskou harfu) či taiko (japonské bubny), tančí, zpívají či provádějí čajové obřady. Pravidelně také doplňují své znalosti o politice a současné ekonomice, aby mohly plynule konverzovat se svými hosty. Kimono, které gejši nosí, začíná většinou na ceně okolo 10 tisíc dolarů. Dokonce i jejich vlasy zdobí ozdoby za tisíce a jejich složité účesy vyžadují hodiny pečlivé práce, i když některé moderní gejši dávají přednost příčeskům nebo dokonce parukám. Nanášení tradičního bílého make-upu také zabere několik hodin a vyžaduje pečlivou práci.
Dívky, které jsou v učení na geiko (gejši), se nazývají maiko. Trénink maiko po dobu čtyř let stojí více než 500 tisíc dolarů, což je v přepočtu přes 10 milionů korun. V minulosti si gejši mohli dovolit jen opravdu bohatí muži, exkluzivní hosté nebo osoby s dobrými obchodními kontakty. I dnes je vidět skutečnou maiko či geiko v tradiční čajovně obvykle velice drahé, může vás to přijít až na 2000 dolarů za osobu a nejspíš budete potřebovat známého, který vás do takové čajovny dostane.
Nikdo přesně neví, kolik je dnes geiko v Japonsku, ale je jich znatelně méně, než když byla tato kultura na svém vrcholu v 19. století a na začátku 20. století, kdy jich bylo kolem 2000. V Kjótu, což je bývalé hlavní město Japonska a v dnešní době je považováno za kulturní centrum Japonska, se dnes nachází asi 67 maiko a 177 geiko. Zatímco maiko začínají trénovat už ve věku 15 let, některým geiko je prý až 80 let. Ačkoliv jejich počet roste, málokdy se turista setká se skutečnou geiko. Většinou vidí jen ostatní turistky či Japonky převlečené v kimonech a hrající si na gejši. Lidé ze západu znají spíše termín gejša než geiko a často si mylně v souvislosti s gejšami představí prostituci. Gejši však vždy byly profesionálními společnicemi a sex za úplatu svým klientům nikdy neposkytovaly ani nebyl součástí nabízených služeb. Lidé ze západu si často pletou gejši s tzv. oiran, což byly japonské kurtizány. Přestože i oiran ovládaly umění tance hudby či poezie, od gejši se lišily přístupností pro náhodného návštěvníka i svým oblečením a vlasy, které nosily podstatně bohatší a nazdobenější. Dnes oiran praktikuje jen málo žen, většinou však bez sexuální stránky, pouze v rámci zachování profese či životního stylu.
Úvodní fotka: Profimedia
Zdroje: Japan-guide, Vogue, Instagram