Nedostanete je z hlavy. Nejvlezlejší melodie všech dob

Toto jsou písně, které jste si nikdy nepřáli slyšet. Jednou provždy se usadí ve vašem zvukovodu, potažmo v mozku. A už jej nikdy nedostanete ven, i kdybyste se snažili sebevíc.


Nyan Cat

Pokud jste snad fenoménu jménem Nyan Cat až doposud unikali a uslyšíte ho nyní poprvé, patrně nás budete do smrti proklínat, protože jednoduše není cesty zpět. Nyan Cat je virální internetový fenomén, které v sobě geniálním způsobem spojuje jednoduchou animaci a docela jednoduchou (i když ne zase až tak jednoduchou, jak by se na první poslech mohlo zdát) melodii. Její otravnost má účinnost zbraně hromadného ničení. Je v tom však i cosi neodolatelně lákavého, co vás bude nutit si to pouštět dokola a vesele se u toho tlemit. Ostatně proto jsou na YouTube k nalezení smyčky této písničky hrající dokola, trvající třeba i deset hodin, a to prosím pěkně ve 4K.

Autorem písničky s názvem Nyanyanyanyanyanyanya! je kdosi s přezdívkou daniwell, kdo její melodii v roce 2010 upladoval na japonskou video stránku Niconico. Ani samotné video není žádnou žhavou novinku. Letící kočička, která má místo těla sušenku a ze zadku jí prýští duha, se narodila před rovnými deseti lety a autorem animace byl tehdy pětadvacetiletý animátor Christopher Torres z Dallasu, známý také jako Prguitarman. Ten při jednom charitativním live streamu, kde dělal animace v přímém přenosu, dostal od lidí z publika požadavek, aby namaloval sušenku (anglicky pop-tart) a kočičku. A on se rozhodl oba motivy je spojit do jednoho gifu, který opět umístil na internet.

V dubnu 2011 pak přišel na scénu uživatel YouTube s nickem saraj00n, kterého napadlo oba nápady zkombinovat. Na YouTube svůj výtvor nahrál pod jménem Pop Tart Cat, po třech dnech však video přejmenovat na Nyan Cat, protože pod tímto jménem již začínalo na sociálních sítích žít svým životem. Nayn Cat se dočkala vlastního merchandisingu i několik remixů, coververzí a parodií, kde je například písnička převedena do žánru smooth jazz, tradiční mexické hudby či krátkého animáku ze skutečného dne této kočičky. Existuje i stránka Nyan.cat, kde si můžete zvolit mezi verzemi kočičky a přehrát si k ní adekvátní hudební doprovod. Pokud vás zajímá, co znamená slovo "nyan", je to samozřejmě japonský ekvivalent kočičího citoslovce "mňau".


Trolololo

Z podobného soudku je i píseň, která pochází z úplně jiné doby i jiné geografické oblasti. Song známý jako Trolololo, který se rovněž stal internetovým memem s miliony zhlédnutí (a také jako Nyan Cat se svojí desetihodinovou verzí na YouTube) vznikla v roce 1976 v Sovětském svazu. Konkrétně se jedná o televizní záznam vystoupení Eduarda Chila, což byl slavný sovětský a ruský operní zpěvák a barytonista. Ten v sovětské televizi v roce 1976 přednesl beze beze slov vokalizovanou vlastní verzi ruské písně Jsem rád, že jsem konečně doma (Я очень рад, ведь я, наконец, возвращаюсь домой), aniž by věděl, jakým celosvětovým fenoménem se tento záznam o pětatřicet let později stane.

K tomu došlo v roce 2010 a zásluhou písně se ještě krátce před svou smrtí v roce 2012 stačil Chil stát hvězdou sociálních sítí a získat si přezdívku Mr. Trololo. A když se na video podíváte, budete na pochybách, zda je bizarnější samotná přehnaně optimistická píseň (zvlášť vzhledem době a místu svého vzniku), Chilův majestátní zpěv nebo to, jak se Chil zoufale snaží svými pohyby ústy trefit do hudebního podkladu, ale celou dobu je zoufale mimo. A pokud se chcete opravdu zasmát, doporučujeme i komenty pod videem. Velmi dobře to shrnul například jeden z komentujících diváků svým příspěvkem: „Takhle to vypadá, když dostanete jedničku z testu, na který jste se vůbec neučili.“ Samozřejmě i Trololo se dočkalo mnoha parodií - z téhle je odstraněna hudba a někdo svým hlasem předvádí to, co patrně Chil bez mikrofonu v reálu předváděl na pódiu při natáčení tohoto pomníku sovětské populární hudby.


Dolly Song

Tohle je také píseň, které bylo po roce 2006 těžké uniknout. Základem dalšího internetového fenoménu je píseň známá jako Ievan polkka. Jedná se o mix finské lidovky a toho, co k ní v roce 1928 přidal finský skladatel Eino Kettunen a zpívaná je ve speciálním finském dialektu. Během druhé světové války se píseň stala populární různě po světě, od 70. let se na ni však začalo zapomínat. O obnovení její popularity se zasloužil finský vokální kvartet Loituma, který ji zařadil na své album z roku 1995. Později se tahle melodie na internetu proslavila i ve verzi s animací holčičky, která si ji bezstarostně zpívá a v ruce zvesela točí hlízou pórku (neptejte se nás proč, nevíme to). Videu se začalo říkat Loituma Girl anebo taky Leekspin Song (leek = pórek, spin = točit).

Opravdovým světovým hitem se pak tato melodie stala v otravné verzi animované oslice jménem Dolly, pocházející z Itálie. Album Pretty Donkey Girl, která vydala v roce 2006 obsahovala kromě této písně i dost svérázné verze písní La Isla Bonita od Madonny či Don't Worry Be Happy od Bobbyho McFerrina. Zajímavé na tom přitom je, že Holly Dolly je projektem italské firmy, zabývající se výrobou mobilních vyzvánění Jamba!, která se orientuje zejména na německý trh. Celý projekt vytvořili DJ Satomi (vlastním jménem Simone Bocchino), Luca Ontino a Valentina Dante a produkovali jej Simone Gritti ve studiu Ipnotika. Vokály patří zpěvačce Deborah Baratelli, která je nahrála pod pseudonymem Dee Bee. A když se podíváte na video, na pozadí za oslicí Dolly najdete i už zmíněnou dívku vrtící pórkem.


Pen Pineapple Apple Pen

Před rovnými pěti lety jsme se dozvěděli, co se stane, když spojíte tužku s jablkem a tužku s ananasem. Přece pero-jablko-ananaso-pero, ačkoliv v češtině to samozřejmě postrádá tu správnou údernost. O tomto svém objevu nás spravil japonský komik Daimaou Kosaka, který vystupuje pod rouškou svého alter ega, fiktivního skladatele a zpěváka jménem Pikotaro. A věřte nevěřte, jeho internetový vtípek se v roce vydání, tedy v roce 2016, dostal až na první příčku japonské hitparády Billboard. Sám Kosaka říkal, že nápad na píseň byl velmi spontánní. Jednoho dne něco psal doma u stolu perem a vzpomněl si na skutečnost, že prefektura Aomori, z níž pochází, je největším japonským výrobcem psacích per. A současně před sebou na stole měl otevřenou konzervu ananasového kompotu.

Každý normální člověk by si možná dal ananas do pusy, pero vzal do ruky a pokračoval v psaní. Ne tak Kosaka, který začal nad tímto spojením uvažovat. A i když dospěl k něčemu, co by většina z nás považovalo za příliš velkou ptákovinu na to, abychom o tom vůbec někomu říkali, natož abychom to vetkli do písně, rozhodl se se svým objevem pochlubit světu písní a dokonce i klipem k ní. Video se zakrátko stalo neuvěřitelným fenoménem a k dnešnímu dni má více než 335 milionů zhlédnutí. Kosaka se však úspěchu svého fórku pokusil využít i pro dobrou věc. V loňském roce po vypuknutí pandemie natočil upgradovanou verzi, v níž pod jménem PPAP 2020 Wash Hand Version nabádá k mytí rukou. A podle komentářů pod tímto videem s ním Pikotaro popírá tvrzení, že není možné být vtipný a nést závažnou informaci současně.


BabyShark

Pokud máte děti, jen těžko jste tomuto moru mohli uniknout. A i kdyby vás někdo o půlnoci vzbudil a křikl na vás "baby shark", vy, aniž byste museli otevřít byť jen jedno oko, ze sebe okamžitě vysypete "tudu-dudu". Verzí této písně existují na internetu stovky a ta vůbec nejsledovanější, od jihokorejské vzdělávací značky Pink Fong a uveřejněná v roce 2016, má neuvěřitelných osm miliard (!!!) shlédnutí. A v závěru loňského roku bylo vůbec nejsledovanějším videem na celém kanálu YouTube. Samotná písnička má ale podstatně starší historii. Její autor není znám, je tedy v podstatě lidovou písní nebo spíš melodickou říkačkou, která se začala šířit v USA ve druhé polovině 20. století jako klasický popěvek k táboráku. Existují také různé verze textů této písně, ve kterých žraloci loví ryby, žerou námořníky nebo jdou do nebe, přičemž pro každého z členů žraločí rodiny v textu se provádějí jiné pohyby rukama.

Už v roce 2007 na YouTube nahrála jistá Alexandra Müller z Německa alias Alemuel video a píseň Kleiner Hai (v němčině malý žralok), které z předlohy Baby Shark vycházelo a si získalo v německy mluvících zemích poměrně velkou popularitu. Dokonce takovou, že Alemuel nabídlo smlouvu vydavatelství EMI a ta u něj o rok později vydala taneční verzi svého popěvku, která se dostala dokonce do německé a rakouské hitparády. V roce 2011 se píseň vrátila za Atlantik a vlastní verzi vydal newyorský DJ Johnny Only, jehož inspirovalo hraní pro děti na letním táboře, kde je viděl píseň a taneček předvádět. Ve stejné době pak přišel na scénu i korejský Pink Fong s verzí, kterou nazpívala tehdy desetiletá Hope Segoine americko-korejského původu. A fenomén byl na světě. A i když jste ji určitě slyšeli desetitisíckrát, co vás možná skutečně překvapí, je fakt, že ten úvod písně není hudba z filmu Čelisti, jak byste si asi mohli myslet. Ve skutečnosti je to úvod z Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka, jíž se skladatel John Williams do svojí hudby ke slavnému filmu Stevena Spielberga inspiroval.


Crazy Frog - Axel F

A to nejlepší na konec. Pokud by se udílela zlatá medaile v kategorii nejotravnějších písní všech doby, Šílený žabák by měl se svojí verzí skladby Axel F velkou šanci stanout na bedně. Nicméně samotná melodie za to vlastně nemůže. Filmoví fanoušci vědí, že Axel F je melodie z úspěšné akční komedie Policajt z Beverly Hils z roku 1984 s Eddiem Murphym v hlavní roli (možná ale nevíte, že původně byla role nabídnuta Sylvesteru Stalloneovi, ten ji však odmítl a raději natočil vlastní krimi film Cobra). Název melodie Axel F přímo odkazuje na Murphyho hrdinu, který se ve filmu jmenuje Axel Foley a složil ji velmi úspěšný skladatele filmové hudby, Harold Faltermeyer, který svojí hudbou doprovodil i film Top Gun. Přičemž za hudbu k obou zmíněným filmům dostal i cenu Grammy. Skladba Axel F se navíc stala jednou z mála instrumentálek, které se dostaly na špičku několika světových hitparád.

Příběh Crazy Froga začíná v roce 1997, kdy tehdy sedmnáctiletý student Daniel Malmedahl nahrál sám sebe, jak na ústa předvádí zvuk dvoutaktního motoru ("ding ding"). Záznam pověsil na svůj web, kde začal žít svým životem a Daniel byl pozván k předvedení svého umu i do švédské televize. V roce 2003 pak na scénu přišel švédský počítačový animátor Erik Wernquist, který vytvořil postavičku podivného žabáka v helmě a leteckých brýlích a nazval ho celkem příznačně Otravou (The Annoying Thing). A k němu přilepil na internetu náhodně nalezený záznam s názvem 2Taktare.mp3 (švédsky "dvoutakt"). V roce 2005 pak němečtí producenti Matthias Wagner a Andreas Dohmeyer vytvořili novou verzi skladby Axel F, do níž nastříhali i Malmedahlův "dvoutakt" a Erika Wernquista poprosili o animaci klipu ke skladbě. A monstrum, které má dodnes přes dvě a půl miliardy zhlédnutí, bylo na světě. To muselo dát příšernou práci a přitom taková blbost, viďte?




Foto: Nyan Cat

Podcast