Mladí a nadějní: 9 zajímavých čerstvých jmen české hudby

O některých jste možná už slyšeli, jiní však vaší pozornosti mohli uniknout. Přinášíme vám přehledný seznam nejzajímavějších vycházejících hvězd české hudební scény, jak je vidíme v polovině roku 2021.

7krát3

Štepán Hebík, který se skrývá pod trochu tajemným pseudonymem (ten zásadně nevysvětluje), na české hudební scéně není tak úplně nováčkem. Dlouhá léta působil coby frontman českobudějovické reggae a ska skupiny Pub Animals, v niž dlouhá léta zpíval anglicky, než v sobě objevil schopnost psát zajímavé texty v češtině. A před pár lety se navíc rozhodl houpavé vody reggae opustit a přesedlat na jiný žánr, k němuž měl podle svých slov od dětství také silný vztah, a tím je soul. A hned po pár prvních písních, které pod jménem 7krát3 uveřejnil, prokázal že pro něj má cit, jako u nás málokdo. A že rozsahem i barvou hlasu může směle konkurovat i titánům mezi českými zpěváky, jako jsou Matěj Ruppert nebo Dan Bárta.

A přestože zatím nemá dlouhohrající desku (pouze EP a několik singlů, které vydal u letos končícího hiphopového labelu Bigg Boss), hravě se stal jedním z nejnepřehlédnutelnějších zpěváků na domácí hudební scéně. O čemž svědčí i jeho pro některé možná trochu překvapivé (pro autora tohoto článku však rozhodně ne) vítězství v kategorii Sólový interpret roku na letošním udílení cen Anděl. Během slavnostního večera tu Štěpán (který se občanskou profesí živí jako fyzioterapeut, ordinující v rodných Českých Budějovicích, kde stále i žije) představil i svůj nejnovější singl Bleju vibe, v němž mu s gustem zahostoval i král slovenského rapu, Partik Vrbovský alias Rytmus.

Amelie Siba

Pražská kytaristka, skladatelka a písničkářka Amelie Siba (vlastním jménem Amelie Síbová) ještě neoslavila ani dvacetiny a už se podle českých hudebních kritiků stala autorkou nejlepšího dlouhohrajícího alba, natočeného a vydaného v Česku za rok 2020. Tím je její cenou Apollo oceněná deska Dye My Hair, kterou si Amelie složila, nahrála, produkovala a ještě si k ní vyrobila i přebal.

A zásluhou téhož alba získala i nominaci na Anděla za objev roku 2020, kde se ocitla ve společnosti Kateřiny Marie Tiché (ta si cenu i odnesla) a skupiny Deaf Heat (za níž stojí zejména Thomas Lichtag, dříve frontman skupiny Airfare a Matěj Káninský, předtím frontman skupiny A Banquet). Amelie ale neusnula na vavřínech a ještě letos na jaře vydala nové EP s názvem When Is Our Time, které je podle reakcí jejích fanoušků u publicistů ještě vydařenější než loňská deska. A tak nějak tušíme, že to zdaleka není všechno, čeho jsme se od téhle sympatické talentované holky dočkali.

Bratři

Je to už docela dávno, co v Česku vznikla opravdu významná a pozoruhodná elektronická taneční kapela. Pokud nepočítáme Ohm Square, Liquid Harmony a Skyline, což jsou všechno party, které jsou na scéně už od 90. let, mnoho dalších, které by se stále výrazněji prosazovali v lineupech letních festivalů, bychom nenašli. Výjimkou je dvojice Bratři, jejichž hudba volně navazuje na to nejlepší ze světové elektronické taneční hudby 90. let a skupin jako Underworld, Chemical Brothers a jim podobných. Na rozdíl od zmíněných Chemical Brothers jsou však Bratři skutečnými bratry.

Dvojici tvoří Jiří a Ondřej Veselí a jejich skladby jsou postaveny na kombinaci Jiřího živě hraných bicích a melodických techno sekvencí a motivů, které Ondřej vytváří na modulární a analogové syntezátory. Na svém kontě mají zatím několik singlů, nicméně letos na podzim bychom se měli dočkat jejich debutového dlouhohrajícího alba. Na konci května pak Bratři na YouTube uveřejnili záznam svého živého vystoupenína hradě Sloup v jižních Čechách, které se sice kvůli pandemickým opatřením muselo obejít bez lidí, dvojice však byla během něj snímána několika kamerami, včetně dronu. A mimo jiné i díky tlumenému osvětlení scény zapadajícím sluncem má záznam opravdu mimořádnou atmosféru.

Sofian Medjmedj

Devatenáctiletý zpěvák s česko-alžírskými kořeny (jeho příjmení se čte Mež-mež) je jednou z nejrychleji stoupajících hvězd mezi mladými českými hudebníky, za což jeho fanoušci vlastně vděčí tak trochu náhodě. Díky té se totiž Sofian dostal na pražský koncert Justina Biebra, jehož prý ani v té době nebyl nijak velkým fanouškem, nicméně jeho vystoupení jej uhranulo natolik, že se sám rozhodl být popovou hvězdou.

"Zpěvákem jsem chtěl být už od malička, ale byl jsem línej nějak začít. Stále jsem měl nějaký výmluvy. Nejdříve jsem neměl čas kvůli houslím, na které jsem dříve hrál, pak jsem zase mutoval. Vždycky jsem si něco našel. Řekl bych, že koncert Justina mi otevřel oči. Nebyl jsem bůh ví jaký fanda, ale atmosféra toho koncertu ve mně probudila pocit, který jsem ještě nikdy necítil. Jako kdyby mi to všechno došlo a uvědomil jsem si, že chci být zpěvák a předávat lidem kus sebe, své tvorby a energie," řekl Sofian letos na jaře ve svém rozhovoru pro časopis ForMen. Vlastní kariéru Sofian odstartoval přes pěveckou soutěž společnosti Vodafone, letos pak vydal své debutové album 19. Jeho hudba je mixem hned několika dnes velmi trendujících stylů, jako jsou R&B, pop, ale i hiphop, do kterých Sofian dosazuje svoje vlastní texty. A mladí ho podle všeho milují i z jiných důvodů, než je jeho fešácký kukuč.

Bert & Friends

Pražská skupina Bert & Friends, kterou vede rtuťovitý a trochu praštěný Albert Romanutti, je složená ze samých hudebně klasicky vzdělaných konzervatoristů, akademická nuda je však to poslední, co od nich můžete očekávat. Už názvy jejich písní jako Plody moří, Lambaláda, Haluzinace, Akamaféra, Lupanárium naznačují, že vás s nimi skupina převede do svého tajuplného světa, ve kterém nic není nemožné a věci nejsou tak, jak na první pohled vypadají. Zatím posledním přírůstkem do jejich nikterak rozsáhle diskografie je píseň Piš mi básně, jejíž videoklip byl na letošním udílení Andělů vyhlášený klipem roku.

Jeho tvůrci v něm spojili všechny postavy, které Albert ve všech předchozích klipech kapely ztvárnil, čímž vznikla skutečně surreálná, ale velmi optimistická a hravá podívaná. Ani Bert & Friends zatím nemají dlouhohrající album, což tak trochu naznačuje, že tato forma pro současnou generaci hudebníků není tak důležitá, jak tomu bylo třeba ještě v devadesátých letech. Své oddané fanoušky však mají již teď a nepochybujeme, že se od nich dočkáme ještě velkých věcí.

Viktor Sheen

Mladší čtenáři tohoto článku se teď asi chytají za hlavu, protože kladenský rapper s kazašskými kořeny už není jen vycházející hvězdou, ale podle mnoha kritérií dost možná vůbec největší skutečnou hvězdou současné české hudební scény. Jeho skladby totiž už několik měsíců spolehlivě vedou digitální hitparády a jeho loňská deska Barvy za pouhých dvacet hodin od uveřejnění překonala dvacet milionů přehrání, což se doposud nepovedlo žádnému jinému českému hudebníkovi. Miliony zhlédnutí mají i jeho videoklipy na YouTube, ačkoliv pokud si pustíte prakticky jakékoliv české rádio či televizi, je v podstatě jisté, že na jeho hudbu ani jméno nenarazíte.

Viktor Sheen tak jenom podtrhuje realitu, v níž se světy tradičních médií, stále oblíbených u starší a střední generace, a sociálních sítí a online, na kterém visí dnešní dospívající mládež, od sebe stále více vzdalují. A nic nenasvědčuje tomu, že by se to v budoucnu mělo nějak výrazně změnit. Přičemž není těžké odhadnout, že ten, kdo na tom v budoucnu bude tratit nejvíce, jsou právě média jako veřejnoprávní televize a rádia, která nejsou schopná na tyto změny reagovat a vytvořit si s dnešními mladými pevný vztah. Viktor Sheen však rozhodně není tím, koho by z toho musela jakkoliv bolet hlava.

teepee

Plzeňská dvojice teepee (malé první písmeno v jejich názvu není překlep, skupina se takto záměrně píše), je z těch, kdo se nespokojili s úspěchem mezi Břeclaví a Aší a své štěstí se rozhodla zkusit i za hranicemi naší země. Což rozhodně není projevem nějakého ofrňování se nad místním publikem – ostatně Miroslav Patočka a Tereza Lavička-Sladká si svoji pozici na české scéně vydobyla zejména trpělivým objížděním českých klubů – ale spíš zdravého sebevědomí, kuráže a trpělivosti.

A zdařilo se. Během vystoupení na rakouském hudebním veletrhu Waves Vienna si jich před pár lety všimli zástupci berlínského nezávislého hudebního vydavatelství Springstoff, u nějž dvojice v loňském roce vydala své zatím poslední album Where The Ocean Breaks. A právě za něj byli teepee nominování na cenu hudebních kritiků Apollo 2020. Jejich křehké, atmosférické hudby, která je mnohými přirovnávána k tvorbě britské indie popové trojice The xx, si však všimla i média v Austrálii či Itálii a teepee se poměrně záhy stali skupinou, která si možná větší pozornost získává za hranicemi než doma.

Kateřina Marie Tichá

Už zmíněná Kateřina Marie Tichá sice nedávno získala Anděla za objev loňského roku, a to zásluhou její loňské desky Sami, ani ona však na české hudební scéně není žádným nováčkem. Na té se pohybuje přibližně od roku 2012, více než polovinu z toho však strávila jako koncertní host skupiny Jelen a za sebou má i spolupráce s libereckým rapperem Lipem. Pak si však vzala – jak sama říká – tvůrčí pauzu na rozmyšlenou, co chce vlastně svojí tvorbou říci, jejímž výsledkem bylo právě oceněné album Sami.

V minulosti se však pracovně několikrát potkala i s nedávno zesnulým zpěvákem Davidem Stypkou a jeho doprovodnou skupinou Bandjeez a všem zúčastněným se proto jevilo jako logické, aby zpěvačka bez doprovodné kapely a osiřelá doprovodná kapela začaly spolupracovat. V nadcházejících měsících bychom tak měli mít možnost vidět jejich první společné turné.

Tome Prince

Pokud vám sousloví "česká EDM scéna" zní jako oxymóron, měli byste zbystřit pozornost. I když o nich možná zatím není příliš vědět, je tu stále více mladých producentů, kteří se snaží na poli Electronic Dance Music prorazit. A je jen otázkou času, kdy se to někomu ve velké míře podaří (a to možná nejen u nás, ale klidně i za hranicemi). Jedním z těch, kdo už má nohu mezi dveřmi velkého světa, je producent Tomáš Vahala, který svoji hudbu vydává pod pseudonymem Tome Prince.

Ten v loňském roce vydal debutové EP Made For You, jemuž na svět pomohl i jeho mentor, jímž je producent Hoffy (vlastním jménem Martin Hoffer) ze skupiny Skyline a projektu WLW8. Hostování v jedné z těchto skladeb přijal i slavnější kolega Ben Cristovao, který stejně jako Tome Prince vydává u pražského nezávislého vydavatelství Championship Music, a jejich společná skladba s názvem Návyková za necelý rok na YouTube nasbírala více než milion zhlédnutí. Úspěch však slavila i titulní skladba EP.



Foto: 7krát3

Podcast