Šťastná sedmička: Songy na zahnání podzimní deprese

Ve vesmíru musí být rovnováha. A poté, co jsme vám představili žebříček písniček takříkajíc na mašli, máme pro vás i šťastnou sedmičku skladeb, při jejichž poslechu vám serotonin poteče z uší.


Pharrell Williams - Happy

Skladbu Happy její autor, superproducent a (ne zas tak super) zpěvák Pharrell Williams složil pro pokračování populárního animáku o Mimoních, tedy do filmu Já, padouch 2. Konkrétně měla být píseň použita do scény, ve které se hlavní záporák filmu, věčně nabručený Gru poprvé zamiluje a na vlastní kůži poprvé zakusí, co je to štěstí. Ve skutečnosti se však Pharrel s tímto zadáním docela natrápil.

Napsal pro tuto situaci hned devět písní, přičemž žádná z nich jemu ani autorům filmu nepřišla dost dobrá. "Výzva byla, jak napsat píseň pro chlapa, který je neustále v blbé náladě a pořád je jenom podrážděný. A najednou se zamiloval. Proměnil se v někoho, kdo je šťastný a nic ho nemůže rozhodit. Už jsem z toho byl dost skleslý a moje ego dostávalo kapky. Ale nakonec jsem se dostal k písni číslo deset. A je pravda, že nic dalšího už jsem v rukávu neměl," řekl Williams během besedy na kreativní konferenci Brilliant Minds ve Stockholmu. Svoji desátou píseň, Happy, pak poslal k posouzení filmařům a jejich reakce byla opatrná, až skeptická, ale nakonec souhlasili. Williams navíc dokonce píseň ani původně nechtěl zpívat sám, nabídl ji kolegovi CeeLo Greenovi, který ji nazpíval ve zkušební verzi. Podle samotného Pharrella v ní doslova exceloval a jeho vlastní pěvecký výkon dalece zastínil (což, pravda, není zas takový problém). Jenomže Green měl před vydáním desky a jeho gramofirma nechtěla tříštit síly. A tak mu doporučila skladbu oficiálně nevydat. Do filmu se tedy dostala skladba s Pharrellovým zpěvem.

V té době vyšla i na singlu, ovšem americká rádia byla dalším, kdo nebyl z písně, střižené podle gospelového mustru, úplně na větvi. Většina rádií ji dokonce odmítla zařadit do vysílání s tím, že tohle není hit. Pharrellův tým však věděl, že skladba se stává hitem zejména tehdy, když ji posluchači slyší dostatečně často. Tak vznikl nápad na první čtyřiadvacetihodinový videoklip v dějinách (jeho režisérem je Yoann Lemoine, známý taký coby Woodkid), který nakonec získal i cenu Grammy a písni zajistil nesmrtelnost. Zbytek, jak se říká, je historie.


Village People - YMCA

Stačí, aby zaduly dechy v intru, troubící do tepajícího disko rytmu, a je jedno, zda zrovna stojíte ve frontě v Lidlu nebo přešlapujete na tanečním parketu v Lucerně a přemýšlíte, zda už jít domů. Vaše ruce okamžitě (alespoň v duchu) letí nad hlavu a nohy začnou vydupávat taneční kroky. "Mladý muži, není důvod být skleslý, mladý muži, trochu se povznes," jsou úvodní slova tohoto hitu z roku 1978, který se stal jedním z pouze čtyř desítek singlů, jichž se po celém světě v historii prodalo více než deset milionů kopií.

Možná si kladete otázku, proč nejslavnější píseň jednoho z nejslavnějších gay hudebních uskupení všech dob oslavuje křesťanskou organizaci YMCA (Young Men's Christian Association), která rozhodně nepatří k největším obhájcům homosexuality. Skutečnost je taková, že v 70. letech byla sídla YMCA skutečně hojně vyhledávána a oblíbená mladými homosexuály, pro které působila jako jakási seznamka. Což dost nepokrytě objasňuje i refrén písně, v němž se zpívá "Je zábava být v YMCA / Mají tam všechno pro tvé potěšení, /A můžeš se tu setkat s dalšími chlapci."

Victor Willis, který byl zpěvákem Village People a autorem textu, říkal, že ji nezamýšlel rovnou jako gay hymnu. V jedné její rovině chtěl skutečně mladé, zejména černošské a často chudé kluky z ulice nalákat na sportovní aktivity jako basketball nebo plavání, které YMCA organizovala. Od začátku však počítal s dvojsmyslem, který vycházel z reputace, již měla YMCA mezi americkou gay komunitou. Skladba se díky své doslova ekrazitové náladě stala téměř okamžitě obrovským hitem. Na první příčku americké hitparády se sice nedostala, zůstala těsně pod jejím vrcholem, číslem jedna se však stala například ve Velké Británii. A během let se její popularita stále více šířila mimo gay komunitu do hudebního mainstreamu, přičemž dnes je považovaná za takřka ikonický partystarter.


Tohle teď neposlouchejte! 13 nejdepresivnějších songů



Queen - Don’t Stop Me Now

Když skupina Queen v roce 1978 vydávala své sedmé album Jazz, těsně před jeho závěr, konkrétně coby dvanáctou ze třinácti písní, zařadila tento rozjetý rychlík. Píseň napsal Freddie Mercury u piana v dobách, kdy pobýval ve švýcarském Montreux. A její text naplnil slovními spojeními jako "plavu v extázi", "jsem jako tygr vzdorující gravitaci" a "cestuji rychlostí světla". A když dojde na další slova jako "jsem sexuální stroj připravený k dalšímu nabití", je celkem jasné, že to bylo hodně divoké období.

Píseň však měla svoji stinnou stránku, o níž promluvil Brian May v roce 1991, krátce po Mercuryho smrti na AIDS, pro časopis Mojo. May řekl, že je pro něj vlastně tato píseň mementem doby, kdy Mercury bral spoustu drog a měl náhodný sex se spoustou mužů. "Tehdy, když Freddie tu píseň přinesl, jsem si myslel, že je to legrace, ale postupně mi začalo docházel, že je v tom, co popisuje, i velké nebezpečí," řekl May.

Přestože její mírné intro u piana nejprve naznačuje, že se bude jednat o baladu, brzy se k Mercurymu přidají i ostatní členové Queen a píseň ke svému závěru spěje v doslova k euforickému finále. I díky tomu je dodnes považována za typickou oslavu hédonismu a oblíbená je ve Velké Británii například na svatbách. Inu, pamatujme, že každá sranda něco stojí.

ABBA - Dancing Queen

Dancing Queen je jednou z nejoblíbenějších písní švédské skupiny ABBA a v roce 1976 vyšla na jejich čtvrtém studiovém albu Arrival. Přímou inspirací pro ni byla o dva roky starší světoznámá píseň Rock Your Baby od George McCrae, přesněji řečeno zejména její taneční rytmus a celková nálada. Společné mají obě písně ale i proslulé běhy prstů po klaviatuře piana.

Benny Andersson a Björn Ulvaeus jí dali pracovní název Boogaloo a legenda praví, že když ji poprvé – ještě bez textu – zahráli jejich kolegyni Fridě Lyngstado, rozplakala se dojetím. Prý okamžitě poznala, že je to píseň, kterou budou jejich fanoušci milovat. To ostatně potvrdila později i její kolegyně Agnetha Faltskog, která o písni řekla: "Většinou je velmi těžké odhadnout, která píseň bude hitem. Výjimkou byla Dancing Queen, u ní jsme to všichni věděli naprosto okamžitě."

Textem, který popisuje jeden večer sedmnáctileté dívky, která si užívá bezstarostnosti mládí, ji opatřil manažer kapely Stig Larsson. Byl to ale také on, kdo kapelu přesvědčil, aby ji nevydávali jako následující singl hned po úspěšné písni Mamma Mia. A místo ní doporučil spíše folkově laděnou baladu Fernando, od níž očekával větší potenciál. Dancing Queen se však přesto stala velký hitem nejprve v Německu a poté v Japonsku, načež k ní režisér a častý spolupracovník kapely Lasse Hallström natočil vlastně docela nenákladný klip, během nějž ABBA hraje píseň v nějakém menším klubu partě mladých tančících lidí.

Dancing Queen zdolala celou řadu světových hitparád a byla vůbec jedinou písní skupiny ABBA, která se dostala až a vrchol americké singlové Billboard Chart. Hudební časopis The Rolling Stone ji zařadil na 174. příčku v žebříčku 500 nejlepších písní všech dob a jako endorfinová lázeň funguje i 44 let po svém vzniku.

R.E.M. - Shiny Happy People

Tahle píseň je jednou z ikonických písní 90. let a pro mnohé je doslova synonymem bezstarostného popového songu. Za což může nejen lehounká melodie a také tryskový hlas zpěvačky Kate Pierson z kapely B-52‘s, která v ní u R.E.M. hostovala a s Mikem Stipem ji nazpívala v duetu.

Ve skutečnosti byla však její inspirací událost velmi ponurá a tragická. Slogan "zářící šťastní lidé" si totiž autor textu Stipe vypůjčil z propagandistických nápisů v komunistické Číně, které po zemi vládnoucí strana rozšířila po masakru na Náměstí Nebeského klidu o dva roky dříve. Samotná píseň byla podle Stipea vlastně tak trochu záměrně nablblá, čímž chtěli její autoři vystihnout rozesmátou idiocii totalitního režimu, který vlastní občany drtí pod pásy tanků.

Stipe byl prý dokonce i lehce zahanbený z toho, že se píseň stala největším hitem skupiny a ve velké míře se zasloužila o celosvětový úspěch jejich alba Out Of Time, které z dříve spíš alternativní indie rockové party udělala jednu z největších kapel planety té doby. A spolu s tím podle něj z ní vytratila i původní myšlenka, s níž jí údajně skládal. "Je to banální popová píseň psaná pro děti. Pokud by měla být do vesmíru vyslána jedna jediná píseň, která by zbytek času zastupovala R.E.M., rozhodně bych nechtěl, aby to byla právě Shiny Happy People," řekl Stipe před čtyřmi lety v pořadu BBC The Andrew Marr Show. Nicméně Shiny Happy People si od té doby, jak už to bývá, žije vesele vlastním životem.

Wubble-U - Petal

V téhle písni máme i celkem jednoznačnou českou stopu. Zpěvačka britské skupiny Wubble-U, Charlotte Fairman, totiž v době jejího vydání v roce 1997 už žila v Praze a pod jménem Charlie One byla členkou tehdy u nás velmi populární elektronické (tehdy ještě) čtveřice Ohm Square. V jejím úvodu hlas vypravěče vypráví příběh mladého může, který se vydal napříč Anglií, aby našel moudrost a opravdovou lásku v opuštěných okvětních lístcích (petal = okvětní lístek).

V samotném textu se pak opakuje pouze slogan. "Jestli věříš ve mně, jestli věříš v lásku, následuj mě do modrého nebe nad námi." A to zpívaný sladkým zvonivým hlasem Charlotte Fairman. Zejména zásluhou Ondříčkova filmu Šeptej, ve kterém zazněla, se píseň stala ke konci 90. let obrovským klubovým hitem, bez níž si nešlo představit žádnou rozjetou house party. A i když už od jejího vydání uplynulo téměř čtvrtstoletí, energií, euforií a puzením při jejím poslechu zeširoka objímat celý svět oplývá beze zbytku i dodnes.

The Cure - Friday I’m In Love

Skupina The Cure se objevila v našem nedávném žebříčku nejdepresivnějších písní všech dob, ale rozhodně bychom jejich lídrovi Robertu Smithovi neměli křivdit. Nadoblačných výšek je ve svých písní schopen stejně dobře jako rochnění se v depresivních temnotách. Z té první kategorie je píseň Friday I’m In Love, která vyšla v roce 1993 na jejich albu Wish. Sám Smith tehdy patrně zažíval spíš klidné období, protože na desce je možná ještě euforičtější píseň Doing Unstick, tak však přece jen není tak přímočaře hitová jako její úspěšnější kolegyně.

Smith prý její harmonický postup na kytaru vymyslel spíš mimoděk a zněl mu tak povědomě, že měl pocit, že se mu jenom v podvědomí vybavila známá píseň někoho jiného. Ale nemohl si vzpomenout koho. Proto prý tou dobou obvolal několik kamarádů muzikantů, kterými ji přehrál do telefonu a ptal se: "Neznáš to náhodou? Co je to za píseň? Komu jsem tu melodii ukradl?" Všichni svorně ale odpověděli, že žádnou takovou píseň neznají. Z čehož Smith usoudil, že se asi spletl a melodii přece jen složil on sám.

Text samotný je pak vlastně jednoduchý a nijak objevný model týdenního kalendáře s popisem toho, co který den postava, která jej zpívá dělá (ostatně pusťte si třeba píseň Kovárna od Tří sester). A zatímco dřív platilo, že v pátek blázni mají svátek, od roku 1993 mají minimálně všichni fanoušci The Cure za den, kdy jsou jednoduše zamilovaní.


Foto: Profimedia.cz

Podcast