Sex. Únos. Masturbace. Incest. Skandál jako výtah ke slávě
Redakce
Serge Gainsbourg & Charlotte Gainsbourg – Lemon Incests (1984)
Francouzský skladatel, producent, zpěvák a multiinstrumentalista Serge Gainsbourg byl známý bouřlivák. Jeho píseň Je t'aime… moi non plus z roku 1969, původně složená jako duet pro něj a Bridget Bardot, jejíž part později přezpívala jeho žena Jane Birkin, byl silná káva i na sexuálně tradičně liberální Francii. A to jak kvůli textu, ve kterém se otevřeně zpívá o milostném aktu, tak kvůli velmi věrnému vzdychání Jane Birkin, jímž je podložena valná část písně. Gainsbourg se s ní však tehdy podíval i na svět z prvního místa britského singlového žebříčku, což už se mu už nikdy později nepodařilo.
Ještě více se však Serge rozparádil o čtvrt století později, kdy složil duet pro sebe a svoji tehdy třináctiletou dceru Charlotte, kterou měl právě s Jane Birkin. Její název je vlastně slovní hříčka z anglického "a lemon zest", což se dá přeložit jako "citronová kůra", ale i "citronová příchuť", na podstatně skandálnější titul Lemon Incest (tedy Citronový incest), pod nímž se píseň rozlétla do světa. V roce 1984 píseň vyšla nejprve jako singl ke Gainsbourgovu albu Love On The Beat, v roce 1986 ji pak jeho dcera vydala znovu na svém sólovém debutu Charlotte For Ever.
O tom, proč je tato skladba skandální, asi není nutné vést dlouhé diskuse, zvlášť, když se podíváte na klip, ve kterém Serge, pouze v džínách, leží na posteli vedle své náctileté dcery, která na sobě má jenom košili a kalhotky. Okamžitě se, a to i ve Francii, ozvaly hlasy, že Gainsbourg tentokrát překročil všechny myslitelné meze a že píseň i klip jsou otevřenou glorifikací pedofilie a incestu. Charlotte navíc v textu zpívá slova, kterou jsou otevřenými narážkami na neuskutečněnou fyzickou lásku mezi dospělým a jeho dítětem. Dokonce se objevila obvinění, že píseň je autobiografická a Gainsbourg by měl jít sedět, ten však pochopitelně všechno odmítl. Dlouho po jeho smrti se jej zastala i jeho dcera, dnes slavná herečka neméně skandálních filmů Larse Von Triera jako Antikrist a Nymfomanka. Prohlásila, že s nahráváním souhlasila i když si v té době byla velmi dobře vědomá provokativního náboje, který v sobě píseň nesla. Dodejme, že skandál písni neuškodil, spíše naopak. A ta se dostala až na druhé místo francouzské singlové hitparády.
Čtěte také: Hudebníci za mřížemi
Falco – Jeanny (1985)
Rakouský zpěvák a skladatel Falco, vlastním jménem Johann Hölzel, dobře věděl, že kontroverze funguje a může přitáhnout žádanou pozornost publika. Ověřil si to hned s několika svými prvními hity jako Ganz Wien z roku 1982, v jejímž refrénu zpíval o tom, že se celá Vídeň sjíždí heroinem, kokainem a mozambinem (jinak známým také jako metakvalon či quaalude všem, kdo viděli film Vlk z Wall Street) nebo hitem Der Kommissar o dva roky později, který se věnuje podobnému tématu z pohledu pouliční party vídeňské ulice.
Opravdový skandál však přišel v okamžiku, kdy Falco, vydal skladbu a videoklip Jeanny, což byl třetí singl z jeho třetího studiového alba Falco 3. Text písně totiž vypráví v první osobě příběh psychicky chorého může, který unese a znásilní (a patrně i zavraždí) dívku jménem Jeanny. Muž, který v příběhu nemá jméno, však celou situaci popisuje tak, jako by mezi ním a dívkou byl milostný vztah. V závěru písně je však slyšet i hlas moderátora televizního zpravodajství, který informuje, že se již několik dní pohřešuje devatenáctiletá dívka a policie v tomto případě nevylučuje trestný čin. Ve videoklipu pak následuje záběr na Falca, který je ve svěrací kazajce zavřen v polstrované místnosti blázince a zmítá se v agonii.
S Jeanny jakoby Falco vypustil atomovku. Řada televizích i rozhlasových stanic po celé Evropě píseň okamžitě zakázala a velmi vlivná německá televizní celebrita Thomas Gottschalk (u nás známý z komedií o dvou Nosáčích) ve svém pořadu píseň nazval odpadem. Ta se přesto dostala na první místo singlových hitparád po celé Evropě a na vrchol rakouské hitparády se vrátila ještě v roce 2008. Falco obviňování z toho, že glorifikuje znásilnění, odmítal. Tvrdil, že se jedná pouze o fiktivní příběh a že podobné jednání samozřejmě odsuzuje.
O rok později pak natočil ještě píseň Coming Home (Jeanny Part II, One Year Later) v níž na příběh navazuje. Aktér první písně na svojí lásku (a oběť) Jeanny vzpomíná rok poté ve vězení či v blázinci, do nějž byl zavřen za nejmenovaný zločin, kterého se na ní dopustil. Ve videoklipu přitom dívku představuje i táž dívka, jako v tom předchozím a Falco ji "vidí" doslova všude. Je známo, že Falco plánoval vydat Jeanny jako trilogii, v dokončení a vydání třetí části tohoto opravdu strhujícího příběhu mu zabránila předčasná smrt v roce 1998. Po té sice vyšla pod jeho jménem píseň The Spirit Never Dies (Jeanny Part III), neexistují však důkazy, že právě toto bylo Falcem zamýšlené ukončení příběhu, spíše se jednalo o marketingový krok jeho vydavatelské firmy, která posmrtně vydávala některé Falcovy nevydané věci. Poslech Falcových písní o Jeanny a sledování obou klipů nicméně dodnes vzbuzuje husí kůži a právem je hlavně první část jeho fanoušky považována za skutečné mistrovské dílo.
Prince – Darling Nikki (1984)
Chcete vědět, kde se vzala slavná nálepka na hudební alba, varující rodiče před nevhodným textem? Za její vznik může Prince, konkrétně jeho skladba Darling Nikki z alba Purple Rain (a soundtracku ke stejnojmennému filmu) z roku 1984. Tato píseň sice nikdy nevyšla na singlu, ovšem její zařazení na zmíněné album se zasloužilo o to, že bylo historicky prvním albem, na němž si kupující mohl přečíst známý černobílý nápis "Parental Advisory: Explicit Content".
Tím, kdo se o to zasadil, byla americká rodičovská organizace Parents Music Resource Center (PRMC), jejíž spoluzakladatelka Mary Gore slyšela svoji jedenáctiletou dceru Karennu, jak si zpívá text jí neznámé písně, který zcela otevřeně hovoří o masturbaci. Když začala pátrat, co je to za píseň, zjistila, že se jedná o skladbu Darling Nikki, v níž Prince zpíval o sexuálně náruživé fanynce, která zpěváka svedla. Text pojednává o dívce jménem Nikki, kterou Prince viděl v nějaké hotelové lobby masturbovat u časopisu. Ta ho následně vzala k sobě do bytu a ukázala mu celou škálu masturbačních pomůcek a názorně mu i předvedla, k čemu slouží. Vlastní verzi této písně v roce 2003 natočila i americká kapela Foo Fighters, která ji před pár lety zahrála i na Princově vzpomínkovém koncertě.
Psali jsme: Nejvíc, nejdál, nejvýš. Rekordy ze světa hudby
Frankie Goes To Hollywood – Relax (1984)
Tuhle píseň zná dobře každý, kdo viděl film Bony a klid. Ve filmovém zpracování knihy Radka Johna režisérem Vítem Olmerem z roku 1987 totiž tato skladba (nebo aspoň její úryvky) zazní snad dvacetkrát. A autor tohoto článku se domnívá, že tvůrci filmu neměli o tom, o čem vlastně tato skladba pojednává, absolutně ponětí. Relax byl vůbec prvním singlem britské popové skupiny Frankie Goes To Hollywood (jméno si vypůjčila z titulku starého novinového článku o Franku Sinatrovi) a současně jejich největším hitem. Její základ napsal zpěvák kapely Holly Johnson s basákem Markem O’Toolem už někdy v roce 1982, ale zpočátku to byla jen docela svižná funky, ale jinak zvukově docela fádní věc, stojící hlavně na rytmickém textu a basové figuře. Opravdový mistrovský kousek z ní udělal až britský producent Trevor Horn (někdejší frontman skupiny Buggles a zpěvák hitu Video Killed The Radio Star, jinak též spolupracovník Pet Shop Boys nebo Yes), který proslul jako jeden z nejinovativnějších producentů a zvukových mágů osmdesátých let. Ten ze skladby udělal hit, jaký známe dnes a který dokonce z první příčky britské singlové hitparády sestřelil Paula McCartneyho s jeho písní Pipes Of Peace.
Velmi brzo si však začala veřejnost všímat i textového obsahu písně. A že slova "Klídek, nedělej to, když to na tebe jde, klídek, nedělej to, když se chceš udělat" jsou vlastně o zadržované ejakulaci během homosexuálního styku. Ostatně i další narážky jako "zasáhni mě svým laserovým paprskem" i závěrečné zvolání "come!", tedy "udělej se!" jsou více než výmluvné. Obzvlášť s ohledem na to, že Frankie Goes To Hollywood byli otevřeně homosexuální skupina a první verze klipu ke skladbě Relax připomínala římské orgie, byla navíc natočena v sado/maso klubu. V Británii však homosexualita v té době nebyla zdaleka tak veřejně přijatelná jako nyní. A BBC skladbu i videoklip okamžitě zakázala, což mělo jediný důsledek – prodeje singlu ještě narostly, čímž se Relax stala jednou z komerčně nejúspěšnějších písní celé dekády.
Frankie Goes To Hollywood natočili novou, podstatně přijatelnější verzi klipu, ve které si zpěvák Holly Johnson pohrává se zmíněnými laserovými paprsky, a ta se velmi dobře ujala i na nově vznikající MTV. Je přitom překvapivé, že přes povyk a kontroverzi, který Relax vyvolal v Británii, byla jejími explicitnímu obsahu v USA věnována jen velmi malá pozornost. Za zmínku pak stojí, že k písni existuje i záznam z německé televize z roku 1984. V něm kapela hraje skladbu na pódiu a když píseň končí, na pódium vkráčí Lemmy Kilmister z kapely Motörhead, která v programu vystupovala taky. Ten si však odchytí spoře oděnou tanečnici z vystoupení Frankie Goes To Hollywood a s vítězoslavným úsměvem si ji odvádí do zákulisí. Je to dost možná jediná příležitost vidět Frankie Goes To Hollywood a Lemmyho současně na jednom pódiu.
George Michael – I Want Your Sex (1987)
A zase tu máme jedno prvenství. George Michael byl vůbec prvním hudebníkem, který do hitparád dostal písničku, v jejímž názvu se objevilo slovo "sex". A to se svým hitem ze sólového debutového alba Faith z roku 1987. Je sice pravda, že dvířka mu malinko pootevřel jiný r'n'b bard, Marvin Gaye, se svou písní Sexual Heailing z roku 1982. Nicméně takhle natvrdo, jako George Michael, který slovo "sex" v textu písně zopakuje sedmadvacetkrát, to v mainstreamovém popu nikdo před ním neřekl. Paradoxní je, že předchozí kapela George Michaela, dvojice Wham!, byla vnímána jako prototyp nekonfliktního popu pro teenagery. První singl z jeho první sólovky však byl v konzervativní Británii stanicí BBC zakázán hned po prvním odvysílání. Vedení stanice totiž přišla řada rozhořčených dopisů od posluchačů, které více než samotná skladba vytočilo to, když rozhlasový dj v éteru vyslovil její jméno.
"Sex je přirozený, sex je dobrý, ne každý ho provozuje, ale každý by měl. Já chci tvůj sex," zpívá George doslova v textu písně, která ale v popisu samotného aktu vlastně nijak kontroverzní není. Interpret prostě svému protějšku vyjadřuje touhu a vyjadřuje ji přímo, ale slušně. Zde je nutno dodat, že ačkoliv George Michael v devadesátých letech prošel coming outem, prohlásil se za homosexuála a byl jednou z gay ikon, nebylo tomu tak vždycky. Do konce osmdesátých let měl hned několik heterosexuálních vztahů. Mimo jiné i s čínsko-americkou modelkou Kathy Jeung, která si v klipu k písni I Want Your Sex zahrála a jíž George vyjádřil věrnou lásku tím, že jí v klipu na nahé tělo rtěnkou napsal slova "explore" a "monogamy" (to polonahé tělo v podvazkách a spodním prádle v klipu však není její, ale jisté španělské modelky).
George Michael ale v textu navíc říká, že "sex je nejlepší, když je jeden na jednoho", tato píseň je tedy i jeho prohlášením věrnosti a partnerské sexuální odpovědnosti, díky čemuž ji dnes můžeme vnímat spíše jako edukativní než pobuřující. Cenzorům navzdory, skladba byla ve své době obrovským hitem a největším sólovým úspěchem George Michaela v USA, kde se dostala až na druhou příčku hitparády, o jedno místo výše, než byla mezi singly doma v Anglii.
Kam dál? Dříve normální, dnes nekorektní: Písně, které by už neprošly
Foto: Profimedia
