Ventolin: Člověk jde ven a zjistí, že svět je krásný

Jeden z nejoriginálnějších českých hudebníků David Doubek aka Ventolin zavítal do Večerní show s Vladem a Radkem, aby pohovořil o své nové desce, kariéře vysokoškolského profesora, koncertování a tvůrčí práci během lockdownu.

Co říká akademická obec na fakt, že má ve svých řadách hudebníka tohoto stylu? To nebývá obvyklé.
Nebývá to obvyklé, ale na řadě vysokých škol jsou kolegové hudebníci, takže nejsem úplně sám. Záleží, jestli to akademickou obec zajímá nebo ne, já se s tím do výuky necpu, učím věci, které jsou stranou tohohle všeho. Zatím jsem se nesetkal s tím, že by to někomu vadilo.

Mezi učiteli je řada lidí, kteří mají zájem o hudbu. U studentů je to tak, že dřív mne neznali, ale jak stoupala má známost, tak už dnes to vědí skoro všichni. Někdo čeká, že má přednáška bude velká zábava, ale je to standartní nuda.

Kdy ty jsi začal holdovat hudbě? A jaké?
Holdovat jsem začal někdy v 11, ve 12, když jsem byl nemocný, ležel jsem doma v posteli a poslouchal nějakou trampskou desku Ztracenka si zpívá, nebo něco takového, poslouchal jsem ty kytary a říkal si "Super, mohl bych se naučit hrát na kytaru." A hned, jak jsem se uzdravil, tak jsem začal drtit dokolečka akordy a pak se dál rozvíjel.

A pak jsi založil postpunkovou skupinu Kazety. Jaká byla cesta mezi kotlíkářema a Kazetama, co se dělo mezi tím?
Hodně věcí, ale já jsem měl nejdřív kapelu Zlá Žena. Hodně experimentální a bylo náročný vůbec vydržet ty vystoupení. Psychicky i fyzicky. Tam jsem hrál strašně složitý party na baskytaru. Byl to takový mathcore bez bicích. Kombinace různých žánrů a byla to strašně komplikovaná a ne příliš přístupná hudba. Pak jsem se začal zajímat o elektroniku, ale mezitím jsem se stal členem divadla Nejhodnější Medvídci. A v rámci tohoto divadla se odehrálo spousta věcí. Hráli jsme záměrně amatérský věci a já jsem pro tohle divadlo složil muzikál. V rámci divadla jsme také založili kapelu Pekelní Satani.

A jak se člověk z postpunku a mathcoru dostane k elektronice, kterou děláš v současnosti?
Postupem času odpadaly ambice to dělat složitý a přibývala potřeba se vyjadřovat spontánně a otvírat se tanci, protože já tancuji hrozně rád a to dřív u těch složitých hudeb moc nešlo, protože to vyžadovalo strašně složitou koordinaci. No a jak jsem pro sebe objevoval tu elektronickou hudbu, mnohem později než byla reálně v módě, tak jsem objevoval spoustu dalších rovin jako zvuků, beatů, vlastně úplně nový svět.

Čtěte také: Exkluzivní rozhovor se zpěvačkou Charli XCX nejen o nové desce


Kdo jsou tvé hudební vzory, jaké máš oblíbence?

To se dost vyvíjí. Já jsem vyrůstal na novovlnných kapelách a na synthpopové hudbě 80. let, protože to je masivní vliv, který mám za sebou ze své puberty. Pak jsem objevil Detroit – ten zvuk, tu špínu a to mne strašně zaujalo, když jsem dával dohromady desku Totem. Pak se ten můj zvuk vyvíjel více směrem k house, ale postupem času objevuji i disko.

Jak stíháš vysokoškolskou pedagogiku a hudební kariéru, nepřemýšlel si, že by ses hudbě věnoval na plný úvazek?
Nad tím jsem samozřejmě přemýšlel. Jednak mne zajímaly nejrůznější prapodivnosti a jednak jsem se potřeboval něčím živit. A vlastně jsem vystudoval věci, které mne zajímaly, takže to mělo vlastní organický vývoj a velkou roli v tom hráli dobrý a příjemný lidi, se kterými jsem spolupracoval, a to mi hodně pomáhalo s tou existenční stránkou a ta tvůrčí stránka byla v jistých dobách velký bloudění, takže nebylo ani myslitelný, že bych se tím nějakým způsobem uživil. Ale postupem, jak se to vyvíjí, tak to dilema, jestli si vybrat jenom hudbu, nebo i zvládnout školu k tomu, se objevuje periodicky, je to těžké rozhodování, protože mám nějaké dlouhodobé závazky. Takže se snažím najít nějaký kompromis.

Ventolín a VaR crop.jpg

Je tvá nová deska Dneska se vyčasilo celá stejně pozitivní jako singl Mech?
Já myslím, že je, ale ne všechny písničky na ní jsou pozitivní a rozzářený, některý jsou více poťouchlý, podivný nebo temný, ta deska má více poloh, ale základní message té desky je pozitivní, prostě dneska se vyčasilo a to je dobře.

Novinka, přestože vznikala v temném covidovém období, je přesto vesměs pozitivní.
To období bylo temné z hlediska branže, z mého osobního hlediska jsem stejně plánoval hrát, až bude album hotové. Ale ta pauza se protáhla mnohem déle, než jsem plánoval, ale na druhou stranu to zastavení se všeho a pohled do sebe bylo pro mne velmi poučné. Hodně jsme v té době s rodinou chodili ven a to chození ven bylo neuvěřitelně super. Proto se ta deska jmenuje Dneska se vyčasilo, protože je to o tom, že člověk jde ven a zjistí, že ten svět dokáže být krásný.

Ventolin, vlastním jménem David Doubek, je český hudebník, zpěvák a diskžokej, věnující se elektronické hudbě. Byl členem post-punkové kapely Kazety. Od roku 2002 se věnuje pedagogické činnosti na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Vystudoval učitelství a kulturní antropologii. V současné době mu vychází třetí album.

Album Dneska se vyčasilo
Název desky vyjadřuje pocit, který má člověk, než se vypraví ven. Taky by to mohl být název melancholické milostné povídky od Bunina nebo strašidelného příběhu od Landolfiho, ale mohlo by to být i sci-fi. Pandemie s hudebním světem otřásla. Ale Ventolinovi přinesla, připomněla a taky ukázala přírodu, ze které vyrůstáme a do které patříme, která dává a taky bere. Která je komorním světem vztahů i horizontem, na který se díváme. Deska Dneska se vyčasilo je odrazem tohoto objevu.

Křest alba proběhne 10. a 11. listopadu pražském Meetfactory.

Kam dál? Fvlcrvm: Vymysleli jsme si název, který nikdo nedokáže přečíst



Titulní foto: Ventolin

Podcast