Z Penny Lane do Folsomské věznice. Výlety se známými písněmi

S turistikou je to v současné době na levačku, cestovat během lockdownu lze nanejvýš tak prstem po mapě. Ale až to zase půjde, můžete vyrazit na cesty s hudbou. Existuje totiž celá řada hitů, které odkazují na existující místa.


Pet Shop Boys - West End Girls

Píseň, s níž v roce 1984 proslula synthpopová dvojice Pet Shop Boys, odkazuje v textu na celou řadu reálných míst. Už v názvu je samozřejmě zmíněn bohatý londýnský West End, který je v refrénu písně kontrastem k chudinskému East Endu. Skladba tak je vlastně o neproniknutelných společenských bariérách kluků a holek z jednoho města. Nicméně tím to nekončí. Slova "from Lake Geneva to the Finland Station" totiž – věřte nevěřte - odkazují na trasu, kterou podnikl Vladimír Iljič Lenin, když cestoval vlakem ze Švýcarska na Finské nádraží v Petrohradu, když jel rozpoutat to, čemu se později říkalo Velká říjnová socialistická revoluce, ač se jednalo o pouhý komunistický puč. Neil Tennant, zpěvák Pet Shop Boys, je totiž vystudovaný historik s orientací na Rusko a podobných narážek bychom v jejich písních našli více.

A pak je v textu zmíněn jistý Dive Bar, ležící v západním Londýně. To je odkaz na v té době populární gay podnik na konci Gerrard Street v londýnské Čínské čtvrti, kam Neil Tennant i Chris Lowe v 80. letech chodívali. Pro zasvěcené to tehdy bylo vlastně docela otevřené přihlášení se dvojice k homosexuální orientaci, což v první polovině 80. let ještě v Británii nebyla tak jednoduchá věc jako nyní. O samotném podniku Neil Tennant vyprávěl: "Bylo to docela vtipné místo, kde v jednom kuse z vinylu hrály soundtracky nebo písně Barbry Streisand. Z počátku tam chodívalo jenom pár kluků, ale později to začalo být celkem trendy místo, zejména poté, co jej objevili místní studenti. Vždycky to ale byl docela bizarní podnik." Ten však přestal existovat v roce 2004.

Ve dvou se to lépe táhne. I Pet Shop Boys si vystačí ve dvojici


Suzanne Vega - Tom’s Diner

To místo, o kterém je řeč, je zmíněno už v samotném názvu této písně, ačkoliv to řada lidí může snadno přehlédnout. Mnoho lidí, kteří nejsou příliš zběhlí v angličtině, se domnívá, že překlad názvu této skladby je "Tomova večeře", ovšem správně je to "Bistro u Toma" (diner psáno s jedním n je něco jako malá restaurace nebo bistro, anglický termín pro večeři má o jedno n navíc). A toto bistro skutečně existuje, pouze s tím rozdílem, že se jmenuje Tom’s Restaurant. Nachází se v New York City na Broadway nad Central Parkem, nedaleko Columbia University, což z ní dělá (nebo aspoň dělalo) oblíbené místo studentů.

A právě o tom, že sedí v této restauraci, pije kafe a pozoruje lidi uvnitř i vně podniku, chodící po ulici v deštivém dni, zpívá Suzanne Vega v jednom ze svých největších hitů, skladbě pocházející z alba Solitude Standing z roku 1987. Nicméně píseň se na albu objevila dvakrát, z toho jednou pouze v a capella verzi. O hudební podklad se později dodatečně postarala až anglická producentská dvojice Nick Batt a Neal Slateford, která si říkala DNA. A jejich houpavý hiphopem říznutý remix této písně se stal jedním z největších hitů roku 1990, přičemž jeho sláva dalece zastínila originál.


Peter Gabriel - Solsbury Hill

Ke spíš placatému kopci jménem Solsbury Hill se váže píseň, která patří k největším hitům z diskografie Petera Gabriela. Píseň o tom, jak šplhá na tento nevysoký kopeček britském Somersetu nedaleko města Bath, byla jeho debutovým sólovým singlem v roce 1977 poté, co opustil skupinu Genesis, v níž na pozici zpěváka začínal. A od poměrně složitého progrocku, který Genesis v počátcích svojí kariéry produkovali, to byl odklon ke spíše odlehčenému, optimistickému folku, který se v závěru přetaví v hymnický pop rockový opus.

Little Solsbury Hill bylo místem pozoruhodných dějinných událostí. Už během doby železné na jeho vršku mělo stát vojenské opevnění a dokonce zde patrně již ve starověku měl stát chrám či jiná náboženská stavba, zasvěcená Apolónovi, tedy Bohovi světla, hudby a poezie. Nicméně píseň samotná je spíše autobiografická. A má se jednat o Gabrielovu metaforickou snahu podívat se na svoje dosavadní hudební úspěchy se skupinou Genesis z odstupem (nebo z výšky) a rozhodnout se, kudy se vydat dál. Vzhledem k tomu, že skladba se dostala až do britské singlové Top 20, byl to nejspíš jednoznačně úspěšný výšlap.


Antonio Carlos Jobim - The Girl From Ipanema

Tato píseň je dodnes něco jako vlajkovou skladbou celého žánru zvaného bossa nova. Jejím skladatelem byl brazilský pianista, dirigent a zpěvák Antonio Carlos Jobim, jeden z otců zakladatelů žánru, který vznikl na přelomu 50. a 60. let minulého století spojením prvků jazzu a latino hudby. Jobim skladbu napsal v roce 1962, portugalským textem ji opatřil Vinícius de Morales, slova v angličtině později dodal Norman Gimbel, prvním, kdo ji nazpíval na desce, byl ještě v roce 1962 Pery Riberio. Celosvětovým hitem se však stala o rok později ve verzi Stana Getze a Astrud Gilberto, která získala cenu Grammy.

Ipanema, jak známo, je čtvrť v Rio de Janeiro. Ovšem můžeme být ještě konkrétnější. Jobim totiž píseň složil v baru Garota de Ipanema, kde mu inspirací měla být sedmnáctiletá dívka žijící nedaleko, která, jak text písně praví, milovala sambu. Ta restaurace stále existuje a je otevřená. A my dokonce víme, kdo je tou dívkou. Jedná se o dnes již pětasedmdesátiletou Heloísu Pinheiro, někdejší modelku, dívku Playboye z roku 1987 a později podnikatelku s módou. Ta se však v roce 2001 dostala s Jobimovými dědici do soudního sporu, když svůj módní boutique pojmenovala rovněž Garota de Ipanema. Soud její tvrzení, že na to má právo, jelikož byla doložitelnou inspirací pro tuto píseň, neuznal. Nicméně místní veřejnost byla výrazně na její straně a soud jí nakonec dovolil toto jméno používat i nadále.

Že je originál nejlepší? Nemusí to být vždycky pravda. Předělávky, které předčily originál


The Beatles - Penny Lane / Strawberry Fields Forever

Hned dvě místa ze svého rodného Liverpoolu otiskla do svých písní, a to přímo do jejich názvů, slavná čtveřice The Beatles. A obě vyšly na stejném "double-A" singlu v únoru 1967. Penny Lane je nedlouhá ulice v jihovýchodní části Liverpoolu. O tu tady však přímo nejde. The Beatles měli ve skutečnosti na mysli nyní již neexistující autobusovou zastávku Penny Lane, což byl ten "přístřešek uprostřed kruhového objezdu" o kterém se v písni zpívá. Toto místo bylo během dospívání a mladických let čtveřice místem, kde si často dávali sraz, protože se jednalo o jakýsi rozbočovač, odkud je autobusy zavezly celkem kamkoliv po Liverpoolu. Píseň samotná pak zmiňuje několik dalších míst, například holičství s fotografiemi ve výloze, nicméně ty vesměs ležely trochu dále, na náměstí Smihtdown Place, odkud byl na zmíněný kruháč dobrý výhled. A sám refrén "Penny Lane je v mých uších a v mých očích" je prostě vzpomínkou čtveřice na mládí.

Také Strawberry Field je skutečné místo a vlastně nemá nic společného s jahodovým polem. Jedná se o jméno dětského domova, který dodnes pod stejným jménem v Liverpoolu provozuje Armáda spásy. John Lennon vyrostl na adrese Menlove Avenue 251, která je v nedalekém sousedství domova a jako kluk sem každoročně nadšeně chodil na letní zahradní slavnost, kterou Armáda spásy pořádala pro své svěřence a lidi ze sousedství. Lennon ale navíc často přelézal zdi areálu, aby si mohl hrát s místními dětmi. Jelikož ale byl docela divoké a vzpurné dítě, vychovatelky z toho neměly radost a často si na něj stěžovali jeho tetě Mimi, s níž vyrůstal. Ta, aby mu toto konání rozmluvila, mu říkala, že pokud tam poleze dál, tak bude oběšen. Což však na Lennona nemělo pražádný vliv a vesele v tom pokračoval. Odsud v textu pocházejí slova: "Nothing to get hung about, Strawberry Fields forever", tedy "Z toho se přece nevěší, Strawbery Fields navždy."

Po místech známých z písní Beatles provedl Paul McCartney Jamese Cordena v populárním Carpool Karaoke.

Měly být jen výplní, ale staly se z nich hity: Žádná béčka. Písně, které se vzepřely osudu


Johnny Cash - Folsom Prison Blues

Po věznici San Quentin je Folsom druhým nejstarším vězením v Kalifornii a zároveň se jedná o první ústav svého druhu ve Spojených státech, ve kterém byla zavedena elektřina. Asi dobře víte, co to znamená. Věznice Folsom je místo, kam se nikdo nechtěl dostat, včetně Johnnyho Cashe, který o tom i napsal píseň. Ta vypráví o chlápkovi, který "zastřelil chlapa v Renu, jen proto, aby ho viděl umírat", za což se dostal do zmíněného kriminálu, kde ho teď čeká křeslo.

Johnny Cash se však, jak známo, do Folsomské věznice dostal, ale nikoliv jako trestanec. Přibližně o dekádu později, co napsal svoji píseň Folsom Prison Blues, v lednu 1968, tady totiž natočil svůj legendární koncert, u nějž mu místní vězni dělali freneticky nadšené obecenstvo. Ostatně toto vystoupení bylo docela dobře znázorněno i v životopisném filmu Walk The Line z roku 2005, kde Cashe hrál Joaquin Phoenix. A ačkoliv minulosti byla věznice Folsom jedna z nejtvrdších v celých USA, dnes patří spíš k věznicím ke středním režimem. Od roku 2011 je pak zde zřízeno i muzeum, které mapuje dlouhou poměrně krvavou historii tohoto vězení, sahající až daleko k éře Kaliforské zlaté horečky v polovině 19. století, kdy do ní byli zavřeni první trestanci.


Bobby Womack - Across The 110th Street

Určitě si vybavujete úvodní scénu z filmu Jackie Brown, který v roce 1997 uvedl Quentin Tarantino. Titulní hrdinka v podání Pam Grier v uniformě letušky spěchá letištní halou odbavovat cestující před vstupem do letadla. A k tomu Bobby Womack zpívá svoji píseň Across The 110th Street. Což není jen konkrétní ulice a místo, je to také metafora a sociální bariéra v jednom. Tato ulice totiž na Manhattanu přetíná oblast mezi Central Parkem a Harlemem. Čímž odděluje bohatou jižní část největšího ostrova New Yorku od chudinské čtvrti, která měla zejména v 70. letech, tedy v době vzniku této písně, všechny parametry ghetta.

A přestože přejít tuto ulici bylo pochopitelně velmi snadné, překonat sociální rozdíly mezi oběma světy, uniknout životu v ghettu, plném drog, zbraní, násilí a kriminality a prosadit se v jižnější část Manhattanu, bylo pro řadu obyvatel Harlemu pouze zbožným přáním. A přesně o tom je tato píseň. Bobby Womack ji složil a nazpíval vlastně také pro film, a to stejnojmenný akční film s Anthony Quinnem v hlavní roli, režírovaný Barry Shearem.

Na 110. ulici ale nepřímo odkazuje například také píseň I'm Waiting For My Man od skupiny The Velvet Undergdound. V té Lou Reed popisuje, jak si šel koupit fet na adresu Lexinton 125, která leží také v Harlemu. Přičemž, když kráčí po ulici, slyší poznámky "Hey, white boy, what you’are doing Uptown?" ("Bílej, kluku, co děláš v Uptownu"?). Termínem Uptown se pak v newyorském slangu rozumí vše na sever právě od 110. ulice, tedy Harlem. A jak pak tím pádem jasné, o čem zpívá i Bruno Mars v písni Uptown Funk, kterou natočil s Markem Ronsonem. Ostatně v klipu této písně s můžete i Harlem, jak vypadá dnes, docela dobře prohlédnout.



Titulní foto: CBS / Ferrari Press Agency / Profimedia.cz

Podcast