Marta Kubišová a Public Enemy hýbají dějinami

Každý dějinný převrat má své písně, jenž si s sebou revolucionáři nesou na rtech při cestě na barikády. Toto jsou příběhy dvou písní, které si musely na svůj zápis do dějin počkat.

Marta Kubišová - Modlitba pro Martu

Rok vzniku: 1968

Modlitba pro Martu je píseň, která je už neodmyslitelně spojena s výročím Sametové revoluce. A to zejména proto, že ji Marta Kubišová - dlouhá léta předtím zakázaná a perzekvovaná zpěvačka s nádherným hlasem, hlubokým pohledem a talentem od Boha - zazpívala 21. listopadu 1989 z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí v Praze davům lidí, demonstrujících za konec komunistického režimu, za svobodu a demokracii.

Napsána byla už o třicet let dříve, v roce 1968, pro závěrečný díl tehdy velmi populárního televizního seriálu Jaroslava Dietla Píseň pro Rudolfa III. Její hudbu složil Jindřich Brabec a text napsal Petr Rada na motiv citace Jana Amose Komenského „vláda věcí tvých se k tobě, lide, navrátí”. Byl to prý Dietl osobně, kdo si přál, aby celou spíše komediálně laděnou sérii ukončila píseň, která bude mít vážnější, slavnostnější a honosnější charakter. Jenomže do toho přichází 21. srpen a okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy.


Autor pod palbou

A pouhé dva dny po příjezdu vojsk ji Marta Kubišová nazpívala v nahrávacím studiu Československé televize, které tehdy sídlilo na Petynce. Autor hudby Brabec se cestou do studia u Libeňského mostu setkal s ruskými vojáky, kteří po jeho fiatu vypálili tři střely. Brabce naštěstí nezasáhly, ten však na nahrávání přijel naprosto otřesený. Při natáčení pak Kubišovou na piano doprovázel skladatel Angelo Michailov a na bicí zpěvák Karel Černoch. Odsud byla píseň na magnetofonovém pásku přivezena do Československého rozhlasu, který ji v prvních dnech okupace hrál bez výjimky každý den. Stala se tak neoficiální československou hymnou těchto vypjatých dní. V roce 1968 ještě vyšla na singlu, o rok později se objevila i na albu Kubišové Písně a balady. Z pozdějšího cenzurovaného vydání tohoto alba z roku 1970 už však byla vyškrtnuta a celá pěvecká kariéra Marty Kubišové je oficiálními místy záměrně tlumena. Ještě v roce 1970 sice Kubišová vyhrává Zlatého slavíka, toho si už však mohla převzít pouze v ústraní, v redakci časopisu Mladý svět, který anketu pořádal.

Kubišová 1989.jpg

Sametový comeback

Od února roku 1970 měla Kubišová veškeré veřejné vystupování zakázáno a po celá 70. a 80. léta zpívala velmi sporadicky a to jen na uzavřených akcích. V prosinci 1988 však po dlouhé době zpívala i na veřejnosti, a to na demonstraci při příležitosti 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv, tehdy však zpívala československou hymnu. Tu pak zazpívala i pět dní po 17. listopadu 1989 z balkonu Melantrichu a tehdy k ní, k obřímu nadšení všech přítomných, přidala i „svoji” Modlitbu pro Martu. Po dlouhých třiceti letech se tak k českému lidu navrátila nejen „vláda věcí”, ale také samotná píseň a její zapovězená interpretka, na níž publikum ani během těch tří dekád nezapomnělo.



Public Enemy - Fight The Power

Rok vzniku: 1989

Třicet jedna let si musela na svůj historický okamžik počkat také legendární a vpravdě revoluční skladba od newyorských hiphopových klasiků Public Enemy. I ta vznikla vlastně na zakázku, ovšem nikoliv pro seriál, ale pro film. U skupiny, která tehdy na hudební scéně slavila obří úspěchy se svojí druhou desku It Takes a Nation of Millions to Hold Us Back z roku 1988 si ji objednal politicky angažovaný režisér Spike Lee. A to do svého filmu Udělej správnou věc (Do The Right Thing), který se zabýval rasovým napětím v jeho rodném Brooklynu, kam potřeboval ústřední píseň a současně jakési moto celého filmu. „Chtěl jsem něco, co bude vzpurné, co bude naštvané a něco, co bude velmi rytmické. Hned mě napadli Public Enemy,” řekl k tomu později Lee.

Public Enemy.jpg

Kapelu Public Enemy je však nutné vidět v kontextu tehdejší doby. Hip hop zdaleka ještě nebyl všem světovým hitparádám dominující žánr, jemuž se s úspěchem věnují hudebníci všech ras a národností. Celý ten boom kolem hip hopu a rapu byl úplně čerstvý, ostatně teprve v roce 1987, tedy o dva roky dříve začala stanice MTV vysílat svůj první žánru zasvěcený pořad Yo! MTV Raps.

Napětí v textu

Samotná skladba Fight The Power je pak přímo zhmotněním tehdejšího rasového napětí a myšlenek lidí v americké černošské komunitě té doby. Je to vzpoura Afroameričanů proti tomu, co bylo doposud prezentováno jako dokonalý obraz USA coby země, kde jednoznačně vládnou běloši. A to včetně populární kultury. „Elvis byl pro většinu hrdinou, ale pro mě nikdy neznamenal ani hovno,” říká ve skladbě mimo jiné rapper Chuck D a dává tím ránu na solar jedné z největších amerických ikon. A o kousek dál v textu pak historii USA nazývá „čtyřmi staletími buranství”. Čímž Public Enemy otevřeně říkají něco v tom smyslu, že buď na svoji Zeď slávy pověsíte i naše hrdiny, nebo tu to do základu spálíme.

Text samotný Chuck D, který byl vždy cosi jako duchovním vůdcem Public Enemy, napsal v letadle směřujícím do Itálie cestou na společné evropské turné s kapelou Run DMC. Přičemž inspirací pro píseň byl protest song stejného jména od americké soulové kapely The Isley Brothers z roku 1975, což byla podle něj údajně první skladba, ve které slyšel sprosté slovo. A na mysli prý tehdy při psaní měl atmosféru připomínající papiňák v jeho rodném městě a to mimo jiné i vinou kauzy Central Park Five, neboli Případu běžkyně v Central Parku z roku 1989, při kterém byli z napadení a znásilnění osmadvacetileté ženy obviněni a bez jakéhokoliv důkazu k dlouholetým trestům vězení odsouzení tři černošští a dva hispánští mladíci (v roce 2001 se k tomuto činu přiznal jiný muž a odpřisáhl, že jej spáchal sám, odsouzení mladíci byli plně rehabilitování a vysoudili odškodné ve výši 41 milionu dolarů).

A co se samplů týče, nelze nezmínit, že celý beat skladby obstarává smyčka z legendární skladby Funky Drummer od Jamese Browna, která patří k nejvíce samplovaným hudebním úryvkům v celé historii populární hudby (stojí na ní například i skladba Fool’s Gold od The Stone Roses nebo Something To Save od George Michaela). Pod hudební produkcí skladby je pak podepsán tým The Bomb Squad, jehož součástí byl mimo jiné i Chuck D osobně.

Semeno bylo zaseto

Skladba Fight The Power byla natočena v newyorských studiích Greene Street a jak už bylo řečeno, vydána byla napřed coby součást soundtracku k filmu Udělej správnou věc, během nějž zněla prakticky nepřetržitě. Celkově nějaký úryvek z této písně ve filmu zazněl patnáctkrát. Nakonec však skladbu skupina v trochu upravené verzi zařadila i na své třetí album Fear Of The Black Planet, přičemž videoklip k ní natočil Spike Lee osobně. A to na brooklynské ulici Bedford-Stuyvesant, kde se odehrává i podstatná část filmu.

Public Enemy 2.jpg

Public Enemy skladbu o rok později zahráli i živě v pořadu televizní stanice Fox In Living Colour (ke zděšení velké části takzvaných WASPs, tedy „White Anglo-Sax Protestants”). A její další velký okamžik přišel v letošním roce na udílení cen BET (Black Entertainment Television) Awards, kde ji Chuck D a Flavour Flav zarapovali znovu, přičemž se k nim na pódiu připojili o generaci mladší rappeři Nas, Rapsody a Black Thought. Smysl byl jediný - veřejně podpořit davy Američanů, kteří po několik měsíců vycházeli do ulic a bojovali za změnu soudního systému, proti narůstajícím rasismu a sebedeklaraci rasové nadřazenosti bílých supermacistů s - dnes už odcházejícím - prezidentem USA Donaldem Trumpem v čele.

A bez velké nadsázky můžeme říct, že i skladba Fight The Power byla v roce 1989 zárodkem něčeho, co pomohlo v roce 2020 rozhodnout o výsledku prezidentských voleb v USA. Ostatně existuje teorie (ne úplně nesmyslná) o tom, že velké americké nahrávací společnosti v 90. letech záměrně upřednostnily gangsta rap oproti politicky angažovanému tzv. conscious rapu. První jmenovaný byl totiž sice také násilný, ale toto násilí zůstávalo uvnitř afroamerické komunity, v níž gangy válčily mezi sebou. Druhý byl totiž otevřeným politickým bojem proti establishmentu, rasismu a segregaci a přímo se stavěl proti oficiálním, z většiny bělošským, autoritám, a tudíž byl z hlediska těchto autorit ve skutečnosti společensky nebezpečnější.

Skutečnost je taková, že před koncem milénia gansta rap ten politický opravdu téměř vytlačil, ovšem v posledních letech se znovu - zejména v souvislosti s hnutím Black Lives Matter - opět vrací na scénu a s ním i význam písně Fight The Power. Takže možná, že v roce 1989 ještě společnost (a to nejen ta americká) nebyla na její poselství dostatečně připravená. Sémě však bylo zaseto a dál klíčí.



Foto1, Foto2: Oficiální Facebook Marta Kubišová, 16. 11. 2020

Foto3, Foto4: Oficiální Facebook Public Enemy, 16. 11. 2020

Podcast